Lidovky.cz

Ekonomika

Vláda neumí vyhodnotit situaci, nebo hraje salámovou metodu, říká šéf Expobank CZ

Lubomír Lízal foto: Petr TopičMAFRA

Rozhovor
PRAHA - „Pokud se mění pravidla častěji, než je dvoutýdenní horizont jejich efektu, tak buď vláda neumí vyhodnotit situaci, nebo autority hrají vůči obyvatelstvu salámovou metodu,“ komentuje v rozhovoru pro server Lidovky.cz další zostření proticovidových opatření šéf Expobank CZ Lubomír Lízal.
  5:00

Lidovky.cz: Jak hodnotíte současnou pandemickou situaci?

Z debat mezi epidemiology, ekonomy a politiky, které vnímám, mě napadla paralela s měnovou politikou. V okamžiku, kdy zveřejní čísla o inflaci, erudovaní ekonomové vědí, že ta čísla jsou odrazem toho, co ČNB dělala před půl rokem až rokem. Stejné je to při pohledu na čísla o vývoji infikovaných. Je tam časové zpoždění, takže to, co vidíme dnes, nám říká, co jsme dělali před 14 dny či třemi týdny.

A to je z hlediska intuice strašně matoucí, protože čekám, že když něco udělám, vidím výsledek druhý den. Takže to vyžaduje psychologicky jiný typ myšlení, na nějž není většina lidí připravená. Když jedu autem a dupnu na brzdu, ihned brzdím. Ale tady je to jako obrovský zaoceánský parník. Když otočím kormidlem, jedu ještě dlouho pořád rovně a teprve pak to začne zatáčet. Proto je ta dnešní situace pro lidi mimo jejich zkušenost a běžnou realitu. Tu zkušenost má jen kapitán. Ten ví, jak a kdy musí v předstihu otočit tím kormidlem a co se bude dít dál.

Lidovky.cz: Kdo má tedy ten zaoceánský parník kormidlovat?
V situaci, kdy rozhodujete o bytí a nebytí firem a zaměstnání některých lidí, to rozhodnutí vždy musí udělat politik. Ale ta politika musí být konzistentní a vycházet z dlouhodobějšího pohledu. Naše politika, když to vezmu obecně a historicky, taková není. Fiskální politika třeba byla vždy procyklická, nikoliv proticyklická, jak by být měla. V krizi přilévala olej do ohně, místo aby jej tlumila.

Naproti tomu severské státy mají politiku dlouhodobě konzistentní, vláda se snaží dosáhnout vybalancovaného výsledku. A to se jí vrací v důvěře veřejnosti. U nás tato důvěra obecně není. Ovšem není ani v Americe. Rozdělení společnosti, její polarizace, je nejen tam mnohem větší než v minulosti. Což s sebou nese i psychologické vyhranění lidí vůči establishmentu.

U nás se to projevuje ve všech společenských oblastech. K tomu lidé mladší generace vnímají svět elektronicky, klipovitě, přijímají signály ze světa establishmentu ještě vyhroceněji. Mladí si navíc vyhodnotili, že tahle nemoc pro ně není nebezpečná, a podle toho se chovají. A kvůli onomu rozdělení společnosti necítí širší odpovědnost, natož odpovědnost vůči establishmentu. Myslím si, že si to pro sebe vyhodnotili celkem korektně – rizikovost záleží více na věku než na čemkoliv jiném.

Lidovky.cz: Teď jste popsal trend – nedůvěra vůči vládě –, který je pevně zakořeněný nejen u nás. Je si toho vláda vědoma, dá se s tím něco udělat?
Na to odpověď nemám, to by bylo skoro na Nobelovu cenu. Mě k těmto úvahám před několika lety přivedla zkušenost s kurzovým závazkem. I když to byla věc, která ekonomice pomohla, důvěra vůči establishmentu byla na takovém minimu, že došlo a priori k odmítnutí tohoto opatření, ač národohospodářsky dávalo smysl. A myslím, že tohle se dnes opakuje vůči vládním opatřením.

LUBOMÍR LÍZAL (51)

■ Je absolventem Fakulty elektrotechnické ČVUT.

