Lidovky.cz: Má význam dávat si nějaké novoroční předsevzetí?
Daniel Pink ve své knížce s názvem ,Proč’ píše, že je dobré mít nějaký startovní bod pro to, co chcete do budoucna zrealizovat. Startovním bodem můžou být vaše narozeniny, svátek, apríl nebo také Nový rok. Je to dobré z toho důvodu, aby měl člověk stanovený začátek, od kdy chce měnit nějaký návyk.
Otázkou není, jestli si máme dávat novoroční předsevzetí, ale jakým způsobem to děláme. Novoroční předsevzetí je mnohdy o tom, že do sebe kopneme dvě láhve šampaňského a jdeme ven vyřvat, že přestaneme kouřit a nebudeme pít. Druhého ledna už hledáme poslední pivo, které máme doma, a snažíme se přesvědčit sami sebe, že to je vážně poslední láhev. Změna návyku není pouze o tom rozhodnutí, ale třeba také o uvědomění si, že první dny budou nejhorší, objeví se překážky a budeme si hledat výmluvy. Teprve potom to dokážeme vydržet. Spousta lidí to vzdá po třetím čtvrtém dnu.
Daniel Gamrot
|
Lidovky.cz: Není problém také v tom, že si většina dá více předsevzetí a přecení své síly?
Když máme velké cíle, tak se jich většinou zalekneme, protože velký cíl je pro náš mozek velký nepřítel. Smyslem mozku je zajistit přežití. Příliš velké cíle mu brání v tom, aby se staral o základní potřeby. Nejlepší je rozsekat tyto cíle na menší části, takzvaně naporcovat slona. Další roli hraje také to, že lidé kopírují návyky jiných úspěšných lidí, protože si myslí, že je úspěšný právě proto, že dělá nějakou věc. Například někdo, kdo je pro druhého vzorem, stává pravidelně ve 4:30 a chodí běhat. Ten druhý člověk ho začne napodobovat a myslí si, že bude stejně úspěšný. Hodně často tyto návyky kopírujeme a vlastně ani nevíme, proč to děláme.
Na začátku bychom si měli odpovědět na to, proč se do konkrétního návyku pouštíme. Skvělý způsob je zeptat se pětkrát ,Proč?‘. Proč chci běhat? Protože chci být zdravý? Proč chci být zdravý? Protože chci lépe pracovat? A tak dále. Jakmile mi to po pěti odpovědích dává smysl, pustím se do toho.
Lidovky.cz: Existuje nějaký zaručený systém, jak lépe zorganizovat svůj čas?
To by bylo perfektní, že? Určitou míru time managementu potřebuje každý, jinak by například nedorazil na žádnou schůzku. Na druhou stranu má každý člověk svoji míru organizace. Ne každému vyhovuje stejný systém. Nějaké to-do listy, kalendáře nebo poznámky jsou pořád pomyslnou lopatou, kterou použijeme k práci s časem. Je to spodní úroveň. Nad tím je povědomí o tom, jak nad prací udržet pozornost, jak ji neodkládat a proč je konkrétní úkol důležitý.
Lidovky.cz: Dokáže člověka v tomto ohledu změnit okolí? Udělá přítomnost chaotického člověka z perfektního plánovače opak?
Myslím si, že ano. Lidé se přizpůsobují. Otázkou potom je, kdo je silnější. Když jste v malé skupině lidí, například vy a přítelkyně, tak se ovlivňujete poměrně snadno. Probíhá to ale postupně, není to nárazová záležitost. Stejné to je ve firmě. Manažer svoje podřízené ale už změní pomaleji, ale jde to taky.
Lidovky.cz: Je lepší zapisovat si úkoly do papírového diáře nebo do aplikace v mobilu?
Ani jeden přístup není správnější než ten druhý. Je to hlavně o tom, co děláte a v jakém prostředí pracujete. Dnes je hrozně náročné udržet tak velkou míru informací, jako jsou úkoly a schůzky, v papírové podobě. Znám spoustu firem, kde to takhle pořád dělají a funguje jim to. Jinde, ale už zvažují, že přejdou na digitální podobu. Ve větším množství se jim jednotlivé informace ztrácí. Každému ale skutečně sedí něco jiného.
Lidovky.cz: Jak moc nám komplikují život moderní technologie? Spousta mladých lidí dokáže s mobilem v ruce sedět i několik hodin, přitom by mohli dělat něco užitečnějšího.
Podle mě je obrovský problém u lidí, kteří nemají technologie pod kontrolou, že jednoduše ztrácejí pozornost. Zapsat si úkol do diáře umí každý, zároveň tak může mít plný i to-do list. Pro mnoho lidí je při velkém množství úkolů těžší koncentrovat se na nejdůležitější věc. A pak jsme náchylnější k vyrušování. Najednou vám vyskočí zpráva na mobilu, vzpomenete si, že můžete lajknout fotky na Facebooku nebo si pustit video na Youtube. Tohle jsou věci, které dnes mnoho lidí rozptylují. Souvisí to i s tím, že tápeme v zájmech a nic nás často pořádně nebaví. Online svět nás učí, že když nás něco nebaví, tak si můžeme okamžitě najít jinou zábavu. Neříkám, že by moderní technologie byly špatnou věcí, jenom se je musíme naučit používat.
Lidovky.cz: Myslíte si, že by zaměstnancům prospěla kratší pracovní doba? Dokázali by toho v práci stihnout stejně jako při osmihodinové směně?
To je už možná spíš otázka pro psychologa. Denně dokážete být maximálně produktivní zhruba tři hodiny. Mozek je dimenzovaný na výkon, ale nedokáže ho udržet celý den. Zkrácení časového rámce by možná pomohlo. A to z toho pohledu, že pokud dáte někomu delší čas na vypracování úkolu, tak mu to opravdu bude trvat déle. Přitom by to mohl zvládnout efektivněji. Kolik času si na úkol dáte, tolik vám často sebere.
