Spor o poplatky může mít fatální důsledky, říká viceguvernér ČNB

Hnutí za vracení poplatků nelze podle Hampla považovat za revoluci. „Tohle horké téma časem trochu vychladne,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny, jehož celé znění přinášíme na serveru Lidovky.cz.

LN: Jak vnímáte požadavek na zpětné navracení poplatků, do kterého už se zapojili tisíce klientů českých bank? 
Zcela prostě to beru tak, že každá smlouva je dobrovolné dvoustranné ujednání a pokud takový akt obě strany v daném okamžiku činí, pak vědí, co dělají nebo by to alespoň měly vědět. V anglosaském světě se říká, že "na tango musejí být dva". Nelze říct, který z tanečníků je pro tango důležitější, jsou třeba oba. Tak je to i u smlouvy a jejích smluvních stran. Pokud při plném vědomí a bez nepřijatelných okolností, jako je nátlak, nebo nedobré mravy, strany smlouvu uzavřou, pak by ji v zásadě měly ctít včetně klíčové části smlouvy, kterou je cenové ujednání. Tak je to i u smluv o bankovních produktech, kde cenové ujednání může mít formu úroku i formu neúrokovou, tedy nějakou formu poplatku. Nevidím nic nenormálního na jakékoli z těchto forem.

LN: Nehrozilo by v případě umožnění retroaktivity zpochybňování tvorby cen i u dalších produktů? Například ceny úvěrů u nebankovních poskytovatelů? 
Stále jde jen o cenu produktu a tvorba cen (tedy i poplatková politika bank) je stále – naštěstí – rolí trhu, nikoli státu. Tím samozřejmě nelze nikdy vyloučit jednotlivé spory mezi stranami o výklad smlouvy, plnění podmínek smlouvy v konkrétním případě a podobně. Ale v zásadě by dle mého neměl mít spor podobu obecného zpochybnění toho, zda za dané zboží či službu se má či nemá platit (zcela či částečně), tím méně zpětně, když už smlouvy byly řádné uzavřeny a jedna strana třeba svoji část smlouvy navíc již zkonzumovala.

LN: Jaké by to tedy mohlo mít důsledky?
Při této logice by mohly být až absurdní. U jakéhokoli zboží či služby jedna strana mohla požadovat dodání nějakého plnění bez toho, aby za něj zaplatila a to jen proto, že by cítila, že má na takové plnění jakési "morální právo". To by mělo fatální důsledky na celý systém tržního hospodářství, ale tam myslím nejsme.

LN: Nepopírá takovýto zásah soudů premisu, že je zde dostatečné konkurenční prostředí?
Zaprvé, bez ohledu na osobní názor či přesvědčení platí, že soudní výrok je prostě platným aktem soudní moci a tak je potřeba jej brát. Jako je třeba respektovat zákon jako akt zákonodárné moci, byť s ním nemusíte souhlasit. Ale zadruhé, stejně to beru tak, že soudní moc řešila v oblasti "bankovních poplatků" spíše jednotlivé kauzy, a že se k nim vytvořila snad až zbytečně naddimenzovaná veřejná debata o revoluci, kterou zažíváme či můžeme zažít. Myslím, že vlastně spíše nezažíváme, a že tohle horké téma časem trochu vychladne. Tím pádem nejsem schopen debatovat ani o těch hypotetických obecných závěrech ohledně konkurenčního prostředí.

LN: Jaký očekáváte další vývoj? Lze vyvozovat z nedávných rozhodnutí arbitryně, respektive soudů, nějaké precedenty? Vzorová řešení?
Jak již jsem řekl, nežijeme v precedenčním právu, takže obecně jakékoli vyvozování zásadních dlouhodobých závěrů z verdiktů v jednotlivých kauzách není možné. A řekl bych asi naštěstí. Zdá se mi, že ve veřejné diskusi splývá debata o jednotlivých sporech a odůvodnění jednotlivých rozsudků s obecnou debatou o "správnosti" poplatku jako jednoho typu ceny u daného finančního produktu, přičemž tu druhou rovinu nepovažuji za příliš produktivní. Této diskusi by prospělo trochu méně emocí a trochu více klidu.

Nespokojení klienti musejí platit víc Právní bitva o sporné poplatky se dostává do dalšího dějství. Iniciativa PoplatkyZpět.cz, která zastupuje tisíce klientů, kteří chtějí poplatky za vedení úvěrového účtu vrátit, podává první žaloby na největší české bankovní domy. Za podání žaloby musejí nyní klienti zaplatit soudu 400 korun. Obvodní soud pro Prahu 4 ale přestal vydávat elektronické platební rozkazy bankám s tím, že ty podají vždy rozpor. Případy pak spadají do běžného soudního řízení a soudní poplatek je navýšen o 600 korun. Pokud chtějí nespokojení klienti jít do soudní pře, musejí tedy zaplatit celkem tisíc korun. Právník a mediátor Petr Němec. Za podání žaloby musejí nyní klienti zaplatit soudu 400 korun. Obvodní soud pro Prahu 4 ale přestal vydávat elektronické platební rozkazy bankám s tím, že ty podají vždy rozpor. Případy pak spadají do běžného soudního řízení a soudní poplatek je navýšen o 600 korun. Pokud chtějí nespokojení klienti jít do soudní pře, musejí tedy zaplatit celkem tisíc korun. „Souhlasím, že tohle může být překážkou, ale doměření soudního poplatku se zatím týká jen asi 20 či 30 lidí a zatím s tím nikdo z nich neměl problém,“ říká právník Petr Němec, první Čech, který poplatek získal zpět a následně vzedmul vlnu dalších žádostí díky webu Jdeto.de. „Reakce lidí jsou takové, že to chápou. Může to ale být komplikace. Zároveň tu vidím i motivaci soudu jak si snížit počet žalobců. Chtějí méně práce,“ dodává Němec.

ROZHOVOR S PETREM NĚMCEM A DALŠÍ SOUVISLOSTI V KAZE BANKOVNÍCH POPLATKŮ NAJDETE V PÁTEČNÍM VYDÁNÍ LIDOVÝCH NOVIN