Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Dětské knížky, které čtou i dospělí

Ekonomika

  6:00
PRAHA - Nelíbily se jim dětské knížky, které byly k dostání v knihkupectvích, a tak si začali tisknout svoje vlastní. Manželům Jurajovi a Tereze Horváthovým se spolu s Barborou Čermákovou podařilo vybudovat dětské nakladatelství Baobab. Zatím se nestalo, aby se nějaké tituly nevyprodaly.

Tereza Horváthová s dítětem foto: MAFRA - František Vlček

V dětském knihkupectví by člověk nečekal, že najde knížky s názvy jako 12 malých hororů, s ilustracemi, které prý občas přijdou strašidelné i dospělým, či příběhy o tom, jak chlapec upadne a rozbije si koleno. Právě takové ale prý mají malí čtenáři nejraději. 

„Snažíme se děti brát jako rovnocenné partnery. Ze začátku jsme se setkali s velkým odporem z pedagogických kruhů. Že jsou naše ilustrace temné a knihy spíše pro dospělé,“ říká Tereza Horváthová, spolumajitelka Baobabu.

ČTĚTE TAKÉ:

Dosavadní úspěch nakladatelství ukazuje, že na jejich přístupu něco je. Zatímco první knížky vycházely v nákladu pět set kusů, dnes musí některé dotiskovat a počet prodaných kusů se blíží deseti tisícům. Obrázkové knížky ale vycházejí také třeba ve Francii či Japonsku a zájem o ně projevili třeba i v Litvě. Baobab tak už dávno není to miniaturní nakladatelství, které v roce 1999 vzniklo v kuchyni jednoho pražského bytu. 

Horváthovi se kolem knih pohybují už dlouho Tereza Horváthová studovala filozofickou fakultu, její manžel Juraj zase ilustraci a grafiku. Začali v malých nákladech vydávat své autorské knížečky, které tiskli v dílně Vysoké školy uměleckoprůmyslové, jeden čas vedli literární přílohu studentského listu Babylon. 

K Baobabu vedla přirozená cesta

„Pohybovali jsme se v tom prostředí úplně přirozeně. Pak se nám dostaly do rukou pohádky od Josefa Štefana Kubína, které se nám hodně zalíbily, a říkali jsme si, že by je mohla ilustrovat ilustrátorka Tereza Říčanová, tenkrát ještě studentka umprum. Knížku jsme připravili a nabídli jednomu nakladateli, který od začátku sliboval, že by do toho šel. Pak se ukázalo, že její ilustrace pro ně byly asi neskousnutelné, asi jim připadaly moc černobílé nebo na pohádkovou knížku moc drsné. Tak jsme si řekli, že to uděláme sami,“ vypráví Horváthová.

K rozhodnutí založit Baobab je inspirovala i další zkušenost – narodil se jim první syn a při shánění dětských knížek zjistili, že ty zajímavé jsou k sehnání jen v antikvariátech a od autorů, kteří psali ještě za totality. Zatímco tehdy se totiž tvorbě dětských knížek z politických důvodů věnovali talentovaní umělci, po revoluci zaplavily zdejší trh knihy, které měly být v první řadě komerčně úspěšné. 

„Nakladatelé se sem snažili dostat hlavně knihy, které měly lesklé obálky. Pozapomnělo se, že už tu knižní kulturu máme, a dělaly se hlavně překlady nízkoúrovňových titulů. Ta doba byla hodně hluchá a vůbec se nedalo mluvit o autorské knize pro děti jako žánru.“ 

Horváthovi to chtěli změnit, a tak se v roce 1999 Baobab – název proto, že se skládá z písmen, která se děti učí jako první, dále jde o strom, do kterého by se symbolicky vešla celá rodina, a navíc odkazuje i na knihu Malého prince od Antoine de Saint-Exupéryho. 

Na rozjezd ale neměli žádné peníze. Grant, který dostali z ministerstva kultury, pokryl jen náklady na tisk. „Redakce, grafiku, všechno jsme dělali zadarmo, jen z čirého nadšení. Až postupně jsme objevili, že bychom knihy také mohli dávat i do knihkupectví, tak jsme je obcházeli s batohem, jestli si je nevezmou do komise. V té době byly takové knížky unikátní, takže myslím, že byli rádi.“ 

Počet vydaných knížek i prodaných kusů tak postupně rostl, jak ale Tereza Horváthová vzpomíná, Baobab začal připomínat firmu až poté, co se připojila spolumajitelka Barbora Čermáková. 

Prodej dětských knih

„Vždy jsme v tom měli hrozný zmatek, o účetnictví a další věci se nám musel starat někdo jiný. Ona to ale chytla za správný konec. Zatímco my jsme občas zašli za knihkupci, jestli se náhodou něco neprodalo, Bára začala systematicky. Ukázalo se, že se knihy prodávají, že to funguje a že to jde,“ vypráví Horváthová s úsměvem.

