Česká právnička: Na Guadeloupu zpomalíte. Říkají tomu tropikalizace

S titulem z pražských práv začínala v této exotické lokalitě jako servírka. Pomáhala i českým cestovním kancelářím, po čase se na ani ne půlmilionovém ostrově prosadila ve svém oboru.

Jako Češka často naráží na to, že ne vše jde tak rychle, jak je zvyklá z rodné země. “Systém je hodně byrokratický, a zároveň se tu projevuje fenomén kterému se říká tropikalizace, tedy zpomalení pracovního tempa,” popisuje Veronika Šťouračová.

Práci v právní kanceláří stíhá dohromady s funkcí honorární konzulky.

Jak těžké je pro Čecha z vašeho oboru prosadit se v zahraničí?

Právníci hledají pracovní příležitosti spíše v Česku. To mě ale neodradilo v mém záměru pokusit se přece jen práci v oboru najít v zahraničí. Po příjezdu na ostrov Guadeloupe jsem ale začínala jako servírka v restauraci.

Naštěstí je francouzské právo, stejně jako české, součástí kontinentálního systému se základy v římském právu. Právní principy jsou v obou zemích podobné a tím pádem jsem se ve francouzském právu rychle zorientovala. Díky krátkému doplňujícímu studiu na místní univerzitě jsem si prohloubila znalost základů. Potom už přišla praxe, ve níž jsem se naučila nejvíce. Guadeloupe jako francouzský zámořský departement má navíc specifické předpisy, zejména co se týká finančního práva a daňových směrnic, praxe je tedy největší školou.

Čím se nejvíc liší tamní firemní kultura od té české?

Společnost, ve které pracuji, si udržuje svoji klientelu díky spolehlivosti a rychlosti při zpracování spisů. Naší zákazníci vědí, že nemusejí čekat na schůzku několik týdnů, pokud jde o naléhavý případ, klienta přijmeme i ve stejný den, kdy nám zatelefonoval. Takový pracovní rytmus je na ostrově trošku výjimečný, systém je hodně byrokratický, a zároveň se tu projevuje fenomén kterému se říká tropikalizace, tedy zpomalení pracovního tempa. Tomu napomáhá i místní systém: na Guadeloupu například existují kromě běžných pracovních svátků respektovaných v kontinentální Francii, ještě další specifické, vztahující se k místním událostem a osobnostem.

Veškerá jednání, která na Guadeloupu probíhají třeba před notářem, jsou hlavně díky byrokracii a formalitám provázejícím třeba prodej nemovitostí daleko delší a více vysilující než v Česku.

Co si z vaší rodné země nejvíc přenášíte do své práce?

Konkrétně jsem si do své práce přinesla českou vlajku. Od února loňského roku jsem totiž honorární konzulkou České republiky. Kancelář konzulátu je hned vedle sídla mého zaměstnavatele. Je hezké, že moji kolegové jsou na tuto moji roli hrdí. Stejně tak i naše klientela se nyní daleko více zajímá o Česko a svým způsobem jsem taková reklama na turistický ruch a kulturu.

Jací jsou vaši kolegové v porovnání s těmi českými?

Od kolegů jsem se naučila solidaritu mezi spolupracovníky a potom asi smysl pro kreativní kritiku. Obecně mi připadá, že mezi nadřízenými a podřízenými je ve Francii přirozený dialog, asi také kvůli systému syndikátů, umožňujících snazší prosazení profesních požadavků a hodně silnou pozici zaměstnanců.

Nechci mluvit o stávkách, spíše je vztah v práci jasnější, průhlednější, bez ohledu na hierarchii. Díky tomu se potom logicky na pracovišti dostaneme až k přátelství, nebo skoro až rodinným vztahům. Pořádáme spolu různé akce, časté jsou společné obědy a někdy i tematické. Já třeba uvařím guláš a někdo z mých francouzských kolegů zase nějakou specialitu jejich kuchyně, která je hodně bohatá.

Co vám v zahraničí přineslo úspěch?

Hlavně asi znalost cizích jazyků. Čím více jich ovládáte, tím lépe. Zvlášť proto, že Francouzi nemají cizí jazyky moc rádi, a tak je vždy zapotřebí někoho, kdo je lingvisticky lépe vybavený. Pomohla mi také flexibilita a schopnost rychle se adaptovat v novém prostředí. Kulturně je život na ostrově také hodně odlišný, takže čím dříve porozumíte místním zvyklostem a pochopíte, co je citlivé téma společnosti - což zde je především minulost spojená s francouzským kolonialismem - tím rychleji vás okolí přijme

Přejete si vrátit do Česka?

Jednou asi určitě, minimálně vrátit se zpátky do Evropy, na kontinent. Mám dvanáctiletou dceru a chtěla bych, aby našla svoje kořeny jak v kultuře, kde nyní vyrůstá, tak i v té české, se kterou se na vzdálenost sedmi tisíc kilometrů občas těžko udržuje spojení. A pro mě to samozřejmě také platí. Navíc bych jednou ráda využila zkušenosti, které jsem na Guadeloupu nabyla - a to buď ve Francii (ve stejném oboru) anebo i v Česku, kde bych snad mohla být někomu užitečná se svými znalostmi z právní francouzštiny.

Čeho se z vašeho nového života už nebudete chtít vzdát?

Určitě bude těžké vzdát se krásných tyrkysových pláži, možnosti potápět se, šnorchlovat, jezdit na vodních lyžích. Život na ostrově trávíme většinou venku, myslím volný čas, málokdy jsme uzavření mezi čtyřmi stěnami. A ještě více se mi bude stýskat po přátelích, najít si je trvalo nějakou dobu a z vlastní zkušenosti už teď vím, že udržování přátelství na vzdálenost není lehká věc.