Shon, kupování dárků, slzy zklamání pod vánočním stromečkem a následné hromadné výměny dárků. Pojďme si na chvíli nasadit brýle pragmatika a podívat se na dárky trochu jiným způsobem.
Nabízí ho třeba Joel Waldfogel ve své knížce Scroogenomics. Předpokládejme, že stojím před pánským svetrem, který stojí 1000 korun. Koupím si jej, pokud v mých očích má hodnotu 1000 nebo více. V případě, že je to více, dosáhnu tzv. spotřebitelského přebytku.
Pokud ovšem koupím svetr někomu jinému a tomu se svetr nelíbí (především ženy vědí, o čem mluvím), tak jeho vnímaná hodnota je nižší než 1000, řekněme 500. V tom případě dosáhne ztráta hodnoty 50 %.
Ano, dar může mít sentimentální hodnotu. Mám rád toho, kdo mi dává dar, a to zvyšuje hodnotu daru. Sice se mi svetr nelíbí, ale protože jsem jej dostal od osoby, kterou mám rád, tak v mých očích se zvyšuje jeho hodnota na 750 korun. Lepší, ale pořád jde o ekonomickou ztrátu.
Jak velká je v průměru tato ztráta? Změřil to někdo? Ano, i na to existují průzkumy. Podle průzkumu Yaleovy univerzity mají lidé vyšší (vnímaný) užitek o 18 %, když si produkt vyberou sami, než v případě přijatého daru.
Loni utratila každá osoba zhruba 3200 korun za vánoční dárky. Celkově tedy 34 miliard korun. Při 18% ztrátě užitku to znamená, že zhruba šest miliard korun přišlo vniveč. Tak dost pragmatismu. Teď je třeba udělat seznam dárků a pro snížení ekonomických ztrát se zamyslet, jak zařídit, aby nás naši blízcí měli více rádi.:)
