Nejsme Amerika. Se vstupem státu do ohrožených podniků bych byl opatrný, míní ekonom Karel Dyba
Premium
Rozhovor
Praha -
Se vstupem státu do ohrožených podniků bych byl opatrný. Ve Spojených státech to po krizi 2008 a 2009 sice zafungovalo, ale my nejsme Amerika a navíc máme jinou historickou zkušenost, říká ekonom a bývalý ministr Karel Dyba v dalším z rozhovorů, v nichž se LN ptají osobností spojených s ekonomickou transformací na důsledky koronavirové pandemie.
LN: Jakým způsobem zasáhne koronavirus Českou republiku?
Tvrdý dopad koronavirového šoku na naši ekonomiku je už teď zřejmý. Připomínám, že Václav Klaus byl jedním z prvních, ne-li první, kdo hovořili o 15procentní ztrátě na hrubém domácím produktu (HDP) oproti situaci bez zákeřného viru. Může to tak být, může to být méně, ale i více. V závislosti na charakteru vážení zdravotních rizik epidemie vůči rizikům obrovských ztrát hospodářských a jejich pozdějších důsledcích ve společnosti obecně. Jde o klasické dilema něco za něco. A nezapomínejme, že každopádně jde o šok, který je jiný a větší než obvyklý cyklický vývoj, a za čísly o HDP jsou skryty osudy lidí a firem. Stát musí pomoci, ale stále platí, že stát, vláda i úřady takzvaně žijí z fungující ekonomiky, nikoliv naopak.
LN: Kde bude největší problém?
Nechci jít do detailů a pokoušet se identifikovat, která ekonomická aktivita nejvíce utrpí. O tom čtenář slyší z rozhlasu, televize a dalších medií každý den. Jen si dovolím říci, že se v médiích často objevují falešné tóny. Přesně jak na to ve společném článku nedávno upozornili známý fyzioterapeut, profesor Pavel Kolář a epidemiolog Jaroslav Svoboda i další lékařští odborníci. Je třeba si uvědomit, že uvnitř zdravotnictví existují rizika v podobě vytlačování nutných zdravotnických úkonů jiných ve prospěch léčení nákazy covid-19.
LN: Jaké další kroky by měla udělat vláda?
Nemám ambici radit, ale vím z několika pramenů, že koordinace uvnitř vlády zřejmě nefunguje dobře. Myslím také, že vláda (a také média) přispěla zbytečně k hysterii strachu z koronaviru a tento pověstný džin se špatně vrací do láhve. Je dobře, že vláda konečně oslovila řadu domácích výrobců zdravotnických pomůcek proti koronaviru. Jsme průmyslová velmoc, takže v případě nutnosti firmy i instituce, včetně Akademie věd a vysokých škol, umí relativně rychle změnit program a využít i nově volných pracovních sil. Je žádoucí dát další peníze do této oblasti, ale i zdravotníkům a dalším, jejichž služby jsou tak potřebné. Jen za tohoto předpokladu bude možné nalézat prostor k nutnému uvolňování ekonomiky. Jenže ďábel, jak se říká, vždy spočívá v detailech, na to se nemá zapomínat. A nelze všechno dělat z centra, aktéři ekonomického života dole mají vždy více informací o tom, co a jak dělat. Konečně, přijatá opatření by měla vždy mít zákonem danou explicitní koncovku, jinak hrozí takříkajíc trvalá dočasnost.
LN: Jan Švejnar, člen dvou poradních sborů vlády, má za to, že v krajním případě by mohl stát dočasně kapitálově vstoupit do některých podniků. Premiér dal najevo, že to považuje za užitečné. Co tomu říkáte?
S tím bych byl opatrný. Ve Spojených státech to po minulé krizi 2008 a 2009 zafungovalo v případě některých bank i velkých automobilek, pokud se nemýlím. Stát použil peníze z rozpočtu, tedy peníze daňových poplatníků, a za to získal akcie, které později výhodně prodal na burze. Soukromí akcionáři ale nesli podstatné ztráty jako první. Ale my nejsme Amerika a navíc máme jinou historickou zkušenost z doby fungování znárodněných firem. Jde o problém odborný, ale i na výsost politický.
