Lidovky.cz

Propad zisků České spořitelny? K panice není důvod, říká šéf korporátu

Ekonomika

  7:00
PRAHA - Digitalizace a personalizace v bankovnictví se netýkají jen retailových klientů, ale i velkých firemních zákazníků. "Zkrátka se chceme vyhnout tomu, aby se nám v korporátním bankovnictví objevil nějaký nový Uber, který se dostane mezi nás a klienta," říká v rozhovoru Pavel Kráčmar, člen představenstva a ředitel korporátního byznysu České spořitelny.

Pavel Kráčmar člen představenstva a ředitel korporátního byznysu České spořitelny foto:  Petr Topič, MAFRA

LN: Nepropadáte někdy panice? Zisk České spořitelny se dlouhodobě propadá i v době, kdy česká ekonomika roste.
K panice není důvod. Když se podíváte na pololetní hospodářské výsledky České spořitelny, vidíte, že zisk vzrostl a rostl nám i objem klientských úvěrů. Je ale samozřejmě pravda, že tlak na marže a na provozní zisk je velký, současné prostředí velmi nízkých úrokových sazeb a stále se zpřísňující regulace nám moc nepomáhají. Musíme proto přizpůsobit obchodní model měnícím se podmínkám tak, aby byl dlouhodobě udržitelný.

LN: Co ale chcete dělat ve chvíli, kdy bude ekonomika stagnovat, nebo dokonce zpomalovat?
Nechci spekulovat o budoucím vývoji. Mám li hovořit o současných opatřeních, chceme se zaměřit hlavně na střední a malé firmy. To přitom není jen naše strategie, ale i strategie celé skupiny. Zde vidíme prostor pro „úklid“ ve vlastním domě. Nastavíme lépe procesy, snížíme dobu schvalování úvěrů, snížíme administrativní zátěž jak pro klienty, tak pro své zaměstnance, kterým umožníme trávit více času se zákazníky. Pokud to uděláme,

Pavel Kráčmar (50)

  • Absolvoval Jadernou a fyzikálně inženýrskou fakultu ČVUT v Praze.
  • Kariéru v bankovnictví zahájil roku 1991 ve Státní bance Československé, kde sedm let působil na několika pozicích především v oblasti řízení devizových rezerv a operací nafinančních trzích.
  • Roku 1998 nastoupil do GE Capital Bank na pozici ředitele Treasury.
  • V letech 2000-2001 byl generálním ředitelem Spořitelní investiční společnosti.
  • Od roku 2001 působí v České spořitelně. Od letoška je členem představenstva zodpovědným za korporátní byznys.

získáme prostor pro růst v segmentu, kde jsou z principu marže vyšší. Neříkám, že zanevřeme na velký byznys. Tam jsme ale už poměrně silní.

LN: Vážně vidíte prostor u malých a středních podniků (SME)? Na ty cílí už konkurence jako třeba Raiffeisenbank či Moneta Money Bank.
Netvrdím, že je to revoluční myšlenka. Vidím zde ale prostor ke zlepšení. Teď bude klíčové, jak to která banka zvládne udělat. Věřím, že my budeme úspěšnější.

LN: Česká spořitelna je široce rozkročená ve všech oblastech. Od univerzálnosti se ale v bankovnictví upouští...
Máte pravdu, že když chcete v něčem uspět, musíte se zaměřit. Právě proto se chceme zaměřit na sektor malých a středních podniků, v něm se více specializovat a růst v něm rychleji než v ostatních oblastech. Dosavadní model byl postaven na tom, že například šéf v některém z regionů řídil všechny segmenty korporátního bankovnictví, malými firmami počínaje, neziskovkami konče. To teď chceme změnit tak, aby se staral čistě o jeden segment.

LN: Jaké je vaše zadání z Erste, coby nového šéfa korporátu?
Shodujeme se s kolegy z Vídně, že chceme podporovat růst ve velkém korporátním byznysu, využívat silného postavení na finančních trzích a stát se jedničkou v SME segmentu.

LN: Nemůže nastat i v korporátu takzvaná retailizace a komoditizace produktů a nabídky?
Pokud máme na mysli tou „retailizací“ zaměření na malé firmy, tak to bude hrát v budoucnosti významnou roli. Bude to spojeno se standardizací produktové nabídky, zrychlováním procesů a částečnou automatizací. Čím výše se ale pohybujete směrem k velkým korporátním klientům, tím více se přístup individualizuje. Komoditizaci se korporátní bankovnictví také nevyhne. Rozhodně to ale není v rozporu s tím, že poradenství bude hrát stále klíčovou roli.

