Řecko v eurozóně byla chyba, říká otec jména euroměny Waigel. ‚Zadlužení Unie kvůli covidu lze ospravedlnit‘
Premium
Rozhovor
Německo -
Západoněmecká vláda podcenila katastrofální stav, v jakém se nacházelo východoněmecké hospodářství, a měla o tom víc mluvit, připouští Theo Waigel, který je považován za jednoho z otců společné evropské měny.
Lidovky.cz: Před třiceti lety se sjednotilo Německo. Jak nahlížíte na dosavadní vývoj? Je příslovečná sklenice napůl plná, nebo napůl prázdná?
Je plná nejenom z poloviny, ale z devadesáti procent. Německu se nemohlo přihodit nic lepšího, než že se znovu sjednotilo. A troufám si tvrdit, že totéž platí i pro celou Evropu. Opětovné spojení bylo naprostým přelomem, překonali jsme nešťastnou situaci, která nastala po roce 1945 a byla završena v padesátých letech. Sjednocení Německa stále považuji za velký zázrak.
Lidovky.cz: Bylo něco, co vás za poslední tři dekády překvapilo?Nikdo nedokáže předpovědět, co bude za třicet let. Jednu věc bych ale zmínil. Úplně se ztratila euforie z té doby, kdy jsme věřili, že už nastalo období míru, nejen v Evropě, ale i v jiných světových regionech. Kdy existovala naděje na nový začátek, což byl tehdy i případ Blízkého východu. Najednou jsme ve vztahu k Rusku zase tam, kde jsme už jednou byli. Procházíme opět fází konfliktů, o níž jsme byli přesvědčeni, že byla jednou provždy překonána a nastalo období spolupráce. Z dnešního pohledu se jeví jako klíčové, že jsme dokázali využít příležitost ke znovusjednocení. Později by se už neopakovala. Ani za Borise Jelcina, a už vůbec ne za Vladimira Putina.
Lidovky.cz: Předstupněm sjednocení bylo zavedení západoněmecké marky. Hlavně její směnný kurz mnozí považovali za chybu, která se později hodně projevila…
Z makroekonomického hlediska činil tehdejší směnný kurz 1 : 1,81. V poměru 1 : 1 byly vyměněny pouze mzdy, platy a důchody, protože ty byly ve východním Německu zhruba třetinové oproti západnímu Německu. Už při směnném kurzu 1 : 2 by měli lidé v NDR pouze pětinu až šestinu toho, co ve stejné době jejich krajané na druhé straně hranice. To by bylo zcela nepřípustné. Ve stejném poměru čili 1 : 1 jsme vyměnili i úspory.
Pokud bychom stejný princip neuplatnili u mezd a platů, sbalila by si polovina občanů NDR kufry a přestěhovala se do západního Německa. Mimochodem velmi podobně bylo postupováno i během měnové reformy v roce 1948, kdy byla říšská marka nahrazena západoněmeckou, a to v kurzu 10 : 1. I tenkrát byly mzdy a platy převedeny v poměru 1 : 1.
Lidovky.cz: Považujete dnes proces sjednocování Německa za ukončený?
Některé rozdíly stále ještě přetrvávají. Po roce 1945 existovalo něco podobného mezi severem a jihem Německa. Bavorsko bylo tehdy nejchudší zemí, dnes je naopak nejbohatší. Jestliže se po dobu čtyřiceti nebo padesáti let vyvíjí něco špatným směrem, nelze to zvrátit za deset nebo patnáct let. Možná jsme tenkrát opominuli jednu věc, a to v jak katastrofálním stavu bylo východoněmecké hospodářství. Jeho produktivita byla pod hranicí třiceti procent. Podle zprávy posledního šéfa státní plánovací komise NDR Gerharda Schürera se dalo krachu hospodářství předejít pouze snížením životních nákladů o zhruba třicet procent. Asi jsme měli na tuhle situaci východoněmecké obyvatelstvo víc upozorňovat. Nechtěli jsme je ale demoralizovat, vždyť za tu situaci nemohli. Ale asi by pak bylo u leckoho zklamání z transformace menší.
Lidovky.cz: V roce 1990 jste byl ministrem financí ve vládě „kancléře sjednocení“ Helmuta Kohla, jehož jste dobře znal. Jak by celý vývoj hodnotil on?