LN: Jak v dohledné době dopadne pandemie koronaviru na světovou ekonomiku?
Odhadem, jaký dopad může mít hibernace ekonomik v důsledku pandemie na hrubý světový produkt, se zabývá mnoho ekonomů a institucí a vlád. V závislosti na uvažované délce spící ekonomiky to může být od zhruba minus pěti až do minus patnácti procent oproti situaci, která by existovala, kdyby nezačal řádit koronavirus. To ale předpokládá, že restart ekonomik začne někdy v létě 2020 a rozjezd bude sice pomalejší, ale koncem roku by měly všechny ekonomiky fungovat na plnou páru. Úplně jisté to není, ale být to tak může. Optimista ve mně říká, že to tak bude.
Porevoluční optimismus. Tehdejší ministr hospodářství Karel Dyba (zleva) s předsedou Fondu národního majetku Romanem Češkou a prezidentem Václavem Havlem si v druhé polovině 90. let připíjejí v plzeňské Škodovce při příležitosti otevření linky na výrobu hliníkových nápojových plechovek.
LN: A co v delším časovém horizontu?
Nerad uvažuji v delším časovém horizontu. A s trochou cynismu můžu říci, že v mém věku je to pochopitelné. Nicméně k jistým změnám určitě dojde, hodně se teď hovoří o přetažené globalizaci a jejím omezení. Každopádně výrazná obecnější omezení v oblasti pohybu surovin, polotovarů a zboží přes hranice, tedy kroky směrem k protekcionismu, to by jistě bylo na úkor hospodářského růstu a blahobytu. Nejvíce by utrpěly rozvojové země a to by podle mě bylo i nemorální. Ale také země, jako je ta naše – malé, na zahraničním obchodě závislé ekonomiky –, by to pocítily silně negativně.
Karel Dyba (79)Byl zaměstnancem a po roce 1989 ředitelem Ekonomického ústavu ČSAV. V 80. letech působil v Prognostickém ústavu ČSAV. V letech 1990 až 1992 byl ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj v české vládě Petra Pitharta a do července 1996 ministrem hospodářství v kabinetu Václava Klause. Po skončení politické kariéry se věnoval ekonomickému poradenství domácím i zahraničním firmám a institucím. To v letech 2007 až 2012 vyměnil za post velvyslance České republiky při OECD. |
LN: Bude to mít nějaký dopad na poměr sil ve světě? Změní se nějak role Číny? Ovlivní to nějakým způsobem globalizaci?
Ke změnám váhy jednotlivých zemí ve světové ekonomice dochází už delší dobu. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) – původně sdružení průmyslově nejvyspělejších tržních ekonomik, fungujících na demokratických principech – už před zhruba osmi lety rozšířila spolupráci se zeměmi BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika – pozn. red.), zejména pak s Čínskou lidovou republikou. Váha těchto zemí na světové ekonomice, tedy jejich podíl na světové produkci, v posledních desetiletích totiž podstatně narostla a bez jejich zapojení nelze dobře ovlivňovat vývoj v zemích OECD a ve světové ekonomice vůbec. Dnes například hrubý domácí produkt Číny (převedeno na dolary pomocí parity kupní síly) převyšuje podobně měřenou výkonnost ekonomiky Spojených států i zemí Evropské unie. Hospodářská síla s sebou nese i větší politickou váhu a její projev v různých světových institucích.
Pro úplnost, stále platí, že Čína má co do ekonomické úrovně a blahobytu, měřeno hrubým národním produktem na hlavu, stále hodně co dohánět. Pořád je daleko za Spojenými státy a vyspělou Evropou. Ale rychlost toho dohánění je ohromující.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
