Nejvyšší soud mu dal svým rozsudkem z 25. června letošního roku za pravdu. Podle něj neměla spořitelna právo vyplatit peníze otci, pokud neměl k dispozici rozhodnutí opatrovnického soudu, že může s penězi svého dítěte nakládat.
Pro „staré smlouvy“
Zásadní je, že k podpisu smlouvy i výplatě peněz došlo ještě podle starého občanského zákoníku. Ten nový, platný od počátku roku, podobnou situaci výrazně upřesnil a stavební spořitelny vesměs daly najevo, že rozhodnutí opatrovnického soudu při výplatě stavebního spoření rodičům nezletilých klientů budou vyžadovat.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Naše stavební spořitelna byla po 1. lednu 2014 první, která přistoupila k plošnému požadavku schválení výpovědi smlouvy o stavebním spoření nezletilého dítěte soudem, a to bez ohledu na výši naspořené částky nebo dobu spoření,“ říká Tereza Endrštová z Buřinky České spořitelny. Některé spořitelny vyžadují souhlas opatrovnického soudu až od určité částky.
INFORGRAFIKA: STAVEBNÍ SPOŘENÍ (po rozkliknutí se zvětší)
Jenže ještě před vstoupením nového občanského zákoníku v platnost šlo v podstatě o výjimky. Úředníci za přepážkami bez potíží nechávali rodiče vybírat konta svých dětí. Stačil jim k tomu notářsky ověřený podpis. A to teď může být problém. Rozhodnutí Nejvyššího soudu vytváří precedens. Lidé, kterým rodiče v době jejich nezletilosti ukončili stavební spoření a peníze si nechali, aniž měli souhlas opatrovnického soudu, by mohli už jednou vybrané úspory vymáhat po spořitelnách. Ty by pak musely peníze vysoudit zase na rodičích.
Spořením „na dítě“ vylepšuje rodinný rozpočet velká část českých rodin. Podle posledních statistik je dlouhodobě přibližně každá šestá smlouva o stavebním spoření napsána na nezletilou osobu. Hrubým odhadem půjde o desítky miliard korun.
Jak velké částky se ale může týkat situace, kterou by poslední rozsudek mohl rozpoutat, je téměř nemožné zjistit. Stejně jako fakt, nakolik spořitelny považují rozhodnutí Nejvyššího soudu za problém. „Zásadně nekomentujeme neuzavřené kauzy svých členů,“ napsal ve strohé odpovědi tajemník Asociace českých stavebních spořitelen Jiří Šedivý.
Podobně vyhýbavě se vyjádřily i samotné spořitelny. „Rozsudek Nejvyššího soudu jsme zaznamenali, nyní si k němu provádíme interní právní rozbor,“ sdělil v odpovědi na několik otázek Rostislav Trávníček, mluvčí Českomoravské stavební spořitelny. „Tuto problematiku zpřesnil od letošního roku nový občanský zákoník a stavební spořitelny se jím řídí,“ zaslala Jitka Jechová za Raiffeisen stavební spořitelnu. Na výtku, že rozsudek se přece týká smluv vypovězených před vznikem nového občanského zákoníku, už žádné další informace nezaslala.
Bezdůvodné obohacení rodičů
„Možnost žalovat spořitelny tady je,“ říká právní poradce sdružení dTest Miloš Borovička. Pokud by soudy hromadně uznávaly žaloby klientů, musely by spořitelny de facto vyplatit naspořené částky už podruhé. Borovička ale zároveň upozorňuje, že podle rozsudku je třeba zkoumat individuálně poměry a okolnosti.
Kupříkladu situace modelového klienta V. K. byla specifická v tom, že jeho rodiče byli rozvedení. „Dovedu si představit, že v případě, kdy by peníze ze spoření byly vybrány ve prospěch nezletilého a řešení jeho bytových potřeb, potažmo i bytových potřeb celé rodiny, rozhodl by Nejvyšší soud jinak,“ usměrňuje výklad rozsudku Borovička.
Že by však pro spořitelny mohl rozsudek znamenat problém, dokazuje i námitka Modré pyramidy u Nejvyššího soudu. Spořitelna varovala, že vyhovění žalobě klienta V. K. by představovalo „zpochybnění velkého množství dispozic s majetkem nezletilých, jež by vedlo k zahlcení a ochromení činnosti soudů,“ jak citoval námitku rozsudek Nejvyššího soudu.
Ten ji neuznal s tím, že postrádá právní relevanci. Borovička také upozorňuje, že spořitelny by měly posléze možnost žalovat rodiče. Pokud totiž dospělí vybrali stavební spoření svých dětí a neměli k tomu potřebné rozhodnutí opatrovnického soudu, v podstatě u nich došlo k bezdůvodnému obohacení. A logicky by po nich šlo peníze zpětně vymáhat.
Tím by se případná ztráta spořitelen mohla zmírnit. V neprospěch finančních ústavů ale hraje to, že řada takových pohledávek už by byla promlčena. „Délka promlčení závisí na obchodních podmínkách v konkrétní smlouvě. Pokud se řídí obchodním zákoníkem, pak jsou to tři roky. Pokud občanským zákoníkem, tak je lhůta promlčení čtyřletá,“ říká Borovička.
