LN: Co znamená sektorová daň pro tuzemské banky?
Co je to vůbec sektorová daň? Sektorů jsou v ekonomice desítky. Když se v kampani mluvilo o sektorové dani, ukazovalo se na tři regulovaná odvětví: telekomunikace, energetiku a finanční sektor. Dnes se z neznámého důvodů zúžila debata dokonce ani ne na finanční, ale už pouze na bankovní sektor. Zdanění regulovaných odvětví bude mít dopad na výši jejich použitelného zisku a tedy i investice do jejich dalšího rozvoje. Bude to velmi nepříjemné pro investory. V případě bankovního sektoru ale dochází ještě k jiné velmi závažné a negativní věci.
LN: K čemu?
Tím, že se bankovnímu sektoru kvůli vyšší dani sníží použitelný zisk, zůstanou bankám menší prostředky na doplňování vlastního kapitálu. Kapitál se přitom s novou přicházející regulací stává kriticky limitujícím prvkem poskytování úvěrů. Úvěrování totiž banky musí udržovat vždy ve stanoveném poměru ke kapitálu bank. Když se mluví o vyšší bankovní dani ve výši dodatečných 14 miliard korun z jejich zisku, pak v důsledku zmíněného multiplikačního poměru by bankovní sektor v budoucnosti byl schopen poskytnout řádově o 250 miliard korun úvěrů méně než bez této daně.
ČTĚTE TAKÉ: |
To je hrozivá zpráva pro průmyslový sektor, firmy vůbec a exportéry zvlášť, ale i pro české domácnosti a obce. Je to velký problém i pro čerpání evropských fondů, nejen nyní, ale zvláště pak v nadcházejícím finančním období. Dochází totiž neustále ke zvyšování povinného podílu vlastních nebo úvěrových zdrojů v neprospěch dotací při financování schválených projektů. A zároveň evropské dotace čerpá žadatel - firma či obec - až poté, co projekt zafinancoval z jiných zdrojů. Právě zde bude role úvěrů klíčová.
LN: Dojde tedy k ovlivnění čerpání evropských dotací?
Pokud nebudou banky moci růst v poskytování úvěrů, je skoro jisté, že budeme čerpat omezeně i evropské fondy.
LN: Mnozí lidé ale argumentují tak, že zisk jde jak s daní, tak i bez ní stejně do rukou zahraničních matek českých bank. I v případě České spořitelny je to asi polovina jejího zisku…
Každá firma se rozhoduje o tom, kolik zisku zůstane jí a kolik vyplatí vlastníkům. Je v zájmu naší ekonomiky a spotřebitelů, aby i zahraniční vlastníci našich firem byli silní a zdraví, ať se jedná třeba o automobilový, nebo bankovní sektor. V dnešním propojeném světě podporují domácí ekonomiku nejúčinněji ty banky, které jsou nejen samy silné a zdravé, ale jsou i součástí silných a zdravých skupin.
LN: Sektorová daň není jedinou regulací - změnou, která se valí na české banky. ČNB například navyšuje právě kapitálovou přiměřenost, z Evropské komise zase přichází řada dalších opatření, např. zastropování poplatků u plateb kartou.
Právě to s daní úzce souvisí. Bankovní sektor má v současnosti dostatek volného kapitálu. Ten bankám zatím umožňuje, aby mohly poskytovat více úvěrů. Evropská a na ni navazující domácí regulace, kterou zmiňujete, změní tento volný kapitál na povinný. Během krátké doby tak nebudou moci růst úvěry bez toho, aniž by banky navýšily svůj kapitál. Ten lze v dnešní realitě navyšovat pouze ze zisku, protože se dnes sotva najde investor, který by při všech regulatorních smrštích a daňových nejistotách masivně investoval do bank.
LN: Lze vůbec nějak porovnat mezi sebou případné dopady a závažnost jednotlivých změn pro české banky? Například se mluví o zdanění finančních transakcí, i když to se dotkne Česka nejspíše jen okrajově.
Je to vždy otázka konstrukce a výše daňové sazby. Smyslem daně z transakcí ale není daňový příjem. Za tou myšlenkou stála snaha omezit rizikové operace bank na finančních trzích. To ale naštěstí není obchodní model našeho bankovnictví. České banky, až na malou výjimku, vracejí všechny tuzemské vklady zpět do rozvoje české ekonomiky v podobě úvěrů domácím firmám, domácnostem, obcím, krajům, vládě a v neposlední řadě podporováním společensky prospěšných projektů a organizací.
LN: Jak tedy lze kvantifikovat odhadovaný dopad na českou ekonomiku?
Zmíněných 250-260 miliard korun odpovídá zhruba třem procentům hrubého domácího produktu kumulovaně za dobu čtyř let. To se dotkne asi 50 tisíc pracovních míst.
LN: Tvrdíte tedy, že toto opatření, přestože přinese peníze navíc do státního rozpočtu, jde proti snahám rodícím vlády navrátit ekonomiku k hospodářskému růstu?
Osobně si myslím, že to jde proti všemu, s čím je spojen zdravý rozum a odpovědnost.
LN: Jaká je podle váš horní hranice, kterou banky jsou schopny ještě unést?
Bezpochyby to banky přežijí, protože by to byla daň pro ty ziskové, tedy zdravé a úspěšné banky, nikoliv pro ty ztrátové a ohrožené. Daň je tak problémem pro investory-akcionáře a hlavně pro ekonomiku jako celek. Banky v ní totiž hrají nezastupitelnou roli. Když nemocnicím odeberete část doktorů, budou hladce fungovat dál. Drsným problémem to ale bude pro pacienty, kteří budou v důsledku nedostatku doktorů strádat a umírat. Musí nás vždy zajímat, kdo si nakonec vezme zodpovědnost za nápady a za opatření, kterým chyběla analýza všech možných zpravidla nezamýšlených národohospodářských důsledků.
