Lidovky.cz

Košer byznys stále šlape: Jelínek vyváží do USA stále více Slivovice

USA

  17:00aktualizováno  22. června 16:21
Likérka Rudolf Jelínek je dnes sice jako holding jeden z největších světových výrobců ovocných destilátů. Vlajkovou lodí je ale stále tradiční slivovice z Vizovic, která však není pro každého. „Nesnažíme se abychom byli všude,“ říká Pavel Dvořáček, generální ředitel a majoritní vlastník celé skupiny.

Pavel Dvořáček, ředitel likérky Rudolf Jelínek foto: Lidové noviny

LN: Jak vlastně vypadá typický konzument slivovice?

Typicky je to člověk středního věku, který má za sebou už období experimentů a ví, co chce. Z hlediska příjmů je pak na střední nebo vyšší úrovni. To je naše nejsilnější zákaznická skupina.

LN: A kde jsou dnes vaši hlavní zákazníci?

Zhruba ze 33 až 35 procent je to zahraniční zákazník. Loni jsme exportovali do 24 zemí, ale jako celá skupina exportujeme do 40 zemí, vyrábíme totiž ještě v Bulharsku a v Chile. Z hlediska prémiových produktů, což jsou ovocné destiláty, je tím hlavním zákazníkem ten, který je z hlediska příjmů řekněme ve vyšších patrech, takže největší odbyt máme v Praze nebo středních Čechách. Na stejném místě je ale také Ostravsko.

LN: Plánujete třeba oslovit mladší lidi, zaměřit se na klubové pití?Aby si i v barech lidé dávali namísto například whisky panáka slivovice nebo na ní postavený koktejl?

Pro každou věkovou skupinu máme nějaký výrobek. Tomu, co asi myslíte, může odpovídat například naše Bohemia Honey, což je tříletá slivovice stupňovitosti pouze 35 procent, takže z hlediska zákona se nemůže pojmenovat termínem slivovice. Tohle je tedy určeno pro mladšího konzumenta.

LN: Mezi mladými lidmi s vyššími příjmy jsou oblíbeni i vaši konkurenti, jako třeba rodinný ovocný lihovar Žufánek. Chcete se zaměřit i na tuto skupinu?

Nechci se vyjadřovat ke konkurenci, i když ji považujeme za důležitou. Když člověk nemá konkurenci, zakrní. My jsme v roce 2008 měli první sklizeň ve vlastních sadech, které máme dnes na 160 hektarech, a z toho vychází naše filozofie. Z vlastních sadů pochází skupina výrobků takzvané Vizovické slivovice a z mixu odrůd, které se nám urodí, děláme takzvanou Zlatou slivovici.

Se členy Spolku přátel Jelínkovy slivovice pak vybíráme kromě toho ještě odrůdovou slivovici, což jsou limitované edice v očíslovaných lahvích. To je koncept, ve kterém vycházíme z vlastní produkce ovoce a který je v řadě restaurací a barů úspěšný. Na druhé straně se ale nesnažíme, abychom byli všude. Protože když jste všude, jde barmanská komunita hledat něco jiného.

Další skupina jsou košer slivovice – ta není zaměřena jen na židovské zákazníky, ale obecněji. Každá skupina si zkrátka nachází to své, což potvrzuje i velký zájem o pětileté, ale i desetileté slivovice. Dokonce se doslova zaprášilo po dvacetileté Family Reserve, která je jen v limitované edici necelých 400 lahví a každá z nich stojí 3700 korun.

Část produkce likérky Rudolf Jelínek

LN: V českých barech a restauracích se střídají různé trendy, teď lze vidět třeba rostoucí oblibu kvalitních rumů. Jak se díváte na podobné chuťové změny v preferencích zákazníků?

Beru to jako přirozený vývoj. Historicky se každých nějakých 10 až 15 let objevovalo něco módního. Ať už to byly trendy destilátů z hroznů, nebo po revoluci whisky či fernet, který měl také svoji éru. Teď je to možná jägermeister nebo i ty rumy, ale nejde zas o tak masové pití. Různé věkové a sociální skupiny lidí zkoušejí různé věci a je to normální.

Výrobní náklady třeba rumů jsou přitom velmi nízké, ale prodejní cena je vysoká. A to umožňuje dělat nákladný a velmi nadstandardní marketing. Vstupní surovina je laciná a vlivem počasí, zejména v Karibiku, je zrání destilátů rychlejší než tady v Evropě. Takže rozumím tomu, že prodejci mají koncept vystavěný na nákladném marketingu. Podobně jako whisky. Je to skvěle dělaný obrovský byznys.

LN: Vy ale jistě také nemáte na svých výrobcích malé marže...

U některých výrobků malou marži opravdu nemáme. Ale v každém případě je výroba ovocných destilátů v celé škále produktů z hlediska vstupních nákladů jedna z nejdražších. Na rozdíl od lihovin, jako je vodka nebo právě rumy, jejichž výroba je násobně levnější. Ale nekritizuji to. Nákladné ovocné destiláty s jejich závislostí na úrodě a dostatku kvalitního ovoce jsme si sami vybrali. Je to naše volba a snažíme se v ní být úspěšní.

