Vyrábějí i pro v Česku hojně rozšířený obchodní řetězec Lidl. Firma se nyní od tamních pracovních podmínek distancovala.
Různé druhy potravin, spotřební zboží i textil. Síť prodejen diskontního řetězce Lidl protíná téměř všechny evropské země. Jen v Česku láká tato firma na levné zboží zákazníky do více než dvou stovek svých prodejen po celé zemi. Za nízkými cenami se však leckdy ukrývá otrocká práce v nelidských podmínkách, tisíce kilometrů daleko od koncových zákazníků.
Kvůli vykořisťování dělníků při výrobě oblečení v Bangladéši zažalovala Lidl již před třemi lety koalice německých spotřebitelských sdružení. Na nelidské zacházení v bangladéšských textilkách, vyrábějících oblečení mimo dalších západních společností také pro Lidl, nyní znovu upozornila stanice BBC ve svém dokumentu.
Skrytá kamera přinesla svědectví o devatenáctihodinových směnách švadlen pracujících den co den za pár drobných - přesněji v přepočtu za něco méně než šedesát korun na den.
Stráž dělníky zamkla uvnitř budovy a odešla
"Je půlnoc a já ležím na podlaze dodávky uprostřed potemnělých uliček Dháky v Bangladéši. Nacházím se před továrnou vyrábějící oblečení pro západní supermarkety. Uvnitř vidím desítky zaměstnanců. Jsou tam od sedmi ráno," začíná reportér v utajení své pátrání po původu levného textilu dováženého do Evropy z jedné z nejchudších zemí světa.
Před hlavním vchodem do továrny Ha Mem Sportswear hlídkuje stráž. Po více než osmnácti hodinách, kdy se fabrikou bez přestání ozývá hukot šicích strojů, strážce udělá něco, z čeho všem bezpečnostním inspektorům vstávají na hlavě vlasy hrůzou. Desítky dělníků v budově zamyká a odchází kamsi pryč. Lidé zůstávají v budově jako v pasti.
Přitom jen před několika týdny zde podle zjištění BBC hořelo. Incident se obešel bez zranění. Pokud by však v budově vypukl požár tentokrát, zůstaly by desítky lidí uvězněny uvnitř. Továrna utichá teprve o půl třetí v noci. Dělníci vycházejí z budovy po nekonečných devatenácti a půl hodinách. Jeden z nich souhlasí s rozhovorem.
"Cítím se hrozně a stejně jsem na tom i zdravotně. Za poslední dva týdny to takhle vypadalo osm nocí," popisuje pod příslibem zachování anonymity. Za směnu dostal v přepočtu něco kolem šedesáti korun. Přestože je naprosto vyčerpaný, v sedm ráno zasedne k šicímu stroji znovu.
Dvojí dokumenty - falešné pro kupce, druhé pro zaměstnance
Do dhácké továrny Ha Mem Sportswear se reportér vydává o dva dny později znovu. Tentokrát v přestrojení za potenciálního kupce z fiktivní britské oděvní společnosti. Dostává se mu prohlídky celého areálu, jenž má zjevně už leccos za sebou a rekonstrukci by potřeboval jako sůl.
Manažeři mu ukazují zakázku, na které dělníci právě pracují - 150 tisíc párů kalhot a dalšího textilu pro diskontní řetězec Lidl.
Na veškeré dotazy dává vedení továrny odpovědi jako podle šablony. Ujišťují fiktivního zákazníka, tak jako to nejspíš udělali již mnohokrát předtím, že pracovní a bezpečnostní podmínky jsou zcela v normách. Dveře zůstávají prý vždy otevřené. Vedení dokonce ukazuje zfalšované hodinové výkazy dokládající, že textilka zavírá každý den v 17:30.
Podle bangladéšského Centra dělnické solidarity je to však běžná praxe. Továrna Ha Meem Sportswear prý rozhodně není jediná, která se k tomuto triku uchyluje. "Majitelé továren vedou dvě odlišné knihy. Jednu ukazují kupcům, druhá je pak určená zaměstnancům," vysvětluje Kalpana Achterová z organizace bojující za práva dělníků.
"Ty dokumenty vypadají přesvědčivě. Kdybych to všechno neviděl na vlastní oči, nikdy bych nevěřil, že dělníci jsou nuceni pracovat tak dlouhé směny," podotýká reportér.
Západní firmy se kály po dubnovém neštěstí v Dháce
Nad bezútěšným vykořišťováním dělníků v bangladéšských továrnách západní svět dlouhou dobu zavíral oči. Navzdory tomu, že jen málokdo by ve svém šatníku nenašel kousek s cedulkou "Made in Bangladesh".
Otazníky nad tím, za jakých podmínek se textil v jedné z nejchudších zemí světa vyrábí, se začaly vznášet teprve poté, co v jednom z takovýchto podniků o život letos v dubnu přišla víc než tisícovka lidí.
Stejně tak jako v nespočtu dalších textilek, i v dhácké Rana Plaze dlouhé hodiny bez přestání za minimální mzdu pracovaly stovky švadlen. Šily oblečení pro nejznámější oděvní domy. Do chvíle, než se stařičká a zanedbaná budova zřítila.
VÍCE O TÉMATU ČTĚTE ZDE: |
Teprve tehdy se začaly západní firmy kát nad levnou pracovní silou, jíž využívají. Šlo například o společnosti H&M, Primark, C&A, Zara a další. Oděvní firmy jedna po druhé slibovaly zlepšit život dělníků a zajistit jim důstojné podmínky k práci.
Část podniků opravdu prošla modernizací. V nespočtu v nich se však věci vrátily do vyjetých kolejí hned, jak povyk okolo Rana Plaza utichl.
Navzdory prohlášením západních společností a jejich závazkům k různým úmluvám o zlepšení pracovních podmínek zůstává život tisíců chudých Bangladéšanů stále stejný. Den co den vstávají brzy ráno, aby dlouho do noci otročili. To vše za zlomek ceny, za níž zboží západní řetězce nabízejí zákazníkům tisíce kilometrů daleko.
Lidl se od dění v dhácké továrně distancuje
S dotazem na podmínky v bangladéšské textilce Ha Mem Sportswear kontaktoval iDNES.cz české zastoupení společnosti Lidl. Stalo se tak ještě před pondělní premiérou dokumentu BBC ve Spojeném království. Mluvčí českého Lidlu Jitka Vrbová však tehdy uvedla, že vyjádření musí koordinovat s německou centrálou společnosti.
O dva dny dny později se Lidl od dění v dhácké továrně ve svém prohlášení distancoval. "Situaci, na kterou upozornila reportáž BBC, bere naše společnost velmi vážně. Popsané praktiky nejsou v souladu s naším očekáváním obchodních partnerů, a proto se od takového chování distancujeme a situací se intenzivně zabýváme," uvedla pro iDNES.cz ve středu mluvčí diskontního řetězce.
"Jsme si vědomi naší zodpovědnosti, a to nezávisle na zveřejněném dokumentu, a budeme se i nadále zapojovat do iniciativy pro zlepšení životních a pracovních podmínek zaměstnanců textilních podniků v Bangladéši," stojí dále v prohlášení. Zdali společnost opravdu vyrábí své oblečení v dhácké továrně Ha Meem Sportswear, neupřesnila.
Lidl však prostřednictvím mluvčí namítá, že firma již před několika lety ve svém kodexu jasně definovala sociální a ekologické požadavky na své obchodní partnery. Na svou obranu společnost dodává, že již několik let aktivně spolupracuje s mezinárodními organizacemi a že se zasazuje se o zlepšení sociálních podmínek v Bangladéši.
