Lidovky.cz

Švýcarský šéf na podřízeného nezvedne hlas, chválí český manažer

Ekonomika

  6:20
FRIBOURG - Jan Kovařík v červnu povýšil. V chirurgické části firmy Alcon je nově šéfem dodavatelského řetězce pro Německo a Rakousko. Je to už třetí pozice, které v rámci svého úspěšného angažmá ve švýcarském městě Fribourg dosáhl.

Jan Kovařík. foto: Archiv Jana Kovaříka

Dvaatřicetiletý vystudovaný manažer pracuje pro firmu, která vyrábí kontaktní čočky či nejrůznější chirurgické pomůcky. Vede tým logistiky a nese odpovědnost za náklady spojené s distribucí či za dopravu a skladování.

Ve Švýcarsku velmi pozitivně vnímá způsob, jakým tamní šéfové jednají s podřízenými.

ÚSPĚŠNÍ ČEŠI

  • Jan Kovařík je další osobností, kterou představujeme v byznysovém seriálu o Češích, kteří se dokázali prosadit v zahraničí.
  • Otázky jsou pro všechny vybrané lidi stejné.
  • Pokud máte tip na někoho podobné nebo jste jím vy sám/sama, napište nám na michal.pavec@lidovky.cz.

„Z vlastní zkušenosti vím, že komentář typu: ‚Vámi zvolený postup nebyl zřejmě úplně optimální,‘ se dá považovat za poměrně ostrou kritiku,“ popisuje Jan Kovařík.

Jak těžké je pro Čecha z vašeho oboru prosadit se v zahraničí?
Nemyslím si, že by konkrétně v oblasti řízení dodavatelských řetězců bylo těžké najít pracovní uplatnění. Osobně cítím permanentní nedostatek vhodných profesionálů. Kandidátů máme celou řadu, ale vybrat správného zaměstnance je často úkol na měsíce a tím všechno teprve začíná. Zaučit nového spolupracovníka trvá minimálně čtvrt roku a samostatný je většinou až po roce. Kolegové z personálních oddělení jsou z nás někdy trochu nešťastní. 


Čím se nejvíc liší tamní firemní kultura od té české?
Asi největší rozdíl vidím ve způsobu práce s lidmi. Ve Švýcarsku jsem se nesetkal s tím, že by šéf zvedl na podřízeného hlas nebo že by jakkoliv podrýval jeho osobnostní integritu. Z vlastní zkušenosti vím, že komentář typu: „Vámi zvolený postup nebyl zřejmě úplně optimální,“ se dá považovat za poměrně ostrou kritiku. To ostatně vyplývá i ze způsobu hodnocení všech zaměstnanců i manažerů, kde výsledky jsou stejně důležité jako způsob, jak jich dosáhnete.

Co si z vaší rodné země nejvíc přenášíte do své práce?

Manažer Jan Kovařík pracuje tři roky ve Švýcarsku. Zaměstnává ho medicinská...

Jistou míru strukturovanosti, pragmatismu a zdravého selského rozumu. To je ostatně podle mě pro Čechy charakteristické. Pokud dostaneme prostor, dokážeme přinášet praktické, jednoduché, funkční řešení, bez zbytečné pompy. Na druhou stranu v tom vidím i náš největší nedostatek. V jakési vrozené přehnané skromnosti, nedůvěře ve vlastní schopnosti a pocitu, že nemá smysl se moc angažovat, protože nás stejně nikdo neposlouchá a rozhodne za nás někdo jiný. Samozřejmě hůř, než kdybychom to udělali sami. Přitom řešení je jednoduché. Stačí se zapojit a navrhnout vlastní pohled na věc, nejlépe podpořený fakty a solidní argumentací. Podobný přístup se mi osvědčil a nikoho přitom nikdy nezajímalo, jestli pocházím z Paříže nebo z vesnice na jižní Moravě.

Také je pro Čechy, myslím, typický osobitý, břitký smysl pro humor, který nemusí být nutně všem hned srozumitelný. Vysvětlit cizinci, proč za největšího Čecha v historii považujeme postavu, která nikdy ve skutečnosti neexistovala, a navíc z toho máme ohromnou legraci, je téměř nadlidský úkol.

Jací jsou vaši kolegové v porovnání s těmi českými?

JAN KOVAŘÍK

  • Je mu 32 let a pochází z Krumvíře na Břeclavsku.
  • Vystudoval marketing a management v Opavě, půl roku strávil na studiích v Nizozemsku.
  • Jeho první manažerskou štací v Česku byla společnost Siemens.
  • Více než tři roky už působí ve Švýcarsku. Jeho zaměstnavatelem je medicínská společnost Alcon, která se před pěti lety stala součástí farmaceutického gigantu Novartis.
  • Kovařík vystřídal v chirurgické větvi Alconu tři pozice. V červnu se stal šéfem dodavatelského řetězce pro Rakousko a Německo. Vede logistiku, plánuje poptávku.
  • Polovinu svého pracovního času proto tráví v německém Freiburgu.
  • Shodou okolností působí ve Švýcarsku ve městě s velmi podobným názvem – ve Fribourgu.
  • Dříve pracoval jako analytik plánování Alconu pro Evropu, Střední východ a Afriku.

Na to se poměrně těžko odpovídá, protože v týmu spolupracuji se dvěma Francouzi, Italem, Španělem a Angličanem. Mou přímou nadřízenou je naturalizovaná Švýcarka a funkčně reportuji Američance… S trochou nadsázky se dá říct, že jsou především značně odlišní a to nejen v tom, odkud pocházejí či kde momentálně žijí. Velkou výhodu mnohonárodnostního týmu vidím v různorodém pohledu na věc, nutnosti kompromisu a tolerance. Měl jsem prozatím štěstí spolupracovat s lidmi, kteří v naprosté většině případů pohlíží na úkoly optimisticky a bez zbytečného brblání - a to jak v Česku tak v zahraničí.

Co vám v zahraničí přineslo úspěch?
Myslím si, že především tvrdá práce a potřeba vždy odvádět to nejlepší, čeho jsem momentálně schopný. Asi to zní dost vágně, ale nemyslím si, že existuje nějaký zaručený recept na úspěch.

Přejete si vrátit do Česka?
Určitě mám v plánu se jednou vrátit. Otázkou je kdy. Když jsem před více než třemi lety odcházel do Švýcarska, byl jsem rozhodnutý, že budu nejpozději do dvou let zpátky v Praze. Teď už si pevné termíny nestanovuji a spíše se soustředím na přítomnost. V mé profesi je velkým pozitivem globální mobilita, nicméně osobně bych preferoval zůstat v Evropě, protože mám za to, že kvalita života je zde stále asi nejvyšší na světě.

Čeho se z vašeho nového života už nebudete chtít vzdát?
Je toho spousta. Počínaje přáteli z celého světa konče alpskými vrcholky za domem. Čeho bych se ale opravdu vzdával jenom velmi nerad, je otevřená mysl a jistý nadhled, který mi dlouhodobý pobyt v zahraničí pomáhá formovat.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.