Dosavadní průběh evropské dluhové krize se ale mění a je docela možné, že tentokrát už to politici nepokazí, píše ve svém komentáři Philip Stephens z deníku Financial Times.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Než takovou myšlenku někdo zavrhne a označí za naivní sny člověka, který si myslí, že je opravdu tak důležité zachránit evropskou integraci, s radostí se pustím do protiargumentu," píše Stephens.
Nedomyšlené návrhy
Prozatím to podle něj bylo tak, že každý nadějný návrh končil fiaskem. Německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident Nicolas Sarkozy a další evropští činitelé se vždy setkali na nějakém summitu a slíbili, že přijdou s něčím, co trhy uklidní. Každý jejich návrh byl ale jen polovičatý a nedomyšlený.
Ne, že by se politici dohodnout nechtěli, ačkoliv rozpory mezi některými činiteli a Evropskou centrální bankou (ECB) také sehrály svou roli, spíš jde o rozdílnost v názorech na to, jak současnou dluhovou krizi řešit. Na jedné straně stojí Německo a jeho obsese morálním hazardem, na straně druhé pak vlády zadlužených zemí, které vědí, že úsporná opatření se jednou změní ve strategii, která je předem odepsaná.
"Proč si tedy myslet, že až se politici příští týden v Bruselu sejdou na dalším z nekonečných summitů, mohli by udělat něco, aby svět přesvědčili, že to se záchranou jednotné evropské měny alespoň myslí vážně?," pokládá si autor otázku.
Systém nad propastí
Začít je třeba u té horší stránky věci: všichni totiž tvrdí, že je za minutu dvanáct. Jen těch 60 sekund se ale zatím nějak nezačalo odpočítávat.
Až tento týden je slyšet hodiny. Koordinovaná intervence centrálních bank, která byla oznámena ve středu, byla zdrojem ujištění i alarmu. Ujištění proto, že centrální banky to se svým odhodláním zřejmě myslí vážně, alarm proto, že finanční systém už je patrně u srázu, z něhož by mohl spadnout a strhnout s sebou celou globální ekonomiku.
Autor nabízí i druhý důvod, který je podle něj příznivější, a sice odchod dlouholetého italského premiéra Silvia Berlusconiho. Kdyby zůstal u moci, Merkelová by slovu Itálie nikdy nevěřila. Třetí odpovědí na autorovu otázku jsou čtvrteční slova nového prezidenta ECB Maria Draghiho. Ten řekl, že v Evropě chybí fiskální celistvost. To samo o sobě není nic nového, zajímavá ale byla jeho zmínka, že kdyby existoval přísný dohled nad veřejnými schodky jednotlivých zemí, ECB by byla v řešení krize aktivnější. Právě o to se teď i hraje.
Takže jednotlivé dílky do sebe začínají zapadat. Skeptici tvrdí, že i když bude výsledkem dohoda, která uklidní trhy, nemusí to stačit na to, aby se vrátila i důvěra. Všechno už zašlo moc daleko. "Politika možná vykolejí úsporná opatření ve slabých zemích. Kdo ví. Možná budou mít (skeptici) pravdu. Já si ale myslím, že když se zastaví krvácení, dostane euro alespoň druhou šanci," uzavírá autor.
