Obchod Věci z recy v českobudějovické Riegrově ulici může nepoučenému pozorovateli připadat jako klasický butik pro ženy, nabízející originální módní doplňky. Na stěnách visí barevné kabelky, v regálech stojí stojánky na šperky nebo „luxusní“ popelníky nevšedních tvarů a barev. Prostě obchod s módními originály, jakých třeba v centru Prahy najdou lidé desítky.
DALŠÍ DÍLY SERIÁLU BYZNYS ŽIJE: |
Jenže Věci z recy se přece jen od ostatních podobných obchodů v něčem podstatném liší. „Třeba tahle kabelka je vyrobena ze starých lakovaných časopisů, pletený košík z reklamních letáků, tenhle stojánek na šperky z PET lahví,“ říká majitelka Jana Šmitmajerová.
U dalších výrobků, třeba u broží, náušnic nebo kancelářských potřeb, je základním materiálem dřevo nebo plech z plechovek od piva nebo limonád. „Z plechovky využijeme úplně všechno, nic nezbude,“ říká Šmitmajerová. Sedí přitom na pohovce poskládané ze starých přepravních palet. I to je součást sortimentu v obchodě Věci z recy.
Začalo to dárky pro známé
Jana Šmitmajerová, čerstvě dostudovaná inženýrka ekonomie, začala s tímto typem podnikání, už když studovala Jihočeskou univerzitu. Z plastových lahví, plechovek a dalšího „nepotřebného odpadu“ vytvářela nejprve upomínkové předměty a šperky pro známé. Protože ale zájem předčil očekávání, založila letos v dubnu firmu a začala nabízet své výrobky prostřednictvím e-shopu. A takřka okamžitě přišel první úspěch. Její podnikatelský projekt zvítězil v září ve studentské kategorii celostátní soutěže Rozjezdy 2013, a navíc získal zvláštní cenu poroty. A zakázek začalo rapidně přibývat. „Naprostou většinu klientely tvoří mladí lidé, už se ale stává, že u nás nakupují i starší ročníky. A z toho mám pak největší radost,“ říká Šmitmajerová.
K myšlence vyrábět věci z „odpadu“ ji údajně přivedla nejen snaha chránit životní prostředí, ale i zkušenost se stejně starými a mladšími studenty. Podnikavá dívka totiž už čtyři roky spoluvlastní také firmu, která pomáhá organizovat společenské akce včetně maturitních plesů. „A všimla jsem si, že maturanti ocení, když jim dám na stůl třeba originální čísla nebo jinou výzdobu, kterou jinde neuvidí. A vůbec jim přitom nevadí, že se jedná o výrobek z odpadu. Právě naopak,“ říká Jana Šmitmajerová. Právě klienti z řad účastníků maturitních plesů se k ní údajně vrací a patří k pravidelným zákazníkům jak e-shopu, tak nově otevřeného kamenného obchodu.
Ozdobné. Brož z plechovky od energetického nápoje. I praktické. Svícen vyrobený z plechovky od piva.
Základ podnikatelského úspěchu Jany Šmitmajerové spočívá v představě, že prakticky všechno, co už lidé nejsou schopni nebo ochotni využít, je možné zpracovat a přetvořit na výrobek, jenž může ještě řadu let sloužit jinému účelu. A když se rozbije nebo zestárne, opět mohou jeho části najít další využití. „Vždycky mě rozčilovalo, když jsem třeba v kontejnerech na tříděný odpad viděla něco, co tam nepatří. Já totiž třídím opravdu pečlivě a věřím, že to má smysl,“ říká podnikatelka.
Chlubí se zároveň službou, která je podle ní v republice zcela ojedinělá. Nabízí lidem originální balení dárků do recyklovaného nebo starého papíru. Někdo by se možná lekl, že se vracíme do válečných let, kdy se zboží balilo do novin. Jenže v obchodě Jany Šmitmajerové má takové balení trochu jinou podobu. Dárky zabalené do papíru ze starých novin, map, časopisů nebo knih vypadají - různě dozdobené - zcela originálně, neotřele a možná i luxusně. „K dozdobení používáme třeba i části hraček nebo plastové figurky, kterých je mezi dětmi plno a lidé je po čase vyhazují,“ říká Šmitmajerová. Tato dárková služba má navíc podle ní výhodu v tom, že je výrazně levnější než zabalení dárku do nového materiálu.
Styďte se, oblékáte lidi do odpadků!
I když pravidelní zákazníci jsou z výrobků Jany Šmitmajerové nadšení a těší se na nové nápady, podnikatelka se setkává i s mnoha negativními reakcemi. „Někdo třeba píše, že oblékáme lidi do odpadků, že bychom se měli stydět a podobně. Jenže s tím prostě musím počítat, že nás všichni nebudou jen chválit,“ říká Šmitmajerová. Argumentuje přitom tím, že její výrobky nejsou vyrobené z žádných hnijících, poškozených nebo rozkládajících se zbytků, ale z materiálu, který se běžně používá i pro nové výrobky.
