Ano, akce ECB zamezila neřízenému kolapsu finančního systému v eurozóně. Nicméně opatření pouze koupilo čas evropským lídrům. Respektive eurozóně v podobě, jak ji dnes známe.
Navíc rozpočtové škrty, které přijímají jednotlivé státy v EMU, omezí poptávku. Jedna z ekonomických teorií říká, že snížení deficitů podpoří ekonomiku. Ano, ale ne hned. Navíc ne v situaci, kdy politická krize v EMU zvýšila nejistotu, a tudíž snížila důvěru domácností a podniků v budoucí ekonomický růst.
V takové situaci nelze očekávat od domácností ani podniků nějaké stachanovské závazky, kolik že utratí navíc či investují, jen aby dnes podpořily ekonomiku.
Tím nechci říci, že fiskální škrty jsou špatné. Nepodporuji názor těch, kteří říkají, že vlády nemají šetřit, ale naopak dále pumpovat peníze do ekonomiky. Mnohokrát jsme v našich analýzách ukazovali, že problém vyspělých ekonomik je příliš vysoká spotřeba, financovaná dluhem.
A pokud chce EMU překonat svou dluhovou krizi, šetřit prostě musí. Pozor, než to někoho napadne: nejsem žádným zastáncem nulových růstů a podobných utopií. Naopak. Růst produktivity zmírní negativní dopady procesu oddlužení.
Mylné je však domnívat se, že jeden bilion eur sám o sobě spasí eurozónu. A mylné je tudíž domnívat se, že nás v nejbližších měsících čekají z EMU jen pozitivní data. Trhy si tak opět projdou svou fází překvapení a pesimismu.