LN: Existuje tu i další alternativa. Tou je celkové zvýšení daně právnických osob. Máte nějaké srovnání těchto dvou možností?
Vše lze spočítat. To, co mi na takzvané sektorové dani principiálně vadí, je fakt, že tento nápad postrádá jakékoliv opodstatnění a kalkulaci přínosů a nákladů. Ano, pokud budou veřejné rozpočty v napětí, diskuse o daních a výdajích bude nutná. Chce to ale pečlivé počítání, rozmysl a odpovědnost.
LN: Dobře ale není úvaha zdanit banky, které byly i v krizových letech v obřích ziscích zatímco česká ekonomika stagnovala, nakonec správná?
Bankám klesá zisk, zažívají stejný trend jako celá ekonomika. Bankovnímu sektoru klesají jak úrokové výnosy tak i poplatkové. Bankovní sektor je jako celek ziskový, ale méně než v loňském roce.
LN: Jenže loňský rok byl rekordní…
Byl rekordní, ale pozor na jakých číslech. Rekordní byl z toho důvodu, že banky byly schopny rozpouštět svoje pokrizové rezervy a opravné položky.
LN: Stále ale zůstává legitimní názor části veřejnosti, že je lepší aby peníze získal raději stát, než zahraniční vlastník. Protože stát jim pomůže.
Zpátky se vracím k tomu, že síla evropských bankovních skupin je příznivá právě pro země, kde působí, včetně Česka. Druhou věcí je, že už teď je zde velká část zisku zdaněna a další tu zůstává, protože je reinvestována do kapitálu bank.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ono to souvisí i s tím, co jste sám řekl. Propad ekonomiky by byl v minulosti se slabým bankovním sektorem mnohem dramatičtější, než jak tomu ve skutečnosti bylo. Jestliže se teď ekonomika plahočí okolo nuly, bez zdravého bankovního sektoru by to bylo v hlubokém mínusu.
LN: Pro investory či vývoj ekonomiky je bezpochyby důležitá stabilita. Tedy výše daní, nepříliš časté změna sazby DPH a podobně. Přichází s novou vládou a případnými změnami další vlna narušující stabilitu?
Když se podíváme, jaký negativní mezinárodní ohlas vzbudila daň a další opatření například v Maďarsku, tak je zřejmé, že atraktivnost země pro zahraniční investory dramaticky klesá. To, co investoři nesnášejí, je nepředvídatelnost a nestabilita podmínek. Možná jim tolik nevadí vyšší zdanění, zůstane-li ještě na mezinárodně konkurenceschopné úrovni, když jim zůstane jistota kalkulace do budoucna. Naopak kotrmelce v ekonomické politice působí jako jed jak pro domácí firmy tak zahraniční investory.
LN: Říkáte tedy, že pokud by byla daň dlouhodobě proklamovaná, tak by to nebylo tolik bolestivé? Takže to považujete za nárazové rozhodnutí?
I když budete dlouhodobě připravovat domácí a zahraniční prostředí na vyšší zdanění jednoho dvou tří sektorů, budou se všichni ptát a obávat - a už se ptají - kdo přijde na řadu příště a mají-li sem vůbec investovat. Právě když nerozumí tomu, proč tento sektor ano, jiný ne.
LN: Přeci kvůli zvýšením příjmů do státní kasy.
Proč se tedy uvažuje právě o bankovní dani? Proč se to netýká všech sektorů? Pak to působí jako populismus ve své nahotě, když si můžete zasednout na kterýkoliv jiný sektor v ekonomice, ale napadnou vás zrovna banky. Jsou tu jiné sektory vlastněné čistě zahraničím, kam také plynou dividendy, ale nikoho nenapadá jejich zdaňování. Sektorová daň je nesystémový kotrmelec, který otevírá dveře dalším podobným přemetům. V některých zemích slouží bankovní daň k záchraně nemocného sektoru. To ale není případ Česka, kde zdraví bank představuje naši konkurenční výhodu, kterou nám ostatní závidí. Zde by šlo o formu cíleného vyvlastňování sektoru, který v globální finanční krizi přišel o pověst a popularitu. Samozřejmě že z podstatné části díky vlastním fatálním chybám a nepokoře nafoukaných manažerů.
LN: Není bankovní sektorová daň způsobená tím, že na rozdíl od telekomunikací či energetiky mají příliš slabý lobbying?
Principiálně se braňme jakékoliv sektorové dani. Rozhodně nebudu říkat, když banky, tak energetika a telekomunikace taky. To vše totiž postrádá logiku. Jestli je to otázka silnějšího lobbingu? Nevím, mluví se o tom hodně.
LN: Ve chvíli, kdybychom připustili, že je třeba zvýšit daně…
Na prvním místě je potřeba zastavit nesmyslné plýtvání. V historii všechny úspěšné fiskální reformy vždy začínaly revizí výdajů rozpočtu, u nichž se díky cíleným reformám našly úspory a zvýšila účinnost. Když to nestačilo, tak se teprve přistupovalo ke zvyšování daním.
LN: Nejsme ale v té situaci? Minulá vláda byla jakousi vládou rozpočtové odpovědnosti, která se však úplně nepovedla, a je tak čas na vládu, která bude zvyšovat své příjmy a výdaje. Tedy to co sám popisujete?
Uvažuji jako ekonom. To co dnes potřebujeme, jsou opravdu vyšší investice třeba do infrastruktury a vzdělání. Ale zdroje je potřeba hledat především ve zbytečných a neefektivních výdajích.
