„Všechno, co tady vidíte, je z pravé belgické čokolády,“ říká majitel kuřimské továrny Jindřich Fikar a dodává, že ochutnat sladkou a hebkou hmotu může každý zaměstnanec dle libosti.
„Dříve jsme si mysleli, že budeme kontrolovat, jestli nám zaměstnanci čokoládu neujídají, ale ono to ujídání přestane člověka rychle bavit. Čokolády se snadno přejíte,“ vysvětluje podnikatel, který čokoládu vyrábí už patnáctým rokem.
Jindřich Fikar začal s výrobou čokolády před 15 lety.
Jeho továrna se ale nezrodila z dětského snu nebo neodolatelné vášně, kterou někteří lidé ke kakaové hmotě cítí. „Český Willy Wonka“ byl totiž spíše než milovník čokolády hlavně dobrodruh a podnikatel. Továrnu na čokoládu, v níž momentálně pracuje 30 zaměstnanců a má obrat přes 43 milionů korun, postavil až po osmi letech svého podnikání, v roce 1998. Podnikatelského ducha měl ale už dlouho předtím.
Divoká devadesátá
„Na začátku devadesátých let, když jsem byl na vojně, mě zaujaly plány jednoho majora. Ten chtěl postavit vlastní pekárnu. Pořád o ní mluvil, ale nikdy své plány nezrealizoval. Tak jsem si půjčil sedm milionů korun a během půl roku jsem ji postavil já,“ vzpomíná Jindřich Fikar na divoká devadesátá léta. Pro tehdy pětadvacetiletého podnikatele ale měla být ještě mnohem divočejší.
Původně vystudovaný stavař Fikar se kromě majitele pekárny stal i pekařem. Vlastně pecařem – jeho zaměstnáním v pekárně totiž bylo dávat chleba do pece.
„Koupil jsem si skripta a začal o pekařském řemeslu hodně číst. No a pak jsem vymyslel recepturu na náš vlastní chleba. Bylo to takové podnikání metodou pokus-omyl, jako je v pohádce Císařův pekař. Dal jsem zkrátka do těsta, co mě napadlo. A ono to překvapivě fungovalo. Pekárna začala prosperovat a všechny ty croissanty, dalamánky šly skvěle na odbyt,“ vypráví Fikar.
Čokoládovna odlila tři čtvrtě milionu mincí a půl milionu adventních kalendářů...
Jenomže jenom pekárna mladému podnikateli nestačila a devadesátá léta sváděla k riskování. A riskovat se Fikar nebál. „Shodou náhod jsem se dostal k tomu, že jsem začal vyvážet obaly do Ruska,“ vzpomíná podnikatel a dodává, že jeho největšími zákazníky se stali ruští výrobci cigaret.
„Obaly jsem tehdy kupoval v jedné továrně u Jablonce nad Nisou, jenomže ruské tabákové koncerny nesnesly prostředníka. Musely zboží kupovat napřímo. A tak, pokud jsem chtěl v Rusku dostat zakázku, musel jsem tvrdit, že ta továrna je moje,“ líčí osmačtyřicetiletý podnikatel a doplňuje, že problém nastal ve chvíli, kdy jedna z tabáček vyslala dva své zaměstnance, aby zkontrolovali, jestli jablonecká továrna Fikarovi skutečně patří.
„Protože šlo o velkou zakázku a hodně peněz, dohodl jsem se tehdy s továrnou, že budu na tu chvíli předstírat, že jsem jejím ředitelem,“ vypráví s úsměvem Fikar. Lest mu prošla a obrovskou zakázku od Rusů skutečně získal.
Když jeho firma s výrobou vlastní čokolády začala, specializovala se jen na...
Z dovozu obalů pro tabákové koncerny byl pak už jen krok k tomu, aby do Ruska začal vozit také obaly na cukrovinky a čokoládu. „Čokoládovny ale měly tehdy nedostatek polevy, tak jsem si tady našel firmu, která ji vyráběla, dohodl se s ní a spolu s obaly jsem začal do ruských čokoládoven vyvážet i polevu,“ vypráví Fikar.
