K neustále avizovanému oddlužování bank zatím nedošlo. A kroky Evropské centralní banky (operace LTRO apod.) tomu ještě nasazují korunu.
Vrací se ty samé zvyky známé z přelomu let 2007 a 2008 a většina evropských bank v roce 2012 navýšila svou rozvahu, než aby ji seškrtala. Evropské banky přitom slíbily, že své rozvahy poníží o 1,2 bilionu eur.
Aktiva v držení evropských bank
K tomuto rozšíření rozvah došlo i navzdory nezávislým analytikům, kteří říkali, že evropské banky potřebují v dalších pěti letech snížit své účetní bilance o 5 bilionů eur, aby tak dostály požadavkům Basel III. Tak tomu říkám oddlužování: Hrubé rozvahy evropských bank představují trojnásobek evropského HDP!
Pointa je taková, že evropské banky v současnosti čelí vyššímu systémovému riziku než v letech 2011 nebo 2010. Tato situace se týká zejména rizikově vážených aktiv, ovšem při vyšší rozvaze. Dosud jsem nepochopil, proč na tuto věc odmítají trhy, regulátoři, akcionáři a analytici upozornit.
Italské a španělské banky nyní drží více státních dluhopisů svých domovských zemí než kdy jindy. A právě to je v minulosti dostalo jako první do problémů. Banky navíc vykázaly o 10 miliard euro vyšší zisky díky penězům od vlád, které je přitom získaly z Evropské centrální banky. V minulých hospodářských cyklech by se takové situaci říkalo Ponziho schéma, ale teď je to “makroprudenční rámec“.
