Rostoucí zadlužení vlád logicky vyvolává otázku, jak vlády budou své dluhy řešit. Vláda může svůj dluh snížit vyšším ekonomickým růstem, reformami, odpisem dluhu a nebo vyšší inflací.
Ti, co se obávají akcelerace inflace, upozorňují, že nafukování bilancí centrálních bank ukazuje, že centrální bankéři jsou připraveni pomoci politikům v této cestě. Že ještě nevidíme akceleraci inflace? To je normální, říkají, vytištěné peníze prostě jednou, se zpožděním, probublají do vyšších cen, tak to prostě v minulosti taky bylo.
Ale máme tady i druhý tábor ekonomů, který říká, že ceny budou naopak klesat. Proč? Svět před finanční krizí si žil nad poměry díky rostoucímu zadlužení. Ale časy hojnosti skončily a je potřeba zaplatit účet. Předlužené domácnosti a podniky se budou muset oddlužit. Oddlužit vyššími úsporami. A pokud budu více spořit, tak budu muset logicky méně utrácet.
A protože svět má vybudované výrobní kapacity pro mnohem vyšší poptávku, tak výroba bude převyšovat poptávku. Základní kurz ekonomie učí, že taková situace vede k poklesu cen. Takže podle této party nás čeká pokles, a ne růst cen. Zkušenost z Velké deprese a Japonska na začátku devadesátých let jim dávají za pravdu.
Zajímavé je, že oba tábory nacházejí oporu pro svůj názor v minulosti. Ano, minulé finanční krize ukazují, že nás čeká období nižšího růstu, o tom už jsem psal. Ale minulost je méně jasná ohledně inflace. Proto se k tomuto tématu ještě vrátíme.