Pokud by byl naživu, mohl by právem říct, že to byl neuvěřitelný úspěch a že nás potkalo velké štěstí. Často se zapomíná, že se nám během tří a půl roku podařilo dostat z německého území všechny sovětské vojáky, tanky a jaderné hlavice. Celkem šlo o jeden milion sovětských občanů. Stejně tak že jsme se stali plně svrchovaným státem, který mohl zůstat součástí NATO.
Je ale také zřejmé, že ne všechno se za těch posledních třicet let vyvinulo správným směrem. Trochu mě znepokojuje podpora pro pravicové populisty v bývalé NDR. S tím se není možné smířit. Musí se také neustále připomínat, že ti, kdo chodí na demonstrace hnutí Pegida (protimigračního hnutí Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu – pozn. red.), nemají právo přirovnávat se k disidentům bojujícím v letech 1989 nebo 1990 za občanská práva.
Lidovky.cz: Býváte považován za jednoho z otců zakladatelů eura a také se o vás traduje, že jste vymyslel měně jméno. Jak hodnotíte vývoj eurozóny?
Eurozóna prošla zátěžovým testem a obstála. Vždy si musíte představit, co by se stalo, kdybychom posledních deset let neměli společnou měnu. S dvaceti nebo třiceti různými národními platidly bychom byli během finanční krize hračkou v rukách velkých hráčů. Čelili bychom výkyvům, v každé zemi by to bylo každý den jinak. Samozřejmě, společný měnový prostor s sebou také přináší nové problémy, dělaly se chyby. Mezi ně patří, že některé země nedodržovaly své závazky, včetně Německa, které také porušovalo Pakt stability. To se nemělo stát.
Lidovky.cz: Němce kdysi pojil s jejich markou velmi silný citový vztah. Už se vyrovnali s eurem?
Je pravda, že byla součástí německé identity. Více než 70 procent Němců je dnes ale přesvědčeno, že euro bylo správným rozhodnutím. Navíc se také ukázalo, že euro bylo za posledních dvacet let daleko stabilnější, než byla v minulosti západoněmecká marka.
Lidovky.cz: Když už jste zmínil chyby... Patřilo mezi ně i přijetí Itálie a Řecka?
Musíme rozlišovat. Řecko nebylo součástí eurozóny při jejím vzniku. Připojilo se až v roce 2001 a byla to chyba. Jeho ukazatele neodpovídaly skutečnosti, hodně se podvádělo, nikdo nic nekontroloval. Chci zdůraznit, že o přijetí Řecka se rozhodlo, když už jsem nebyl ministrem financí.
Pokud jde o Itálii – její situaci jsme velmi podrobně analyzovali. Itálie má problémy s politickou stabilitou, ale například její implicitní státní dluh je relativně nízký, což znamená, že sociální závazky, jež musí stát hradit, nejsou v Itálii vyšší než v Německu. Až do vypuknutí finanční krize měla Itálie primární přebytek, který sloužil k odbourávání jejího vysokého zadlužení. Má sice vysoký státní dluh, zatímco z hlediska bohatství v soukromých rukou je na tom relativně dobře.
Lidovky.cz: Nedávno Evropská unie rozhodla, že se vůbec poprvé společně zadluží na kapitálovém trhu, aby zvládla ekonomické důsledky koronavirové krize. Je to dobrý nápad?
Myslím, že vzhledem k současné situaci se to dá ospravedlnit. Samozřejmě záleží, jak bude probíhat konsolidace dluhu. Peníze jsou nyní levné, půjčují se za prakticky nulové úroky. Celé to má opodstatnění tehdy, pokud se takto získané prostředky využijí k investicím do budoucnosti. Je důležité, aby se tyto peníze použily také na restrukturalizaci národních ekonomik. Na budoucnost je třeba pohlížet evropsky, například investicemi do ochrany klimatu. Pokud by se předpokládané společné zadlužení rozpočítalo na každého člověka žijícího v Evropě, vyšlo by to na dluh 1500 eur na každého. To není malá částka, ale zdá se mi ještě přijatelná.
Lidovky.cz: Co soudíte o kritice, že to nakonec povede oklikou ke vzniku dluhové unie? Leckdo už opět přišel s myšlenkou evropských dluhopisů, tak zvaných eurobondů…
Oproti eurobondům tam je velký rozdíl. V případě evropských dluhopisů nejsou odpovědnost ani dluh odděleny. Ručí ten, kdo dluh nezpůsobil, a nemá možnost ovlivnit jeho využití. V případě financování fondu obnovy EU ale existuje demokratická kontrola prostřednictvím Evropské komise, Evropské rady, Evropského parlamentu a Evropského účetního dvora. To je zásadní rozdíl oproti eurobondům, proti jejichž zavedení jsem vždycky byl.
