Kroky vlády jsou zmatené. Její představitelé nám zamlčují cenu současných opatření, říká Ivan Kočárník
Ivan Kočárník na archivním snímku.
| foto: ČTK
Premium
Rozhovor
Vstup státu do ČSA je možným řešením, ale musí se ohlídat, aby jednotkou času nebyl „jeden furt“, říká někdejší ministr financí Ivan Kočárník v prvním ze série rozhovorů, jež volně navazuje na čtenářsky úspěšný seriál Budovatelé kapitalismu. Ten v LN vycházel na přelomu roku u příležitosti 30. výročí počátku ekonomické transformace.
LN: Jakým způsobem zasáhne koronavirus Českou republiku? Kde bude největší problém?
Naše země je malou otevřenou ekonomikou a bude poměrně značně zasažena případným omezením mezinárodního obchodu. Krátkodobý hospodářský pokles bude v desítkách procent. S tím bude spojen nárůst zadlužení jak u jednotlivých subjektů, tak i vlády. Největší problém bude udržet živnostníky, malé a střední podnikatele při životě. Vláda by měla urychlit tok peněz k těmto krizí postiženým subjektům, ale současně promýšlet i úspory ve výdajích státního rozpočtu.
LN: Jak hodnotíte dosavadní kroky vlády?
Dosavadní kroky vlády jsou hlavně zmatené a zmatečné. I když se neustále její představitelé chlubí tím, že zamezili „italskému scénáři“. Mlčí však o tom, za jakou cenu. Kroky jsou často nepromyšlené, což vyplývá z toho, že vládní představitelé s těmi, jichž se opatření dotýkají, respektive budou dotýkat, prakticky nekomunikují. Tváří se, jako by měli patent na rozum, ale bohužel jej postrádají.
LN: Jaké další kroky by měla vláda udělat?
Hlavně by se měly nebyrokraticky a rychle poskytnout peníze všude tam, kde se zastavil normální běh života z rozhodnutí státu.
LN: Jaký je váš názor na myšlenku, aby stát dočasně kapitálově vstoupil do některých podniků a převzal v nich kontrolu s cílem je ozdravit? Nyní se hovoří například o podnicích typu aerolinií.
Kapitálový vstup státu do ČSA, respektive Smartwings je určitě možným řešením, ale musí se ohlídat, aby jednotkou času nebyl „jeden furt“.
LN: A co zahraniční dělníci, bude Česko i nadále tak závislé na dovozu pracovních sil?
Zahraniční dělníky budeme určitě využívat. Stavebnictví, ale třeba ani automobilový průmysl si bez nich nedovedu představit.
Ivan Kočárník (75)Od samého začátku patřil k jádru budoucích transformačních ekonomů. V roce 1990 si jej tehdejší federální ministr financí Václav Klaus vybral za svého náměstka a svěřil mu nejtěžší post – státní rozpočet. V červenci 1992 se stal ministrem financí a místopředsedou české vlády. Na těchto postech setrval až do roku 1997. Na ukončení své kariéry ve vrcholných politických funkcích navázal v roce 1997 vedoucími posty v největších českých firmách. Celkem deset let strávil v České pojišťovně, nejprve tři roky jako předseda představenstva a poté jako šéf dozorčí rady, následně byl například šéfem dozorčí rady Českých aerolinií či Unipetrolu. Od počátku 90. let do roku 1998 byl také poslancem za ODS. |
LN: Jak dopadne pandemie koronaviru na světovou ekonomiku v kratším a jak v delším časovém horizontu?
Dopadů bude pravděpodobně celá řada. Pokud jde o ekonomiku, zcela jistě lze v krátkém období očekávat výrazný pokles výkonnosti. Měřeno HDP 15–30 procent. Dalším dopadem bude jistá tendence k deglobalizaci. Snahy jednotlivých států zabezpečit si jisté produkty vlastními silami (tzn. nenakupovat nejlevnější produkci na světovém trhu). V delším období lze podle mého názoru očekávat pozvolný návrat k „normálu“, i když tento normál bude pravděpodobně v řadě aspektů jiný.
LN: Bude to mít nějaký dopad na poměr sil ve světě? Změní se nějak role Číny?
Dopad na poměr sil ve světě bude mimo jiné závislý na tom, jak se jednotlivé mocnosti vypořádají se současnými problémy. Netroufám si v této oblasti nic prognózovat, ale opatrně bych řekl, že k řádovým posunům nedojde.
LN: Má vývoj, který nás patrně čeká, při pohledu zpátky nějakou obdobu? Někdo možné důsledky koronaviru přirovnává k působení krize z let 2008–2009. Co tomu říkáte?
Podle mého názoru obdobu nemá. S vývojem v letech 2008–2009 je jen vzdáleně podobný zejména v omezené poptávce. Ale zavření hranic a karanténa prakticky celé společnosti jsou naprosto unikátní události a já doufám, že neopakovatelné.
LN: Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré. Platí to i pro koronavirus?
Všechno zlé skutečně je k něčemu dobré. Koronavirová krize nás vrací zpět na zem, učí nás vážit si dobrého bydla a také připomíná nám, občanům-voličům, že není všechno zlato, co se třpytí.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