LN: Využívají banky takzvaná big data i u korporátních klientů?
Jednoznačně se to nabízí. My dnes máme o klientech nejen data o finančních ukazatelích firmy, ale i data z našich transakčních systémů. Netvrdím, že je v současnosti už umíme stoprocentně vytěžit, ale snažíme se je analyzovat a na základě toho lépe pochopit, co firma potřebuje. Ještě lepší by bylo dostat tato data přímo k našemu bankéři, který s takovou firmou jedná, aby se mohl podívat například do iPadu a měl všechny podstatné informace o klientovi po ruce. To by bylo super.

LN: V roce 2018 vstoupí v účinnost evropská směrnice PSD2, která umožní vstoupit do vztahu mezi banku a její klienty i třetím stranám. Dotkne se PSD2 i korporátních zákazníků?
Určitě. I tady vzniká vrstva těch třetích stran, která se dostane mezi klienta – například finančního ředitele firmy – a banku.

LN: Máte konkrétní řešení?
Připravujeme projekt, ve kterém chceme firemním klientům nabídnout portál, kde budou mít možnost vidět informace z pro ně relevantního trhu. Do toho bychom chtěli integrovat přístup k transakčním systémům a další užitečné aplikace. Důležitá je pak personalizace, kdy něco jiného bude zajímat generálního ředitele, něco jiného finančního ředitele a něco jiného účetního.

Zkrátka se chceme vyhnout tomu, aby se nám v korporátním bankovnictví objevil nějaký nový Uber, který se dostane mezi nás a klienta. Naopak my chceme zaujmout toto místo a být mezi klientem a například konkurenční bankou.

LN: Dnes je tu poměrně volatilní prostředí, ale díky intervencím ČNB lze vytvářet stabilní očekávání. Některé banky tak mohou poskytovat úvěry dokonce za záporné sazby s tím, že na ukončení závazků vydělají. Je to příležitost?
Jednou věcí je stabilita a druhou věcí je transparentní chování. Náš regulátor se chová transparentně, ale nemusí to znamenat, že to přináší stabilitu.

Jestli máte na mysli samotný kurzový závazek, tak to je uměle udržovaná stabilita. Přináší stabilitu na spotovém kurzu, kde se drží kurz na úrovni 27 korun za euro, i když existují tlaky na posílení. Volatilita se ale pak může objevit u forwardových kurzů (vyjadřují hodnotu jednotky cizí měny v českých korunách v budoucnosti – pozn. red.), kde koruna může stát například 26,8, a ne 27 korun. To zase umožňuje vygenerovat korunové zdroje za zápornou sazbu. Bankám se zde skutečně otevírá prostor nabídnout klientovi levnější úvěr, třeba i s nulovým úrokem.

LN: V Česku si dokonce už některá municipalita půjčila od jedné nadnárodní banky s nulovým úrokem. Objevil se tu ale i případ, že by někdo v Česku půjčil se záporným úrokem?
Slyšel jsem zatím jen o třech případech, kdy byl úvěr poskytnut s nulovým úrokem, ale žádný z nich jsme neposkytli my. Je ale pravda, že se to nabízí hlavně u globálních bank, které mají například eurové zdroje za zápornou sazbu a ty překlopí do korun a při uměle drženém stabilním kurzu tak získají korunové zdroje za zápornou sazbu. Ale podle mého názoru je to dlouhodobě neudržitelný model, jde spíše o využití současné anomálie a jedná se spíše o krátkodobé zdroje.

LN: Nevidíte rozpor v tom, že banky samy, včetně České spořitelny, účtují záporný úrok u velkých vkladů nad sto milionů korun, ale úvěry velkým klientům za nulu neposkytnou?
Rozdíl je v tom, že u úvěrů se sazba rovněž odvíjí od tržní sazby, která se pohybuje kolem nuly, ale pak je tu i nějaká úroková marže. K úvěrům za nula, či dokonce za zápornou sazbu máme v našem korunovém regionu ještě daleko.

Samozřejmě že u depozit končí legrace a pohybujeme se velmi blízko nuly. Na rozdíl od eurozóny, kde jsou už pod nulou, máme v Česku krátkodobé sazby stále kladné. Skoro pro každou banku jsou dnes depozita neziskový byznys. Je pravda, že můžeme účtovat poplatek u vkladů nad sto milionů korun.