■ V roce 1998 získal doktorát v oboru ekonomie na CERGE UK a o osm let později k němu přidal habilitaci na Univerzitě Karlově.

■ Ve vědecké praxi pokračoval na amerických univerzitách v Pittsburghu a Michiganu.

■ V letech 2003–2008 řídil Národohospodářský ústav Akademie věd ČR a CERGE UK.

■ Od února 2011 do února 2017 byl členem Bankovní rady ČNB.

■ V letech 2018–2019 byl rektorem Anglo-American University v Praze.

■ Od ledna 2020 je ředitelem Expobank CZ.

Lidovky.cz: Jak vnímáte dopad nyní zostřených opatření?
Oslabují důvěru v systém. Pokud se mění pravidla častěji než je dvoutýdenní horizont efektu opatření, tak buď vláda neumí vyhodnotit situaci, nebo autority vědomě hrají vůči obyvatelstvu a podnikům salámovou metodu. Oboje je pro kredibilitu špatně. Pokud k tomu přidáme zjevnou prázdninovou předvolební opatrnost a povolební razanci… tak tu máme asi nejdražší volby.

Lidovky.cz: Není ta nedůvěra a podceňování možného vývoje hodně výrazná česká vlastnost? Slyšela jsem názor, že tohle v sobě máme od bitvy na Bílé hoře. A že se postoj lidí zformoval v duchu postavy vojáka Švejka.
Myslím, že to není jen česká povaha. Ten trend je celosvětový. Ale ta naše historická zkušenost to asi prohlubuje a zvětšuje problémy, které z toho odmítání autorit plynou. Bylo tady takové poměrně krátké časové okno po roce 1989, kdy důvěra ve vládu a establishment existovala. Ale časem se to zase vrátilo do starých kolejí.

Lidovky.cz: Řada lidí říká, že nás tahle covidová facka trochu probere z pocitu, že můžeme absolutně všechno. Ukázníme se nějak?
V to bych doufal. Ale historicky všechny periody poznamenané krizí vždy vedly k nárůstu nesystémových řešení a posilování protestních stran a hnutí. Záleží na tom, jaké budou dopady v sociální oblasti a v ekonomické oblasti obecně. Myslím, že medicínsky se to dříve či později zvládne. Bavíme se asi o podobném horizontu jako u měnové politiky, tedy o roce či o roce a půl. Ale medicínský úspěch neznamená, že to dobře dopadne i společensky. Každá krize má asymetrické dopady. Více dopadá na ty chudší, sociálně slabší. A to samozřejmě může mít zpětné dopady na vývoj společnosti jako takové.

Lidovky.cz: Jak to bude podle vás vypadat, až se ta situace medicínsky usadí?
Pak pominou opatření zaměřená na zavírání a přiškrcování ekonomiky. Zaniknou, asi ne zcela, restrikce pro pohyb osob nejen na mezinárodní úrovni. Ovšem zkušenost ukazuje, jak jsme viděli třeba po útoku na budovu Světové obchodní organizace v New Yorku v září 2001, že lidé vždy reagují tak, že se nejprve na určitou dobu stáhnou do pasivity. Třeba cestování se rozeběhlo teprve s určitým odstupem. Ale začalo být komplikované a méně příjemné. Samé nové kontroly. Teď myslím dojde k podobnému modelu.

Lidovky.cz: Změní koronavirus ekonomiku z hlediska struktury, fungování dodavatelských řetězců, mezinárodního obchodu a investic?
Dopady mohou být docela zásadní. Už před pandemií byly debaty o tom, do jaké míry je outsourcování nebo přesouvání výroby do jiných států bezpečnostní problém. A současná situace tuto debatu urychlí. Začne být více vnímáno, že dodávky mohou být ohroženy, protože se na pár týdnů nebo měsíců zavře mezinárodní obchod. Takže bude snaha mít robustnější dodavatelský systém, odolný vůči tomuto typu rizik. A to se bavíme jen o ekonomice klasického typu, postavené na průmyslu. Ale v Evropě a ve vyspělém světě už mají mnohem větší váhu na služby. A tam bude ten dopad mnohem větší.

