Lidovky.cz: Byly za komunismu potraviny kvalitnější, jak tvrdí někteří lidé, kteří v té době žili?
Tento názor některých lidí podle mě plyne z toho, že si zapamatovali chuť potravin za komunismu a nyní je srovnávají se současnou nabídkou v obchodech. Chutě jednotlivých potravin se pochopitelně někdy liší. Podle mě jsou dnes potraviny hlavně mnohem bezpečnější. Jejich kontrola je propracovanější a výrobci jsou pod větším drobnohledem než tomu bylo v minulosti. Když se za socialismu zjistilo, že některý výrobek obsahuje nějakou škodlivinu, tak se to řešilo většinou tajně a veřejnost se o problému kolikrát ani nedověděla. Třicet let zpátky neměla veřejnost takový přehled, momentálně je mnohem lepší informovanost.
V dnešní době hrají velkou roli média, která o rozborech potravin informují a svým způsobem vzdělávají občany a zároveň defacto vyvíjejí tlak na výrobce a distributory potravin, aby zvýšili efektivnost svých kontrolních opatření. Na straně druhé nepovažuji za správné, když některá média straší lidi a v titulku mají například „jedy v potravinách“. Jednorazové překročení maximálního limitu nepředstavuje pro konzumenta zásadní riziko.
Lidovky.cz: Zaspalo Česko s kontrolou potravin nějak kvůli tomu, že je postkomunistickou zemí?
Určitě ne. Úroveň kontrol potravin je v Česku vysoká. Státní zemědělská a potravinářská inspekce dělá kvalitní práci, stejně tak Státní veterinární správa, řada pracovníků dozorových orgánů je členem expertních komisí. Tím, že jsme v Evropské unii, tak patříme do systému RASFF (Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva). Ten slouží k oznamování rizikových potravin. Česká republika není pouze pasivním členem, který by odsud čerpal informace, ale sami zde přidáváme jednotlivé podněty a zjištění. Patříme tak ke státům jako je Nizozemsko apod.
Lidovky.cz: Jak Češi reagují na doporučení a zjištění kontrolorů?
V řadě vyspělých zemí, já mám zkušenosti zejména ze Skandinávie, se lidé o kvalitu a bezpečnost potravin velice zajímají. Když v televizi odvysílají vědecky podloženou reportáž o tom, že některá potravina obsahuje velké množství jódu a neměli by ho tedy tak často jíst, tak se podle toho opravdu zařídí. Zajímá to i konzumenty, kteří nejsou v tomto oboru vzdělání. Věří svým institucím a dodržují všechna doporučení. U nás je situace stále ještě poněkud odlišná. Řada konzumentů si stěžuje, že jsou u nás nekvalitní potraviny, ale detaily už neřeší. Přitom u nás máme taky dost volně dostupných informací, ale lidé si nedohledávají informace. Chybí mi u nás taky vzdělávání dětí na školách. O tom, jaké potraviny jedí a co není zdraví prospěšné. Zde hraje významnou roli i rodina.
Lidovky.cz: Věnujete se i dvojí kvalitě potravin. Prodávají se u nás opravdu horší produkty než například v Německu a v západních zemích?
V posledních letech se o dvojí kvalitě potravin hodně mluví. Velkou pozornost této problematice samozřejmě věnují i vládní instituce. Myslím, že velmi pozitivním trendem je podpora regionálních potravin. Obecně je důležitá sledovatelnost potravin, informovanost o původu a zpracování potraviny. Jednou z nedávno diskutovaných záležitostí byla otázka duálních potravin, tedy výrobků, které měly prakticky stejný obal, ale jiné složení na východních trzích a na západě. Je pravda, že při podrobnějším studiu údajů na obalu bylo možné rozdíl dohledat, nicméně jde o velmi neetickou praktiku. Na východní trhy šly výrobky z méně kvalitních surovin. Tyto nekale praktiky se řešily až na úrovni Evropské komise a budou legislativně ošetřeny.
Lidovky.cz: Dalším velkým tématem jsou éčka, jsou opravdu takovým problémem nebo se jedná spíše o nafouknutou bublinu?
Je potřeba říct, že „éčka“, tedy přídatné látky, podléhají před povolením používání velmi důkladné kontrole, pokud jde o jejich zdravotní nezávadnost. Navíc Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) opakovaně hodnotí v určitých intervalech dostupné vědecké studie a pokud nově dostupné poznatky naznačují problem, buď zpřísní maximální limity pro používání dané látky nebo ji přímo zakáže. Řada přídatných látek má roli při zajištění údržnosti potravin, ať již jde o konzervanty, které brání mikrobiální zkáze potravin či antioxidanty, které oddalují rozvoj žluknutí.
Jana Hajšlová
|
Někteří jedinci mohou mít zvýšenou citlivost či alergii na určitou přídatnou látku - například na oxid siřičitý nebo některá syntetická barviva. To, že je někdo alergický na povolené éčko, ale přece ještě neznamená, že je špatné. Je to stejná situace, jako kdybychom řekli, že když má někdo alergii na ořechy, tak by je neměl nikdo jíst.
Samozřejmě, jak již bylo řečeno, u některých látek byla postupem času prokázána toxicita a byly zakázány. Pokud výrobce takové éčko použije, tak je to špatně. Opět tady ale platí velká informovanost o tomto problému. V dnešní době už má člověk mnoho volně dostupných zdrojů, kde si může jednotlivá aditiva prostudovat. Výrobci musí ze zákona uvádět složení, takže je na každém z nás, co si budeme kupovat. Je potom otázkou, zda si opravdu musím koupit nějaký nápoj, kde jsou přidávána syntetická barviva, byť jsou povolená.
