Kdo v dobách českého socialismu viděl na silnici dvojkolo, zpravidla se jednalo o podomácku vyrobený stroj, svařený ze dvou starých kol nebo prostě z dílů, které byly ve sklepě právě po ruce.
Přesto zejména u malých kluků vyvolávalo setkání s dvojkolem podobnou touhu po svezení jako představa jízdy na stupínku popelářského vozu. Ani po sametové revoluci kouzlo strojů s dvěma cyklisty v sedlech nevyprchalo. Důkazem je firma šestadvacetileté Marie Žvakové z Českých Budějovic.
„S manželem jsme oba nadšení cyklisté a na vlastní svatbu jsme sháněli dvojkolo. Jenže na to, abychom si ho mohli koupit, jsme neměli peníze a žádnou půjčovnu jsme nenašli,“ říká Marie Žvaková.
Proto se v roce 2011 rozhodla vyjít vstříc všem lidem s podobným problémem. Založila výrobnu a půjčovnu dvojkol, která se hned z počátku setkala s nečekaným úspěchem.
Její podnikatelský záměr zvítězil v krajském a následně i v celostátním kole soutěže začínajících podnikatelů Rozjezdy. Firma získala vítězstvím důležitou finanční injekci i neplacenou reklamu. A zákazníků začalo přibývat.
Cena začíná na 25 tisících korun „Co se týče výroby, mezi naše hlavní zákazníky patří zejména příslušníci střední a starší generace. Dvojkolo přece jen není úplně levná záležitost,“ říká podnikatelka. Firma vyrábí dvojkola na zakázku, podle individuálního přání zákazníka, a ceny se pohybují od 25 tisíc třeba až do 70 tisíc korun.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Rámy si necháváme dělat celé u českých výrobců, rozhodně tedy nesvařujeme jedno kolo ze dvou, jako se to dělalo dříve,“ říká Žvaková. Možnosti zakázkové výroby jsou prakticky neomezené.
Lidé si mohou nechat vyrobit sportovnější dvojkolo, určené zdatným cyklistům, stejně jako bicykl, jehož hlavní předností je pohodlí. Vyřešen je i problém se skladováním a převozem. Na převoz dvojkol autem si mohou cyklisté pořídit speciální, delší nosič nebo si koupit kolo, které lze během chvilky rozebrat na dva díly a na místě zase složit.
Zákazníkům, kteří nechtějí investovat do vlastního kola se dvěma sedly, je určena půjčovna. „Lidé si dvojkola půjčují na běžné vyjížďky, ale i na slavnostní příležitosti jako jsou právě svatby. A oblíbené jsou i při nejrůznějších firemních a sportovních akcích,“ říká Žvaková.
Na uživení to není
V jejím případě přitom nejde o firmu s mnohamilionovým obratem. Firma Dvojkola.cz sídlí na českobudějovickém sídlišti Šumava a prodá zákazníkům zhruba jedno nové dvojkolo za měsíc, dalších deset kol si lidé měsíčně v sezóně půjčí.
„Rozhodně bychom se pouze tímhle způsobem neuživili, ale pro mladou rodinu je to dobrý přivýdělek,“ říká Marie Žváková. Ona firmu vlastní a řídí, manžel má jiné zaměstnání a ve firmě pomáhá s technickými záležitostmi.
Manželé Žvakovi z Českých Budějovic vyrábí a prodávají dvojkola.
Předsudky jsou větší problém než konkurence Firma podle Žvakové nebojuje ani tak s konkurencí, jako s určitými předsudky vůči bezpečnosti dvojkol. Lidem se stroje líbí, chtějí se na nich svézt, ale bojí se, že při první příležitosti skončí v příkopu. Takovým předsudkům se mladá podnikatelka snaží bránit vlastním příkladem.
„S manželem jsme na dvojkole projeli celou republiku a když se nám narodilo dítě, pokračujeme v jízdách i s ním. Sedí v přívěsném vozíku,“ říká.
Jízda na bicyklu se dvěma sedly není podle ní o nic obtížnější než na běžném kole. „Výjimkou je rozjezd, který přece jen vyžaduje větší úsilí a koordinaci členů posádky,“ říká Žvaková. Ani způsob rozjezdu ale podle ní nepředstavuje nic, co by se člověk musel učit celý den. „Každému poradíme, je to otázka několika minut,“ tvrdí podnikatelka.
Dvojkolo na druhou stranu poskytuje řadu výhod, a to zejména párům různého pohlaví. „Na dvojkole máte jistotu, že vám manžel neujede ani nezmizí na cestě někam do hospody,“ směje se Žvaková.
Nemusí jen sledovat záda
Když terén není extrémně náročný, šlape se podle ní v sedle dvojkola kvůli menšímu odporu vzduchu a tření lépe a lehčeji než kdyby cyklisté šlapali každý na svém kole. Určitou výhodou představuje i fakt, že druhý jezdec na dvojkole nemusí prakticky jízdu na bicyklu vůbec ovládat.
Proto jsou dvojkola vhodná i pro páry, z nichž jeden člen trpí určitým, třeba zrakovým postižením nebo má problémy s rovnováhou.