Lidovky.cz: Co udělá covid se službami?
Služby jsou postavené na interakci mezi lidmi. To, že jsou zavřené restaurace nebo fitka, může být vnímáno jako malý problém. Ale vzhledem k podílu služeb na HDP, který je dnes větší než podíl průmyslu, to naopak ukazuje, že zásahy do ekonomiky jsou velké. V Česku nám prvotní odhad říká, že zastavení těchto aktivit na měsíc ubere z HDP asi procento. Takže ony „zbytné“ služby mají zásadní dopad. Plus je na ně navázaná celá řada dalších činností. A pokud řešíme tu klasickou část ekonomiky, ta stejně potřebuje, aby existovala koupěschopná poptávka z té části ekonomiky, která je založená na službách.

Lidovky.cz: Mluví se o digitalizaci jako o řešení všeho. Pomohlo by kontaktním profesím převést byznys do jiné formy natrvalo?
Vidím dvě docela rozdílné skupiny. Jednou z nich jsou služby, které nemají výnosy z rozsahu. Typicky kadeřnictví, kosmetický salon. To, kde čas strávený se zákazníkem je daný a nelze jej omezit. A pak služby, kde je pomocí investic možné začít tuto službu poskytovat jinak. Převést je do digitálních kanálů. To bylo vidět na jaře. Restaurace zkoušely rozvážky, ovšem zatím to ekonomicky nefunguje. Ale některé služby jdou velice dobře – jako třeba ty finanční. Do určité míry, samozřejmě. My se třeba snažíme k účtu přidávat další služby, které mohou být pro klienty zajímavé. Jako třeba možnost nakupovat v České mincovně nebo používat robotické investování.

Lidovky.cz: Do pandemie jsme vstoupili s oslabující ekonomikou, trápenou nedostatkem pracovních sil, rostoucími mzdami, přehřátým trhem nemovitostí, nadvýrobou v automobilovém sektoru. Kdyby tohle nebylo, byli bychom na tom nyní lépe?

Do určité míry ano. Pokud bychom měli od začátku nastaveny lepší možnosti komunikace se státem, pokud by byrokratická zátěž byla nižší, potom by nyní všechno bylo jednodušší. U nás je vždy třeba doložit, že něco je, zatímco když jsem žil v USA, tam se to bralo, dobře, my ti věříme, ale běda, jestli zalžeš. Takže ten přístup byl opačný. A to jsme zase u té důvěry mezi občanem a státem. Pokud stát svým chováním říká, „já občanovi nevěřím,“ tak proč by občan měl věřit státu?

Lidovky.cz: Co se vlastně teď děje v podnicích?
Kdybych to měl charakterizovat jedním slovem, byla by to nejistota. Jakékoliv strategické úvahy a plánování jsou zatíženy takovou měrou nejistoty, že většina podniků potřebuje něco ve stylu krizového řízení. Situace se mění tak rychle, že je třeba mít schopnost okamžitě reagovat na změny.

ČNB pracuje se dvěma scénáři, optimistickým a pesimistickým, takže odhaduje pokles HDP v rozmezí od nějakých osmi do zhruba 13 procent. A pokles HDP, to není statistické číslo, za tím je reálný byznys, podniky, které přijdou o klienty, odbyt, které propustí lidi a skončí. Reálné lidské příběhy. Tyto dopady na lidi se pak projeví v agregátní poptávce.

Lidovky.cz: Co by měla udělat vláda?
S nejistotou se dost špatně bojuje, když není důvěra. Ale – když odhlédnu od služeb – jsou pro nás důležité vazby na Německo. Takže pokud Němci neudělají chybu, tak to pro nás dopadne vcelku dobře.

Lidovky.cz: Řada podniků, hlavně z autoprůmyslu, si stěžuje na nedostatek zaměstnanců. Především kvůli cizincům, kteří k nám nemohou kvůli covidu.
Naše ekonomika je zčásti založena na dovozu pracovní síly. Pokud vyjdeme z medicínské predikce, že se příští rok podaří covid dostat pod kontrolu, čeká nás přelomový rok z hlediska strukturálních změn. Nastanou masové fúze firem, přebírání podniků, přeskupování kapitálu. Každá krize má vítěze a poražené a vítězové se začnou dívat, kam by mohli expandovat.

