Rodačka z Děčína zastupuje firmu, jejíž obchody Billa a Penny znají i lidé v Česku.
K prestižnímu místu dovedla Květuši Vicencovou složitá cesta – přes náročné studium práv v Německu i pohovory, v níž se jí hodilo, že byla ochotná ve volném čase vydělávat na studium uklízením a hlídáním děti.
I to, že utratila úspory za pobyt v Londýně, zdokonalení angličtiny a praxi v oboru. „To byl pro zaměstnavatele jasný důkaz toho, že když chci něčeho dosáhnout, neváhám pro to udělat maximum,“ vzpomíná Vicencová.
ÚSPĚŠNÍ ČEŠI
|
Jak těžké je pro Čecha z vašeho oboru prosadit se v zahraničí
Pro zaměstnavatele je rozhodující, s jakým výsledkem právník absolvoval studium a referendariát (další vzdělávání v rámci praxe - pozn. red.). Uchazeč o místo v renomované právní kanceláři musí zpravidla disponovat vyznamenáním (začíná tu u známky „lepší tři“), čímž se v Německu může pyšnit pouze patnáct procent absolventů. Známky „dvě“ dosáhne dokonce jen pět procent absolventů. Zaměstnavatelé kladou důraz i na zajímavý životopis. Musí z něj vyzařovat flexibilita, zájem o nové poznatky a touha se rozvíjet. Například absolvovaný pobyt v zahraničí je běžným předpokladem pro získání atraktivní pozice v právu.
Pokud se jako právník neomezujete pouze na advokacii, můžete v Německu najít práci i v jiném oboru. Lidé s tímto vzděláním se často uplatňují v poradenských a projektových firmách, personálních odděleních, ale třeba i ve středním managementu. Místní studijní koncept práv klade mnohem větší důraz na výklad zákona, hledání souvislostí a nalézání vlastních řešení právních problémů. Kreativní a širokoúhlý záběr myšlení je pro úspěšného německého právníka nezbytný předpoklad. Právníci jsou tu zaměstnavateli často vnímáni jako generalisté s rozsáhlými možnostmi pracovního nasazení.
Čím se nejvíc liší tamní firemní kultura od té české?
V Německu se obecně více respektují pravidla a to jak ze strany pracovníků, tak i zaměstnavatele. Lidé je nevnímají jako nutné zlo ale jako něco, co napomáhá lepšímu vzájemnému fungování. Pravidla zároveň umožňují získat prostor a energii pro jiné aktivity než náročné „zahlazování stop“ při jejich porušování. Pracovní procesy jsou tu z mého pohledu více strukturované, ale i tak ponechávají dostatek prostoru pro flexibilitu.
Mám dojem, že si tu lidé obecně více váží své práce a vycházejí si navzájem více vstříc. Panuje tu mnohem méně osobní závisti a osobního prospěchářství a lidé se více zasazují za obecný prospěch a tím i za prospěch firmy, pro kterou pracují. Berou to tak, že když se jí povede dobře, tak se bude lépe dařit i všem ostatním.
Co si z vaší rodné země nejvíc přenášíte do své práce?
Naši přátelskou otevřenost. U německých kolegů se setkávám s pozitivní odezvou na tuto vlastnost. Pomáhá mi ale i hodně v kontaktu s kolegy z východoevropských trhů, kde má naše firma zastoupení. Tam často stačí jen vyslovení mého českého jména a už se prolomí první ledy. Tamní kolegové - samozřejmě i ti z Česka - jsou vždy velmi potěšeni, když v německé firemní centrále pracuje jeden z nich.
Jací jsou vaši kolegové v porovnání s těmi českými?
Rozdíl mezi nimi je hlavně v tom, že Němci méně propojují pracovní a soukromý život. I po letech spolupráce není zvykem, aby vás pozvali k sobě domů. Při pracovních jednáních se jde rovnou k věci a není běžné, aby se někdo na úvod zeptal, jaký jste měl víkend nebo kam se chystáte na dovolenou. Jsou prostě věcnější. Jinak jsou Němci velmi příjemní, spolehliví a týmoví spolupracovníci. Z mých zkušeností jim na rozdíl od českých kolegů velmi záleží na dodržení daných lhůt. Hodně respektují hierarchii. Ani po delší době není zvykem si tykat, pokud se nejedná o nejužší spolupracovníky.
KVĚTUŠE VICENCOVÁ
|
Co vám v zahraničí přineslo úspěch?
Pro mé zaměstnavatele bylo vždy důležité, že jsem absolvovala německé studium práv a referendariát s dobrými výsledky. Při pohovorech se ale také pokaždé velmi zajímali o to, že jsem během studií chodila třikrát týdně uklízet po domácnostech, o víkendech dělala číšnici a hlídala děti, abych svá studia zaplatila. Vedle toho jsem se naučila německy a anglicky. V Londýně jsem strávila dohromady skoro půl roku a za to, abych se zdokonalila v angličtině a získala tam praxi v oboru, jsem byla ochotna utratit své úspory. To byl pro zaměstnavatele jasný důkaz toho, že když chci něčeho dosáhnout, neváhám pro to udělat maximum. Flexibilita, otevřenost, neustálá zvídavost, vytrvalost a hlavně optimistický přístup k práci, lidem a prostě k celému životu mi asi pomohly z všeho nejvíce.
Přejete si vrátit do Česka?
Nejsem člověk, který rád dělá dlouhodobé plány. V krátkodobé rovině o návratu do Česka zatím neuvažuji. Mám tu velmi zajímavou práci, přátele, celé sociální zázemí. V dnešní době není problém sednout v pátek do letadla a být na víkend v Česku, abych navštívila rodinu a přátele. Tím, že je nám Německo vzdáleností i kulturou blízké, nemám pocit, že bych byla od své vlasti daleko a cítím se s ní i po tolika letech stále úzce spojena. Na druhou stranu nevylučuji, že se někdy (alespoň na nějaký čas) vrátím. Můj zaměstnavatel provozuje v Česku obchodní řetězce Billa a Penny. I po pracovní stránce jsem tedy stále propojena s rodnou zemí.
Čeho se z vašeho nového života už nebudete chtít vzdát?
Kulturní a jazykové rozmanitosti a sociálních vymožeností. Mých německých přátel. Cítím, že žiju v zemi, ve které jsou pravidla od toho, aby se dodržovala. Kde rozhodují znalosti, dovednosti a slušný přístup k ostatním a že se to vše nedá jen tak koupit. Nechci se vzdát ani občasného pohledu na nádhernou kolínskou katedrálu.
Je jedno, z jaké světové strany se k městu blížíte, tato chráněná kulturní památka UNESCO je nepřehlédnutelnou dominantou místního panoramatu. Jak ji zahlédnete, zahřeje vás u srdce, protože asociuje přátelský přístup Kolíňanů ke všem lidem bez rozdílu národnosti, každoroční karneval s písničkami opěvujícími Kolín, skvělé vánoční trhy, pravou kolínskou 4711“, kolínské pivo Kölsch a výbornou místní specialitu Himmel un Äd (spisovně Himmel und Erde, což v překladu znamená „nebe a zem“). Jde o o pečené jaternice s cibulkou, jablečným pyré a bramborovou kaší).