Pak ale polevová firma zkrachovala. „Tak jsem od leasingovky koupil její stroje, halu jsem zrovna stavěl, protože jsem potřeboval sklady, a během dvou měsíců jsem už vyráběl vlastní polevu,“ popisuje někdejší dovozce papírových obalů do Ruska.
Sto tun čokolády ročně
V roce 1998, kdy firma Nestlé zrušila výrobu čokoládových figurek v závodě Maryša v Rohatci u Hodonína, si Fikar řekl, že je nejvyšší čas začít s opravdovou čokoládou. V průmyslové zóně na konci Kuřimi k hale na výrobu polevy dostavěl další haly a dokoupil zbývající stroje.
Jeho velkou výhodou bylo, že si hned od začátku navrhoval sám své vlastní obaly a formy, ve kterých čokoládu odléval. I tak ale byla výroba čokolády, stejně jako před lety vývoz obalů do Ruska, sázka na nejistotu. Jak totiž sám Fikar říká, prosadit se ve světě s českou čokoládou je, jako by se snažily Moravské naftové doly prosadit v Abú Dhabí.
„Tradice exportu čokolády tady v Česku před revolucí nebyla vůbec žádná, něco málo vyvážela moravská Maryša, ale spíš na východ. Prostě to nebylo zvykem. My ale čokoládu vyvážíme ze 70 procent, čeští zákazníci tvoří asi jen třetinu odbytu,“ říká Fikar.
Čokoládové figurky jsou jedním z hlavních artiklů, polovinu sortimentu ale...
Čokoládu firma kupuje v pytlích v Belgii, a to často i na více než rok dopředu. Její cena se odvíjí od ceny kakaových bobů na burze. „Když totiž máte štěstí, vyjde vás kilo na zhruba dvě eura padesát, obvyklá cena je 2,80. Takže když je dobrá cena, nasmlouváme třeba sto tun čokolády, kterou si pak postupně během roku dovezeme a spotřebujeme,“ vysvětluje největší zpracovatel kakaové hmoty v Česku. Teď se prý zrovna chystá objednat čokoládu na příští sezonu.
Od zajíčků k čokonotebooku
„Cena je teď příznivá, momentálně se pohybuje kolem 2,60 eura za kilo,“ říká Fikar s tím, že jeho továrna dříve využívala pro své produkty i levnější čokoládové náhražky, ale postupně převedla většinu své výroby na originální belgickou čokoládu. I když kvůli tomu přišla o část významných odběratelů, například ze strany některých obchodních řetězců, podle majitele čokoládovny se přechod nakonec vyplatil. „Zákazníci prostě poznají kvalitu na první ochutnání,“ potvrzuje Fikar.
Když jeho firma s výrobou vlastní čokolády začala, specializovala se jen na výrobu dutých figurek. „Uměli jsme vyrobit prakticky veškeré duté předměty, které si umíte představit,“ potvrzuje Fikar.
Momentálně však tvoří více než polovinu čokoládových výrobků reklamní předměty. K těm se čokoládovna dostala vlastně náhodou, přes renomovanou zahraniční reklamní agenturu, která se na továrnu obrátila s návrhem, aby jí pomohla vyrobit papírovou repliku notebooku s čokoládovou klávesnicí pro firmu Dell.
Důležitým momentem byla zakázka na notebook s čokoládovou klávesnicí pro Dell.
Notebook musel vypadat úplně stejně jako opravdový laptop a musel mít i stejnou váhu. Úsilí, které Fikar investoval do jeho výroby, ale mělo velký úspěch a na českou čokoládovnu se začali obracet další a další zákazníci, hlavně reklamní agentury, které nakupovaly reklamní předměty pro své zákazníky.