Lidovky.cz: Co tady bude potlačeno?
V Praze asi do velké míry zmizí ta naprostá dominance turistického průmyslu. Toto odvětví se bude muset začít chovat jinak. Stejně tak letecká doprava. Dovolenkové cestování zůstane, ale propadnou se služební lety. Firmy jsou nuceny daleko více využívat online prostředky komunikace. A jakmile se to jednou naučí, už při tom zůstanou. Samozřejmě některé části byznysu jsou vázány na osobní kontakt. Ale řada věcí na úrovni nadnárodních firem se už obejde bez cestování. Firmy už si zvykly, že je to tímto způsobem levnější.

Lidovky.cz: V létě jsme se plácali po ramenou, jak dobře jsme pandemii zvládli. Nyní jsme na špici států, které to zvládají nejhůře. Bude to mít nějaký dopad na zahraniční investice?
Myslím, že ne. Problém tohoto druhu má vždy okamžitý dopad na mezinárodní byznys a cestování, tedy pohyb lidí. A až to bude medicínsky vyřešeno, bude to vyřešeno všude a nebude to mít dopad na Česko. Ale pokud naše řešení budou drahá, nejen ve smyslu dopadu na HDP, ale že to i povede k větší míře bankrotů, staneme se takovým akvizičním centrem, kam budou investoři směřovat kvůli nákupu aktiv, která jsou pod tlakem, a budou se tedy prodávat levně.

Lidovky.cz: Takže by se zvýšil podíl cizinců na majetku podniků.
My jsme vždy byli zajímavou destinací pro zahraniční investice. To zůstane. Posun bude v tom, že doposud jsme přitahovali investory s cílem začít něco nového. Kdežto teď jich bude mnohem více zaměřeno na to podívat se, co je v problémech, a to koupit.

Lidovky.cz: To zase podnítí negativní nálady ve společnosti.
Je třeba to vnímat pozitivně. Pokud přijde zahraniční investor, který má peníze a podnik koupí, tak to pro zaměstnance znamená záruku budoucnosti. Co vypadá jako pesimistický scénář, je ve skutečnosti hodně optimistické. Firmy získají strategického partnera, který věří v jejich budoucnost.

Lidovky.cz: Je Česko schopné držet krok s digitalizací?
Jsme na tom velmi dobře. Naši ajťáci jsou vysoce kvalifikovaní, ale není jich dostatek. A je u nás řada firem, které jsou v této oblasti velmi dobré a fungují i na světovém trhu. A ten je pro ně důležitější než ten miniaturní český, takže u nás nejsou moc vidět.

Lidovky.cz: Jsme tedy schopni k nám přitahovat zahraniční investice kvůli dobrým lidem v IT, podobně jako kdysi kvůli dobrým strojním inženýrům?
V globálním světě IT je jedno, kde firma nebo její zaměstnanci sídlí. Panuje tam brutální konkurence kvality a ceny. My máme lidi kvalitní, ale jsou drazí. Proti tomu stojí Indie, kde je ajťáků obrovské množství. Nejsou tak dobří jako ti naši, ale jsou levní.

Lidovky.cz: Jak vidíte jako bývalý člen vedení ČNB kurz koruny? Dost oslabil. Proč? A co s tím?
Je to odraz té nejistoty a celkového vývoje ekonomiky. Vždy platilo, že menší měny, mezi něž patří česká koruna, v období nejistoty padají. Tím, že stále zůstáváme čistým exportérem, to oslabování trochu pomáhá ekonomice. Kurz je u nás mnohdy vnímán pohledem Aloise Rašína, tedy čím pevnější, tím lepší. Rašín ovšem také razil teorii hospodářských restrikcí pevné měny. Já ale říkám, že pravdu tehdy měl Karel Engliš. Ten říkal, že je občas potřeba rozletět se více do světa. Z krize se lze proinvestovat, ale nikoli prospořit. Berme to tak, že kurz je vždy otázka poměru nominálních veličin, že v systému elastických peněz není kurz nic absolutního. Navíc se může velmi rychle měnit v čase a krátkodobě nemusí odrážet reálný vývoj, ale jen sentiment.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.