To se ale netýká retailových vkladů, i když i to přestává být v eurozóně tabu. Například v Německu už aplikovala u vkladů zápornou sazbu Postbank a vyjadřoval se k tomu i člen rady německé Bundesbanky Andreas Dombret. Ten řekl, že pokud instituce není schopná generovat úrokový výnos z depozit, nevidí v zavedení poplatků problém. V Česku to zatím ale není aktuální. U velkých institucí a firem ale jsou poplatky selektivně obhajitelné. Mockrát jsme jich ale nevyužili.

LN: Jak se dnes díváte na úvěrování obnovitelných zdrojů energií (OZE). Minulý rok to vypadalo, že nebude solárním či bioplynovým elektrárnám ze strany ERÚ (Energetický regulační úřad) vypsána další podpora. Co pro vás tato nejistota znamená?
Naše portfolio úvěrů na solární, bioplynové a jiné elektrárny z obnovitelných zdrojů je relativně velké a jde asi o 16 miliard korun. Důležité je říct, že je to dobře diverzifikované portfolio, jedná se o velký počet malých úvěrů.

Spory mezi státními institucemi – tak to nám nepřísluší komentovat...

LN: Dobře, ale jsou v těch projektech vaše peníze, které Česká spořitelna poskytla za určitých podmínek státem garantované podpory, a teď to vypadalo, že to přestane platit. Přestal být pro vás stát spolehlivým partnerem?
Odpovím jinak. Není nad stabilní a spolehlivé prostředí. Spory, o kterých hovoříte, se týkaly hlavně starých projektů uváděných do provozu do roku 2012. Faktem je, že se dotace teď vyplácejí. Tlaky na poskytování podpor samozřejmě vnímáme. Netěší nás, ale v této oblasti se nemůžeme angažovat. Budeme rádi, když se nejistoty vyřeší.

Banky se budou muset znárodnit, tvrdí nejdéle sloužící český bankéř

LN: Šéfka ERÚ Alena Vitásková teď v srpnu uvedla, že od ledna nehodlá potvrdit dotace, pokud nepřijde posvěcení z Bruselu. Chcete tedy úvěrovat tyto projekty i nadále?
V současnosti neregistrujeme požadavky o jejich refinancování, takže nejsme vystaveni takovému tlaku. Co se týče nových projektů, v minulých týdnech Evropská komise potvrdila notifikace u nových projektů připojených po roce 2016 u bioplynových a vodních elektráren. To je první světlo na konci tunelu. Věřím, že dobře nakonec dopadnou i staré projekty.

Souhlasím ale, že nejistota současného prostředí přispěla k situaci, kdy nejenom banky úplně nechtěly tyto projekty financovat, ale nebyli ani samotní zájemci. Zkrátka chyběla poptávka. To se ale může změnit v závislosti na budoucím vývoji notifikací.

LN: Některé tuzemské firmy usilují o účast na výstavbě jaderných projektů ve Finsku či v Jordánsku. Zájem finančně podporovat jadernou energetiku má v Česku asi šest bank. Nenajde se ale mezi nimi žádná, která by měla větší expozici či matku v zemích, jako je Rakousko či Německo, tedy ani Česká spořitelna. Proč?
Podpora energetického sektoru je pro nás důležitá, protože energetický sektor hraje v ekonomice klíčovou roli. Musíme k tomu ale přistupovat zodpovědně a používat selský rozum. Těžko budeme financovat výstavbu elektrárny v záplavové oblasti nebo tam, kde hrozí zemětřesení.

Něco jiného je projekt, který má zvýšit bezpečnost provozu elektrárny. Podobně je rozdíl poskytnout úvěr někomu, kdo má s podobným projektem zkušenosti, nebo někomu, kdo to bude dělat poprvé, atd...

LN: Je pro vás obtížnější financovat takový projekt například vzhledem k vaší mateřské Erste a obecně rakouskému odporu vůči jádru?
Určitě existují nějaké principy, které dodržujeme nejen v České spořitelně, ale platí v celé skupině. Ty nás obecně nabádají k zodpovědnému chování. To se netýká jen jaderné oblasti. Platí, že takový projekt musíte prozkoumat a zhodnotit jeho jednotlivé parametry. Například to, kdo je investor, jestli to zvyšuje bezpečnost, jestli je to v rozumné lokalitě a tak podobně.

Pokud byste chtěli financovat například výstavbu továrny na auta, asi se s nikým radit příliš nemusíte, ne? Jaké jsou tedy další oblasti, kde, jak říkáte, se na to musíte dívat zodpovědně?
V principu jde o oblasti jako jádro, emise skleníkových plynů či zbraně. To se ale určitě týká i jiných bankovních skupin, nejen Erste Group.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.