V pondělí zveřejněná průmyslová produkce zklamala, výroba totiž v červenci meziměsíčně poklesla o 0,7 procenta, což je podobný propad jako v předchozích dvou měsících. Červencové zklamání výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že se italská ekonomika dostává ve třetím čtvrtletí do recese.
Italskou ekonomiku tíží vysoké vládní dluhy a problémový bankovní sektor. Soukromí investoři se od tamních dluhopisů odvracejí, škemrání u Číny dlouhodobě nic nevyřeší.
A ECB také nebude chtít jejich dluhopisy navěky nakupovat. Aby Itálie mohla snížit svůj obrovský dluh, musí tak šetřit nebo zlepšit vyhlídky na dlouhodobý růst. Ideální by byla kombinace obou cest a šetření by mělo probíhat na straně těch výdajů, které nijak nepomáhají zvyšovat konkurenceschopnost země.
Itálie ovšem volí cestu vyšších daní, když z oznámeného balíčku ve výši 52,2 miliard eur (3,4 procenta HDP) připadá na daně či jiné příjmy okolo 50 procent. Je to vcelku již normální obrázek, že politici volí nejprůchodnější cesty a nikoliv ty, které by ekonomice doopravdy pomohly. Jen se potom nelze divit, proč se ekonomika opět dostává do recese a potenciální růst je téměř nerozlišitelný od nuly.