A nevýhody? Podle Marie Žvakové někteří lidé argumentují tím, že se nechtějí při jízdě jen dívat na záda svého partnera. „To ale vůbec nemusejí, mohou se naopak kochat krajinou víc, než kdyby jeli na obyčejném kole. Ale záleží na povaze člověka i na důvěře, kterou dáváte tomu, kdo sedí před vámi,“ říká Žvaková.
Dvojkola podle ní skutečně někdy fungují i jako jakýsi lakmusový papírek partnerských vztahů. Čím je dvojice takzvaně koordinovanější, lépe si rozumí a jeden druhému důvěřuje, tím je pro ní zážitek z jízdy na dvojkole intenzivnější.
„Měli jsem tu třeba zákaznici, která se nám od počátku jevila dominantnější než její manžel, chtěla mít ve všem první slovo. A ani jsme nebyli překvapeni, když nám oznámila, že si jízdu na druhém sedle vůbec neužila a už ji nechce opakovat,“ směje se Žvaková.
Skutečně by doporučovala, aby si jízdu na dvojkole vyzkoušeli všichni, kdo plánují nějaký dlouhodobý vztah. „Hodně se při jízdě ukáže. Od vzájemné důvěry až po to, kdo má velitelské sklony,“ říká Žvaková.
I když by měl na předním sedle dvojkola podle ní sedět vždy lepší cyklista z páru, který také řídí a má hlavní slovo i při brzdění nebo rychlosti jízdy, spolujezdec se nikdy nemůže jen vézt. „Na dvojkole je takzvaný tvrdošlap, takže vždycky musí šlapat oba. A když se to ten druhý vzadu snaží ošidit, první jezdec to vždycky hned pozná,“ říká Žvaková.
Konkurencí jsou elektrokola
Otázkou ale zůstává, jakou má podnikání Marie Žvakové budoucnost. Ze všech statistik vyplývá, že v západních zemích je rozšíření dvojkol výrazně větší než v Česku. „To by nám mohlo pomoci, protože když se nějaký trend objeví na Západě, většinou se zpožděním přijde i k nám,“ říká mladá podnikatelka.
Na druhé straně dvojkolům neustále razantně roste konkurence v podobě elektrokol. Ta konkurují kolům se dvěma sedly právě u té skupiny zákazníků, která chce stačit svým cyklisticky zdatnějším polovičkám a nešlapat pomalu do kopce, zatímco partner už si dává na kopci třetí pivo.
„Právě ženy si proto kupují často elektrokola, s nimiž partnerům bez problémů stačí,“ říká Miroslav Míka, který prodává kromě klasických bicyklů i bicykly s přídavným elektrickým pohonem.
Letos by se mohlo podle odhadů prodejců prodat v Česku až rekordních 20 tisíc elektrokol. To by znamenalo, že by zhruba každé sedmé, nově prodané kolo pomáhala pohánět elektřina.
To je však stále slabý odvar proti tomu, jaký rozvoj zažívá takzvaná elektromobilita v tradičních cyklistických zemích jako Německo, Nizozemí nebo Švýcarsko. Ve Švýcarsku už loni prodej elektrokol vyrovnal počet prodaných bicyklů, v Německu má přídavný elektrický motor každé desáté jezdící kolo, podíl nově prodaných dosáhl 15 procent.
V celé Evropě se tak loni prodalo přes milion elektrokol a prodeje i nadále rostou. Také firma Marie Žvakové doplňkově půjčuje i elektrické bicykly. Její majitelka ale doufá, že se stále najde dost těch, kteří chtějí využívat při jízdě pouze svou vlastní sílu. „Máme mezi přáteli hodně cyklistů a ti pravověrní elektřinu stále odmítají. A když chtějí jako manželé jezdit v páru, půjčí si raději dvojkolo,“ tvrdí Žvaková.
Věří také v budoucnost zakázkové výroby kol, která v některých městech západní Evropy zažívá podobný boom jako elektromobilita. Kdo dnes navštíví například Vídeň, uvidí jezdit po cyklistických stezkách v centru města stovky bicyklů, z nichž každý představuje originál. Ať už se jedná o jedinečná dvojkola, kola s dřevěným rámem, unikátně posazenou sedačkou nebo třeba poměrně běžné nákladní bicykly, s nimiž podnikatelé zavážejí obchody a restaurace.
Nikdo se nepozastavuje nad tím, že se i bohatí lidé či manažeři nevozí autem, ale na dvou kolech. „Ve Vídni obecně klesá počet obyvatel, kteří vlastní automobil. Prostě dospěli k závěru, že ho ve městě nepotřebují,“ řekl už dříve LN Andrzej Felcak z vídeňského cyklistického cyklistického spolku Argus.
Pro řadu mladých lidí také podle něj ztratil automobil funkci společenského „fetiše“. Mnohem důležitější než drahé auto jsou pro ně nejmodernější tablety nebo mobily. A často také kolo, s nímž se majitelé chtějí pochlubit podobně jako s automobilem. A tomu odpovídá i originalita jednotlivých kousků.
„Já jen doufám, že podobný trend časem přijde i k nám. A města budou obecně k cyklistům vstřícnější,“ říká Marie Žvaková.