LN: Jste omezeni v produkci úrodou ovoce? Asi nemůžete vyrobit libovolné množství jako někteří vaši konkurenti a výrobci klasických lihovin.

Samozřejmě. Některých druhů lihovin a značek vyrobíte, kolik chcete, v ovocných destilátech ale musíme postupovat konzervativně a obezřetně. Nemůžeme být všude, protože bychom pak nebyli schopni v případě potřeby vykoupit potřebné množství ovoce. Už dnes vykupujeme jako celá skupina každý rok plus minus 25 milionů kilogramů ovoce ve třech zpracovatelských zemích, tedy v Česku, Bulharsku a v Chile. A nejsme schopni to třeba zdvojnásobit. Kdybychom udělali velkou reklamu třeba na košer slivovici a zdvojnásobila by se poptávka, nebyli bychom to schopni v daném čase kvůli omezenému množství ovoce vyrobit.

O košer slivovice a hruškovice z likérky Rudolf Jelínek je velký zájem v zahraničí.

LN: Když jste zmínil košer slivovici, platí stále, že největší zájem o ni je ve Spojených státech? A jak je pro vás významný export do USA?

Je to pro nás jeden z nejdůležitějších trhů. Od roku 1999 zvyšujeme prodej na tamním trhu každoročně o nějakých 10 procent. Především jde o košer slivovice a hruškovice.

LN: Jaké značky a produkty obecně nejvíc vyvážíte?

Největší podíl v exportu mají ovocné destiláty. Prodáváme samotný destilát v lahvích nebo samostatně jiným společnostem. Na světovém trhu je spousta firem, které mají zajímavou značku ovocných destilátů, ale chybí jim vlastní surovina. Nevyrábějí si svůj destilát, ale lahvují ten od nás pod svou vlastní značkou. Na takové dodávky jsme se také zaměřili. Vykoupíme ovoce, zpracujeme ho, vydestilujeme a s takovou surovinou obchodujeme.

LN: Předpokládám ale, že pro takového zákazníka děláte destilát trochu jinak než ten, který používáte pro vlastní výrobky.

Bezpochyby.

LN: Takže třeba méně kvalitně, aby výsledný nápoj nebyl lepší než váš vlastní?

To bych neřekl. Prostě jinak. Chuťové preference se totiž v různých zemích hodně liší. Například ve Švýcarsku, kde máme také odběratele, je tradičně chuť slivovice vnímaná jako vypeckované ovoce. Je to o zadání, o chuti, jakou si zákazník objedná. Když byste se i u nás na Moravě zúčastnil koštu, tak jiný vzorek zvítězí třeba ve Frýdku-Místku, jiný ve Vsetíně a úplně jiný v Kyjově. Každý region má svou chuťovou preferenci, a když to zjednoduším, řekl bych, že čím jste jižněji, tím je to sladší. Nejde tak říci, že to nejlepší si necháváme pro sebe, ale dodáváme zkrátka podle požadavku odběratelů.

Pavel Dvořáček (44)

  • Většinový majitel holdingu R. JelínekGroup, pod který spadají společnosti v Česku, na Slovensku, v Bulharsku, Chile a USA.
  • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Menšinovým akcionářem likérky byl od roku 1995, prostřednictvím investičního fondu z kuponové privatizace postupně navyšoval podíl. Od roku 1998 je předsedou představenstva a od roku 2000 ředitelem.
  • Je podnikatelem roku 2010 Zlínského kraje.

LN: Pod holding R. Jelínek, který je registrován v Nizozemsku, spadají společnosti v Česku, Bulharsku, Chile, na Slovensku i ve Spojených státech. Máte v plánu nějakou další akvizici?

Ano, máme zájem se rozšiřovat. Chceme se angažovat například v některé z německy mluvících zemí. Získat tam nějakou menší značku nebo firmu. Ale není to vůbec jednoduché. Většina z nich tam jsou rodinné, které se své tradice drží. Není to tedy tak, že bychom v nejbližších týdnech nebo měsících nějakou takovou transakci oznámili.

LN: Co by podle vás říkali zakladatelé firmy – rodina Jelínků – kdyby viděli současný rozsah svého podniku?

To není zrovna složité odhadnout. Máme v dozorčí radě pana Andrého Lenarda, který je sice z té části rodiny, která neměla oprávnění na restituci, nicméně se nám podařilo ho vyhledat. Žije dnes napůl ve Francii a napůl tady v České republice a je pro nás určitou vazbou nebo symbolem původních majitelů. Svůj názor říká citátem z filmu Postřižiny – Dobře se nám o to tady staráte.

Rád bych si popovídal s panem Jelínkem (který zahynul s manželkou v koncentračním táboře Osvětim – pozn.red.), ale v osobě Andrého Lenarda se mi to aspoň takhle zprostředkovaně podařilo.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.