Všechno ovšem stojí a padá s dlužnou službou. V době, kdy jsou úrokové sazby tak nízké, to není problém, ale tak to nemusí být vždy. Proto je zapotřebí vzít v úvahu, jak bude vypadat celková konsolidace půjčky, aby nedocházelo k trvalé akumulaci dluhů.
Lidovky.cz: Co si myslíte o tom, že v posledních několika měsících se politická konfrontace přesouvá stále častěji do ulic? Jak se ukázalo u hnutí Fridays for Future nebo Black Lives Matter ...
Vždy budu podporovat jakoukoli demonstraci, bude-li pokojná. Musíme se věnovat tomu, co tyto lidi žene do ulic. Něco jiného ale je, když jsou takováto protestní shromáždění svolávána na základě nepravdivých zpráv, konspiračních teorií a tvrzení o údajně hrozícím zrušení demokracie. Toto je nejhorší forma populismu. Stejně tak je nepřípustné, aby účastníci takovýchto shromáždění záměrně porušovali zákony či platné vyhlášky. Třeba o povinnosti nosit roušky během nich a zachovávat bezpečnou vzdálenost od druhých. Ti, kdo tvrdí, že se Německo a další země stávají diktaturami, šíří nesmysly a škodlivou propagandu. I v době covidové pandemie žijeme v demokracii, rozhodují vlády a parlamenty, lze se odvolat k soudům, funguje systém brzd a protiváh.
Lidovky.cz: Byl jste jedenáct let předsedou bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU). Jak mají tradiční strany na nová protestní hnutí reagovat?
Byl bych pro pružnou strategii. S těmi, kdo demonstrují rozumně a jsou vedeni konkrétními obavami, je třeba hovořit. Teď během pandemie mohou být příkladem rodiče samoživitelé nebo samostatně výdělečné osoby, které se mohly dostat z různých důvodů do potíží. Naopak ti, kdo šíří spiklenecké teorie, nemohou být tolerováni.
Lidovky.cz: V Německu zatím ještě nikdy neměli kancléře původem z Bavorska. Může se to změnit? Za jednoho z potenciálních kandidátů je považován současný bavorský premiér Markus Söder.
Dosud platilo, že pokud se někdo původem z Bavorska chtěl stát spolkovým kancléřem, musel se přestěhovat jinam. Ludwig Erhard pocházel z Bavorska, ale svůj poslanecký obvod měl v Ulmu, v Bádensku-Württembersku. Roman Herzog, pozdější spolkový prezident, byl z bavorského Landshutu. Politicky ale působil v Porýní-Falci a Bádensku-Württembersku. Takže je to spíš otázka politických struktur. Jinak ale oba příklady ukazují, že Bavorsko může nabídnout kandidáty do nejvyšších úřadů ve státě.
Lidovky.cz: Dlouho se tradovalo, že politici z Bavorska byli pro voliče v severním Německu nepřijatelní. Stále to platí?
Řekl bych, že už ne. Nejde o to, že by sever země měl něco proti jeho jižní části. Souvisí to s tím, že CSU působí pouze v Bavorsku. V jakékoli celostátní koalici bude proto vždy nejmenším partnerem. A v takovéto situaci by bylo hodně těžké, aby zástupce nejmenší strany zastával ve vládě nejdůležitější pozici.
Lidovky.cz: O vás se ví, že jste velkým fanouškem tradičního fotbalového klubu TSV 1860 Mnichov, jenž ale už dlouhodobě chybí v nejvyšší bundeslize. Jednou jste i v rádiu komentoval derby s Bayernem Mnichov. Kdy váš klub zase postoupí do první ligy?
Přál bych si, aby se to stalo ještě za mého života, ale není to jednoduché. Fandím klubu více než 70 let a zažil jsem s ním spoustu krásných chvil a mnoho trápení. Nepřestávám věřit, že postup je možný.
THEODOR „THEO“ WAIGEL (NAR. 1939)
- byl v letech 1989 až 1998 německým ministrem financí
- od roku 1988 do roku 1999 předsedal bavorské Křesťansko-sociální unii (CSU), dnes je jejím čestným předsedou
- třicet let byl poslancem Spolkového sněmu
- vystudoval práva v Mnichově a Würzburgu
- je podruhé ženatý a má tři děti
- po odchodu z politiky založil v Mnichově právní kancelář
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