Není divu, když tituly, které v Baobabu vyšly, byly mnohokrát oceněné v soutěžích jako Nejkrásnější česká kniha nebo Zlatá stuha. Dnes v Baobabu vychází zhruba 12 knih ročně, každá v nákladu kolem dvou až tří tisíc kusů.

S nakladatelstvím jen v Česku spolupracuje přes 20 ilustrátorů, kteří jsou často sami i autory – na rozdíl od běžnějšího formátu, kdy obrázky pouze příběh doprovázejí, jsou tady ilustrace postaveny na stejnou úroveň jako text. Někdy je použitá technika linoryt, někdy fotografie připomínají animovaný film, jindy jsou obrázky vyšívané. 

Horváthovi navíc s autory dlouhodobě diskutují a spolupracují, takže v nakladatelství vycházejí jen knížky, které splňují představy všech zúčastněných – i za cenu překročení termínu, kdy má jít knížka do tisku. Velká péče je věnovaná také textům. 

„Těch nám chodí strašně moc, někdy dva tři za den. Snažím se je číst, jako bych byla dítě, představuju si, jestli ho bude bavit. Ale málokdy přijde něco zajímavého, jsou třeba špatně napsané, špatný jazyk, špatný nápad. Někdy se to úplně nehodí k naší koncepci, takže text vyjde jinde a je úspěšný. To je výhoda malého nakladatelství, že si můžeme vydávat, co chceme,“ říká Tereza Horváthová s tím, že jako arbitři někdy slouží také její děti. 

„Asi před rokem nám přišel jeden text, který mi přišel zábavný, tak jsem ho dala synovi, ale ten ho po páté stránce odložil, že je to strašná otrava,“ dodává se smíchem. 

Tento přístup se ale pak samozřejmě odráží také na nákladech na výrobu. Kvalitních knih pro děti u nás stále přibývá, ačkoliv například ve Francii jsou nakladatelé mnohem dál. „Je to vyprávění, které dítě zve do příběhu knihy a snaží se ho aktivizovat. Není to jen,poslouchej‘, ale také,dívej se, zkus si to, přemýšlej‘. Ale česká ilustrátorská škola je zase hodně zajímavá, je to tu živější,“ říká zakladatelka vydavatelství.

Je tu šance prosadit se v zahraničí

Česká dětská kniha tak má podle Horváthové velkou šanci uspět i v zahraničí a navázat na své renomé z doby 60. let. Baobab proto již druhým rokem pořádá mezinárodní literární festival Tabook, kterého se účastní asi 40 malých nakladatelství, časem by mohl sloužit jako platforma, která by české knihy propagovala i v cizině.

Na to už totiž malým nakladatelům čas nezbývá. Baobab se také zabývá pořádáním různých výstav a festivalů pro děti a má dva obchody, v Praze a Táboře. V roce 2008 navíc došlo ke spojení s nakladatelstvím GplusG, které se věnuje vzpomínkové literatuře o 20. století a holocaustu. I přes všechny tyto aktivity si ale Baobab zatím může dovolit jen jednoho zaměstnance – spolumajitelku Barboru Čermákovou. Prodavači v obchodech a další lidé, kteří nakladatelství pomáhají, jsou dobrovolníci. 

„Můj muž má z Baobabu příjem, který nás ale nemůže uživit, takže zároveň učí na VŠUP a také dělá užitou grafiku, třeba pro jihlavský festival dokumentárních filmů. Ale myslím, že jestli to půjde, mohli bychom v budoucnu mít tři zaměstnance,“ říká Tereza Horváthová. 
Vzhledem k tomu, že o dětské knihy je stále větší zájem, jde o reálný cíl.

V Česku ročně vyjde přes 16 tisíc titulů, desetina z nich jsou přitom dětské knihy a podíl roste. Nic na tom nemění ani nástup nových technologií, spíše naopak – s nimi jsou knížky ještě důležitější. 
„Myslím, že síla příběhu určitě přetrvá, to se nedá ničím nahradit. Nedávno jsem letěla do Litvy a před námi seděla jedna rodina. Tatínek si četl na iPadu, dva kluci také měli svůj iPad a hráli nějakou hru. Předtím, než si sedli do letadla, tak pokukovali kolem sebe, ale jakmile dostali do ruky tablet, už se od něj neodtrhli, jako by nic jiného neexistovalo.

Letěla s námi ještě jiná rodina, s malou holčičkou. Ti si s ní četli knížky, nechali ji pobíhat po letadle, a ona tak během té hodiny a půl zažila spoustu událostí a pozdravila se s mnoha lidmi. Je sice výborné, že děti dokáží ovládat mobily a rozumí moderním technologiím, ale knihy je rozvíjejí z úplně jiné stránky. Rozvíjejí představivost, fantazii, empatii,“ dodává Tereza Horváthová. 

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.