„V praxi to funguje asi takto – z agentury přijde požadavek, že klient si přeje tisíc čokoládových kačenek se svým logem. Taková kačenka s jednobarevným logem vytištěným sítotiskem stojí zhruba 15 korun. My tu zakázku naceníme, vyrobíme a pošleme agentuře. Ta ji potom prodá svému klientovi,“ popisuje Fikar a dodává, že mezi zakázky, které čokoládovna nedávno vyráběla, patřilo například tři čtvrtě milionu čokoládových mincí, půl milionu adventních kalendářů pro německý trh nebo medaile z bílé čokolády pro vídeňské muzeum.
Kromě německých a rakouských zákazníků patří mezi odběratele i české firmy a velké nadnárodní korporace, jako je Telefónica, Dell, Electroworld, CocaCola nebo Vodafone. Čokoládu pak dělal Fikar třeba i pro Hilton, Deloitte, Castrol nebo DHL. A kromě Evropanů láká česká čokoláda třeba i Australany nebo Japonce.
Právě pro japonskou firmu Cuore dělala čokoládovna Jindřicha Fikara adventní kalendáře za více než dva miliony korun a zakázka do Japonska je objednaná i letos.
„Cena je teď příznivá, momentálně se pohybuje kolem 2,60 eura za kilo,“ říká...
„Letos budeme pro japonské zákazníky vyrábět velkou zakázku na příští rok k americkému svátku Valentýn. Ten je totiž alespoň z hlediska čokolády v Japonsku skoro důležitější než Vánoce,“ vysvětluje Fikar. Více než polovina z celkových ročních prodejů čokolády se v Japonsku totiž uplatní právě týden před Valentýnem.
„Japonští zákazníci mají dva specifické požadavky na českou čokoládu,“ říká továrník. Na obalech preferují jednoduché kresby, které působí dojmem, jako by je dělalo tříleté dítě; druhý požadavek je pak kvalita. „Japonci chtějí, abychom při výrobě čokolády používali systém dvojité kontroly. I když je pak čokoláda dražší, nevadí jim to a přispívají nám i na vybavení pro takovou kontrolu,“ říká Fikar.
Kromě srdíček, figurek a adventních kalendářů ale továrna vyrábí třeba čokoládové housle, čokomobily, nářadí z čokolády či zlaté cihly. Jak ale sám její majitel říká, zaměstnanci jsou schopni odlít téměř cokoliv, proto v repertoáru jejich čokolád zákazníci najdou třeba i čokoládová písmena, ze kterých mohou sestavit vlastní vzkaz, čokoládový tablet, erotické čokoládové předměty, kopačky, lebku nebo čokoládové ferrari, i když ne ve skutečné velikosti.
Jahodové pralinky
Před několika měsíci pak k čokosortimentu přibyly ještě pralinky. „Původně jsem se pralinkám vyhýbal, protože je v Česku velká konkurence, pak jsem si ale řekl, že to zkusíme. A zatím se nám daří,“ vypráví Fikar.
Jeho čokoládovna momentálně vyrábí pralinky s asi 28 náplněmi, které – stejně jako čokoláda – pochází z Belgie. Nejoblíbenější jsou podle zaměstnanců továrny jahodové, pomerančové, baileys nebo nugátové. Kromě klasických pralinek ale čokoládovna vyrábí i ty speciální, na zakázku. „Pokud nám sem zákazníci pošlou například svou fotku, uděláme jim bonboniéru s pralinkami, na které fotku natiskneme. Původně jsem takové pralinky vyrobil pro syna do školky. Tam vzbudily tak velký úspěch, že jsme se rozhodli je prodávat,“ vypráví Fikar.
I když on sám tvrdí, že věci ho baví jen sedm let, čokoládu vyrábí už patnáctým rokem a s její výrobou ani náhodou skončit nechce, naopak. Už teď vymýšlí nové plány na další typy čokolád. „Teď jsem například vymyslel, že budeme vyrábět retro čokoládové mince a bankovky,“ říká Fikar a ukazuje velký papírový obal, který vypadá jako stará stokoruna. „Navíc už brzy v Brně otevřeme svou první prodejnu s čokoládovými specialitami,“ uzavírá továrník Fikar.
