Centrální banky svorně tvrdí, že jejich primární motivací je pomoci finančnímu sektoru a jeho prostřednictvím ekonomice. Myslím si, že prosincová akce ECB zabránila neřízenému kolapsu finančního trhu. To ale neznamená, že tyto akce centrálních bank nemají svá "ale", třeba z pohledu dluhopisových investorů.
Intervence státu totiž vždy pokřivují ceny. A nenechme se zmýlit tím, že nezávislost centrálních bank je často deklarována ústavou. Stále jde o státní sektor. Takže do nafukujících se bilancí centrálních bank přibývá stále více státních dluhopisů. To samozřejmě stlačuje jejich výnosy dolů a cenu dluhopisů šroubuje nahoru. Reálný výnos státního dluhu se snížil o jeden procentní bod od začátku krize.
A odtud jsme jenom krůček od tzv. "finanční represe". Tedy situace, kdy reálné výnosy jsou uměle udržovány na velmi nízkých, či dokonce záporných hodnotách. To státu umožní snižovat reálnou úroveň dluhu.
Obvyklým nástrojem "finanční represe" je vyšší inflace. Dále pak zavedení stropu na úrokové sazby, zavedení regulace toku kapitálu, motivování finančního sektoru, aby nakupoval státní dluhopisy. Například regulatorní opatření Basel III upřednostňuje státní dluh na bilancích bank. V minulosti regulátor přímo ukládal, kolik musejí banky držet státních dluhopisů. Podle mého názoru jsou dluhopisy USA, Německa či Japonska předražené. Nicméně to nutně neznamená, že v dohledné době dojde k nápravě cen.