Bilance ECB od začátku září vzrostla o 32 % na rekordních 2733 mld. eur, za 4 měsíce tak ECB natiskla více než 660 mld. eur jako půjčky bankám.
Masivní injekce likvidity pro evropské banky, a to především ve formě tříletých půjček, v sobě skrývají jak pomoc bankovnímu sektoru, tak nevyslovený záměr provádět měnovou stimulaci a přes banky ovlivňovat výnosy dluhopisů hlavně v jižní Evropě. Ovšem na rozdíl od Fedu či Bank of England má postup ECB dvě základní slabiny - transparentnost a zamrzlý bankovní sektor.
Snaha ECB o měnovou stimulaci se děje v pološeru, kdy banka deklaruje dodržování pravidel, která ty kroky zakazují, a zároveň je potichu provádí stejně jako přímé nákupy dluhopisů. Přitom třeba v případě Fedu jen avizování takového kroku a stanovení cíle mělo větší efekt než samotné nákupy.
Nedůvěra mezi bankami v Evropě i přes záchranné kroky roste. Přirážky na mezibankovním trhu jsou na 2,5letých maximech, vklady bank u ECB na historických maximech a znatelně gumují efekt injekcí likvidity ECB do systému.
Banky si nedůvěřují a raději uloží peníze s minimální sazbou, než by je půjčily jiné bance, a koloběh peněz se zastavuje. Bankám by pomohly kapitálové injekce, ale to je politicky neprůchodné, protože politici by raději banky zdanili, než by pomohli. Výsledek je smíšený - netiskne se a tiskne, dodržují se pravidla a nedodržují, situace se zlepšuje a nezlepšuje.