Lidovky.cz

Banky v brzké době nic nenahradí, tvrdí končící šéf UniCredit Bank Jiří Kunert

Ekonomika

  6:00
PRAHA - Doyen české bankovní scény Jiří Kunert příští rok skončí v čele české a slovenské UniCredit Bank. Povídali jsme si s ním nejen o jeho bankovním životě a minulosti Živnobanky, jež byla založena před 150 lety, ale i o budoucnosti a změnách, které svět bank čekají.

Šéf UniCredit Bank Jiří Kunert foto:  Dan Materna, MAFRA

V českém bankovním světě představuje most mezi současností a starými časy. Je posledním z generace bankéřů, která po revoluci roku 1989 pomáhala budovat tuzemský finanční trh. Celkem třicet let stojí Jiří Kunert v čele české a slovenské UniCredit Bank a její předchůdkyně Živnobanky. Od příštího roku už to nebude pravda. Doyen domácí bankovní scény v dubnu odejde z pozice předsedy představenstva a generálního ředitele banky. V české a slovenské UniCredit bude nadále působit už jen v dozorčí radě. Možná trochu symbolicky to banka oznámila nejen třicet let poté, co Kunert poprvé usedl do ředitelského křesla Živnostenské banky, ale také v roce, kdy se připomíná 150 let od založení celé Živnobanky.

UniCredit si letos připomíná 150 let od založení Živnostenské banky. Na co z té bohaté historie banky je třeba být podle vás nejvíc pyšný?
Největší sláva Živnobanky určitě přišla za první republiky, kdy se do jejího čela dostal člověk považovaný za největšího bankéře v historii Československa, pan Jaroslav Preiss. Ten byl v pozadí všech významných hospodářských změn, byl ostatně tvůrcem hospodářské koncepce nově vzniklého státu a stál i za takzvaným nostrifikačním zákonem, podle něhož všechny firmy na území Československa musí mít na tomto území i své sídlo. To mělo za následek mimo jiné to, že spousta rakouských a německých vlastníků své firmy prodala, z čehož velmi profitovala Živnostenská banka, která v nich získávala podíly. Preiss pak tyto firmy slučoval do větších celků, které pak tvořily páteř československého průmyslu. To byla velmi slavná doba Živnostenské banky, vždyť byla jednou z největších bank ve střední a východní Evropě, překonávala svou velikostí i některé německé banky. Pobočky měla třeba až v Terstu.

Dnes asi většině lidí vůbec nedochází, jak silná a obrovská Živnobanka za první republiky byla. Dá se to nějak připodobnit k dnešku?
To jde těžko. Kdyby se ale situace po roce 1945 vyvinula jinak a zůstali bychom demokratickým státem s tržní ekonomikou, tak by byla Živnobanka určitě jednou z největších středoevropských bank a byla by schopná konkurovat německým kolosům, jakým je třeba Deutsche Bank.

Nepřemýšlel jste někdy o tom, jaké by to bylo žít v éře té největší slávy Živnobanky za první republiky?
Budete se možná divit, ale mockrát. Musela to být nesmírně zajímavá doba, zvláště od roku zhruba 1920 až do krize. Byla to úžasná éra, v níž se zrodila spousta hvězdných podnikatelů, z nichž mnozí dosáhli i světového věhlasu.

Vy sám jste už také součástí historie Živnobanky, působil jste v ní dlouhá léta. Jak moc jste prožíval, když tato značka před jedenácti lety zanikla?
Takové věci vnímáte spíše pragmaticky. V roce 2002 Živnobanku získala UniCredit Group, která o tři roky později koupila i německou HVB Bank. Začala se připravovat fúze bank obou skupin ve střední a východní Evropě, přičemž platilo, že když byla daná banka velká, jako třeba v Bulharsku nebo Chorvatsku, kde měla podíl takřka třicet procent trhu, bylo ponecháno její jméno. V Česku ale Živnobanka takový podíl neměla, HVB Bank tu měla takřka stejně velký podíl na trhu, a tak se rozhodlo, že bude banka fungovat pod novým jménem UniCredit. Samozřejmě mi to nebylo jedno, ale chápal jsem to.

Pouták Index.

Uvažovali jste třeba i kvůli stopadesátiletému výročí vzniku Živnobanky, že byste tuto značku nějakým způsobem oživili?
Značka UniCredit je dnes velmi silná a je spojována s poskytováním těch nejlepších služeb, které nabízí a jsme s ní velmi spokojeni.

Myslíte si, že by v současnosti mohla nějaká česká banka dosáhnout podobně dominantního postavení, jaké měla mezi světovými válkami v Československu Živnobanka?
Nechci komentovat konkurenty, ale mohu něco říci o naší bance. Jako celoevropská banka máme širší pohled na bankovní trh a to díky umístění našich bank v různých zemích. Proto UniCredit je považována jako „jedna banka, jeden UniCredit“ v celé Evropě a ve střední a východní Evropě. Z tohoto pohledu se snažíme, aby UniCredit byl celoevropským vítězem na všech trzích, na kterých působíme, spíše než na jednom konkrétním.

Není pro českou ekonomiku vlastně škoda, že vývoj po roce 1989 vedl k tomu, že tu v současnosti není skutečně velká česká banka, vlastněná českým kapitálem?
Musíme vše chápat v historickém kontextu. V roce 1989 a dále, tedy do doby, než přišel zahraniční kapitál, měl český bankovní sektor nedostatek kapitálu a vhodné řešení bylo získání zahraničních investorů. Existuje mnoho pozitivních faktorů v souvislosti se zahraničními vlastníky. Kromě kapitálu je to také know-how a zkušenosti, které zahraniční majitelé mají možnost poskytnout místním bankovním trhu.

Na druhou stranu již dlouho se řeší, jak zabránit odlivu kapitálu z Česka, přičemž z bank ho samozřejmě do zahraničí odtéká dost.
Podstatné je, kolik je zde v Česku zpět zainvestováno. Pokud hovoříme o naší bance, vyplácíme dividendy v zahraničí, ale současně zde hodně investujeme. Spoustu peněz investujeme například do digitalizace, rozvoje poboček, hodně peněz nás stojí regulace. Je třeba si také uvědomit, že každý kdo investuje kapitál, za to také očekává nějaký výnos.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.