Vyčleňují se mimo své spoluobčany, i když svým byznysem a uplatňováním svých kontaktů do jejich života zasahují. Existují tři skupiny lidí, kteří mlčí. A každá skupina má vlastní důvody.
Lidem, pohybujícím se v prostředí špičatých bot, kódovaných telefonů, peněz na ruku nebo z bahamských, publicita škodí. Jejich tváře se neobjevují na televizních obrazovkách ani na stránkách časopisů. Jejich vliv je založen na tom, že jsou známi jen těm lidem, které potřebují, nikoli veřejnosti. To si dobře uvědomují hráči jako Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička, Ivo Rittig, Roman Jurečko či Petr Sisák.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jinou skupinou lidí, vyhýbajících se širší publicitě, jsou miliardáři typu Petra Kellnera, Zdeňka Bakaly, Karla Komárka či Radovana Vítka. Pro svůj byznys osobní publicitu nepotřebují, odhalování začátků jejich obchodů by jim spíše mohlo uškodit. Dnes jsou váženými osobnostmi a veřejně vystupují jen tehdy, kdy sami chtějí. Média jim vděčně vyhoví, protože na ně padne odlesk moci zpovídané osobnosti. Zpověď ale mnohdy zavání servilností, takže výsledkem je obraz miliardářského dravce coby hocha od Bobří řeky.
Třetí skupinou jsou lidé, kteří mají důvod vyhýbat se sdělovacím prostředkům. Stali se totiž obětí vydírání. V průzkumu Hospodářské komory z roku 2007 čtvrtina ze 413 dotázaných firem přiznala, že byla vydírána, mezi obchodníky se s požadavkem výpalného setkalo 30 procent firem.
Příběhy jednotlivých aktérů mohou na místě sloužit jako scénáře neuvěřitelných filmových trháků. Čtěte v sobotních Lidových novinách.