Místo toho, aby plastová láhev nebo plechovka končila v horším případě na skládce, kde se bude „rozpadat“ tisíce let, nebo byla v lepším případě pomocí dodané energie recyklována, zvolila Šmitmajerová třetí, k životnímu prostředí zřejmě nejšetrnější cestu zpracování odpadu. Občas sice také používá recyklovaný papír či plast, naprostá většina jejích výrobků však vzniká přímým „ručním“ přepracování věcí, které lidé už nepotřebují.
„Partnery projektu Věci z recy jsou firmy a společnosti, které nám darují své,odpadky‘, abychom z nich vytvořili něco lepšího, krásnějšího a praktičtějšího, než je odpad,“ popisuje firma na svých webových stránkách svou základní obchodní filozofii.
Jenže, čistě teoreticky, co kdyby takový přístup ke zpracování odpadu a vůbec nakládání s věcmi běžné spotřeby nerazil jen malý českobudějovický obchůdek, ale i tisíce dalších firem a jednotlivců? Nepoškodilo by to hospodářský růst?
I guvernér České národní banky Miroslav Singer při obhajobě umělého oslabení koruny uvedl, že jedním z hlavních důvodů této intervence byla snaha donutit spotřebitele, aby přestali šetřit a začali utrácet za nové věci. „Dosud mohl každý vidět, že ve slevových akcích stála pračka každý rok méně,“ řekl Singer v MF DNES. Nyní banka podle něj lidem vzkazuje, že auta, byty či spotřební elektroniku už levněji neseženou, a proto nákup nemusejí odkládat.
Jinými slovy: kdo má pračku, neměl by si kazit nervy jejím opravováním a prodlužováním životnosti, ale běžet do obchodu pro novou. Výrobcům praček tak zajistí odbyt, dělníkům zaměstnání a státu peníze na daních. Jana Šmitmajerová razí úplně opačný názor. Nejenže by pračka měla podle ní sloužit až do „posledního dechu“, ale když už skutečně doslouží, může s velkou dávkou nadsázky fungovat rozebraná, natřená a upravená třeba jako originální odkládací stolek kdesi na zahradě. A to místo nového stolku, koupeného někde v supermarketu. Připravuje takový přístup lidi o práci?
Dokonce i někteří známí ekonomové s tvrzením o nutnosti neustále rostoucí spotřeby a nakupování jako podmínky blahobytu celé společnosti polemizují. „Ta představa úplně nefunguje a mimo jiné nás dovedla i k ekonomické krizi. Pokud budeme stále považovat rostoucí spotřebu a nákup stále nových a nových věcí za hlavní motor ekonomiky, nafukujeme bublinu, která prostě jednou splaskne,“ tvrdí ekonomka Markéta Šichtařová. Pro ekonomiku je podle ní mnohem zdravější takzvaný efektivní ekonomický růst, který mimo jiné spočívá i v efektivním využívání spotřebních věcí a šetrném přístupu k
životnímu prostředí.
Všechno vyrábí sama
Jana Šmitmajerová však na podobné filozofické úvahy o smyslu svého podnikání nemá čas. Prakticky veškeré své výrobky dosud vyrábí sama, občas jen s pomocí přítele a známých, zároveň je však i hlavním„kreativcem“a manažerkou firmy. „Jestli se to ale více rozjede, budu muset ještě někoho najmout,“ říká podnikatelka.
Už dnes totiž získala zakázky i od některých větších firem, které po ní například chtějí, aby pro jejich potřeby třeba smysluplně zužitkovala staré reklamní letáky. „Nebo právě vyrábíme pro jednu společnost vizitkáře z použitých krabic na rýži,“ říká Jana Šmitmajerová. Výrobní materiál mimo jiné získává prostřednictvím takzvaného recyklačního klubu. Firma každý měsíc vypisuje na internetu, o jaký druh „odpadu“ má největší zájem, a dárce pak odměňuje poukázkami na nákup zboží.
Přes enormní pracovní nasazení si Jana Šmitmajerová vymyslela ještě charitativní projekt. Obchod Věci z recy sbírá náušnice, k nimž lidé ztratili druhou do páru. Šmitmajerová je pak rozebere a využije na výrobu nových náušnic. Celý výtěžek jde na konto organizace Dobrý anděl. Vystudovaná inženýrka ekonomie přitom sama přiznává, že peníze, které si vydělá podnikáním, určitě nedosahují částky, kterou by si mohla vydělat jako vysokoškolsky vzdělaná ekonomka někde ve velké firmě.
„Jenže ta svoboda za to stojí. Já byla chvíli zaměstnaná, ale nebylo to nic pro mě. Raději se starám sama o sebe,“ říká Šmitmajerová. Jediný problém vidí v tom, že v pětadvaceti letech prakticky nemá volný čas. „Jsem ale ve věku, kdy ho snad ani nepotřebuji,“ směje se nadšená mladá podnikatelka.
