Za vším lze hledat jediné a tím je povolební kocovina z uplynulého víkendu. Během něj se zrodilo očekávané vítězství francouzského kandidáta na prezidenta F. Hollanda a také překvapivá ztráta řeckých stran, které stály za záchrannými balíčky a především škrty v posledních měsících. Naopak strany odmítající již schválené dohody jsou na vzestupu (to se však s rozhněvanými Řeky v ulicích dalo víceméně čekat).
Dokud nebudeme znát, jak bude nakonec rozházená skládanka na řecké politické scéně vypadat, tak trhy budou chtě nechtě opět v zajetí politiků.
Bohužel to podtrhuje vývoj posledních několika měsíců, kdy prim hrají právě výroky a jednání politiků a naopak fundamentální ukazatele ustupují do pozadí. Nejasná situace ztěžuje investorům orientaci na akciových trzích. Mají se řídit fundamentálními ukazateli naznačujícími, že je čas kupovat, a nebo očekávat, že co se zdá dnes levné, bude díky situaci v Evropě ještě levnější? Co totiž platilo včera, nemusí již platit dnes, natož zítra. Dlouhodobé a střednědobé očekávání investorů se tak musí smrštit do snahy předvídat, co se stane v nejbližších dnech či týdnech a i to rozhodně není zárukou úspěšné strategie.
Máme se na jedné straně v současné době bát bankrotu Řecka? Pravděpodobnost tohoto scénáře se poslední dny zvýšila. A následné kontaminace dalších zemí na periferii, především Španělska? Anebo očekávat, že se do hry opět vloží centrální banky a situaci „zachrání“ dalším tisknutím peněz?