Sklizeň obilí a řepky v Libereckém kraji je za polovinou. Podle informací, které dnes zveřejnilo ministerstvo zemědělství, je v kraji nejdál sklizeň ozimého ječmene, zbývá ho posekat zhruba 20 hektarů, a také řepky, té je potřeba sklidit zhruba desetinu z 4770 hektarů. | foto: ČTK
Původně mělo omezení platit jen pro pozemky, kde je půda ohrožená erozí, revoluční novinka spočívá v tom, že přísný metr dopadne na celou republiku, tedy i těch zhruba 46 procent výměry ornice, které spláchnutí či odvanutí úrodné vrstvy nehrozí.
„Pokud zemědělci přestanou pěstovat monokultury na rozsáhlých, ničím nepřerušovaných polích, zlepšíme schopnost krajiny zadržet vodu. To je vzhledem k nepříznivému klimatickému výhledu velmi důležité,“ řekl LN ministr Miroslav Toman (za ČSSD).
Zemědělské sucho z Česka po deštích pomalu ustupuje, předpověď na další dny je poměrně příznivá |
Přesná čísla o velikosti půdních bloků s monokulturami nejsou k dispozici, ale v zemi se běžně vyskytují pole o velikosti 100 až 200 hektarů s jedinou plodinou. To už nebude možné. Na každém pozemku si hospodář musí vybrat mezi dvěma možnostmi, jimiž se dopracuje ke kýženým maximálně třiceti hektarům. Buď pole rozdělí takzvaným ochranným pásmem, což je tráva nebo pícnina – například jetel, přičemž takový pruh musí být alespoň 22 metrů široký. Anebo se farmář vrátí ke staré dobré praxi předků a na svém poli plodiny prostřídá.
Nařízení upravující hospodaření se uvede v činnost od roku 2021, aby zemědělci měli dostatek času přizpůsobit své dosavadní praxe. Největší monokulturní hrozby představují širá pole řepky, kukuřice a obilí, přičemž nejproblematičtější z tria je kukuřice: její mělké kořeny zemině nepomáhají vsakovat vláhu.
„Změna se dotkne veškeré zemědělské půdy a zhruba tří tisíce zemědělců, kteří hospodaří na polích s celkovou výměrou přibližně jeden milion hektarů,“ doplnil mluvčí resortu zemědělství Vojtěch Bílý.
Pravidla se stanou součástí nařízení vlády, kde se popisuje praxe správného hospodaření. Kdo si chce udržet nárok na některé hlavní dotace, musí se požadavkům podřídit. Jinak se mu pokrátí i třeba přímé platby na plochu. Ty dříve dostal každý, kdo měl kus země a na ní vykazoval činnost bez ohledu na to, jak prospěšná a udržitelná byla. Plnění povinností budou muset prokázat i ti, kdo usilují o subvenci z dotačního programu na rozvoj venkova.
Průměrná velikost půdního bloku činí v Česku 20 hektarů – na první pohled to vypadá, že není co zmenšovat. V tom je ale zrada průměru – vedle obřích lánů tu leží spousta maličkých políček. Číslo má vypovídající hodnotu, až když se přidá douška, že v roce 1948 stejný průměr činil 0,23 hektaru.
Bez respektu k přírodě jsou pospojované pozemky prvním bodem v pochmurné hře, ve které Česká republika doskákala až do suchého domečku. Zcelená pole se odvodnila, protože nejpěstovanější monokultury nemají vlhko rády. Na plochu, kde nepřekáží říčka, pár stromků nebo keřů, najela těžká technika, pod jejíž vahou se půda utužila čili udusala tak, že do spodních vrstev stěží propustí kapku; spíš funguje jako skluzavka, po níž voda rychle míří pryč. Takzvaným utužením je tu ohroženo 49 procent výměry, z toho drtivá většina vinou strojů. Menší díl má na svědomí nahrnutí jílu.
Čechy trápí velké sucho, rozšíří se postupně i na Moravu |
Největším nepřítelem je vodní eroze. Celkově je u nás v současné době podle poslední vládní zprávy splachem ohroženo 50 procent z celkových 4,18 milionu hektarů zemědělské plochy.
„Maximální ztráta půdy v České republice je vyčíslena na přibližně 21 milionů tun ornice za rok, což při vyčíslení škod způsobených na majetku a finančním vyjádřením ztráty půdy na základě ceny zeminy, představuje škody až na úrovni deseti miliard korun ročně,“ píše se k problému ve Zprávě o stavu vodního hospodářství za rok 2018, již mají LN k dispozici.
Návrat zemědělství k dobré praxi a slušnému chování k zemi je stěžejním pilířem opatření, která mají hydratovat vysušenou tvář republiky. Výsadba stromů, budování přehrad, vlnění narovnaných řek, obnova mokřadů a rybníčků nebo projekty injektáže povrchové vody pod zem mají roli nepominutelných a nezbytných doplňků, ale bez změny hospodaření v agrikultuře samy o sobě nesvedou nic.
Co se týče plodin, největší díl osevní plochy podle loňských údajů zabíraly obiloviny – patřilo jim přes 50 procent výměry. Mezi nimi vévodí ozimá pšenice. Okopaniny, což jsou třeba brambory, drží druhé místo s třetinovým záběrem. Třetí jsou olejniny s necelými 20 procenty; sem spadá i žlutá řepka.
