Podle australského podnikatele Rogera Daveyho, který stavbu plánuje, by ekologický zdroj energie mohl vytvářet až 200 megawattů denně, což by zajistilo energii pro 100.000 domácností.
JAK TO FUNGUJE:Elektrárna vychází z principu takzvaných "solárních komínů", které se využívají k ochlazování budov. Jde o šachty v mrakodrapech, které nasávají chladný vzduch. Ten se v budově ohřívá a přitom stoupá nahoru. Šachta na vrcholu ústí ven z budovy, kudy vzduch odchází i s přebytečným horkem.  |
Nový typ elektrárny by měl být 800 metrů vysokou betonovou věží, jejíž základnu by obklopovala rozsáhlá průsvitná střecha. Pod střechou by panovaly podmínky jako ve skleníku a vzduch by se zde ohříval až na 90 stupňů Celsia. Horký vzduch by vcházel do nitra věže a jejím středem stoupal vzhůru. Přitom by roztáčel 32 turbín, které by vyráběly elektřinu.
Výška věže je podstatná pro dostatečnou účinnost elektrárny. Čím vyšší totiž komín je, tím rychleji jím vzduch proudí a tím rychleji se otáčí turbíny. S jejich rostoucí rychlostí přibývá i vyrobené elektřiny.
Výhody? Funguje i v noci
Devey zdůrazňuje, že proti solárním elektrárnám má jeho zařízení tu výhodu, že může fungovat i v noci. Sálání rozehřáté země pod střechou totiž bude stále ohřívat vzduch, a pohánět tak elektrárnu.
Náklady na projekt v arizonské poušti dosahují podle Deveyho 750 milionů dolarů (14 miliard korun). Životnost elektrárny by mohla být až 80 let, což je mnohem déle, než kolik činí životnost současných solárních panelů.
Devey také zdůrazňuje, že ani stavba věže by neznamenala velkou zátěž pro ovzduší. Objem oxidu uhličitého uvolněného do atmosféry při budování elektrárny by se už za dva a půl roku provozu věže vyrovnal úsporám v emisích, kterých zařízení na horký vzduch dosahuje ve srovnání s uhelnými elektrárnami.
