Smutný podzim pro české vinaře. Úroda se povedla, víno ale nejde kvůli covidovým omezením na odbyt |
Lidovky.cz: Jak se dotkla opatření proti nákaze vašeho byznysu?
Od října se opět markantně propadly prodeje v gastronomii. Stejně jako na jaře, po kterém přišel trochu restart. My ale prodáváme v gastronomii jen menší část vín. A v řetězcích nastal pravý opak.
Lidovky.cz: Liší se nějak odbyt nyní, v době druhé vlny covidu, oproti té jarní?
Hodně. První vlna, to byl strach a panika. Lidé úplně vypnuli a chodili nakupovat výhradně do řetězců. A kupovali tehdy poměrně hodně i dražší vína. Teď na podzim už zase můžete jít jen do obchodů a řetězců, ale lidé už mnohem víc hledí na cenu. Češi i teď víno pijí, ale vybírají si levnější značky. Nevyhledávají žádné speciality, bariky, nějaká oceněná vína, dárková balení...
Lidovky.cz: Bojí se, že je covid připraví o práci a o příjmy?
Myslím, že to tak je. Neví, co bude.
Lidovky.cz: Máte podíl i v likérce Fleret. Jak si teď vedou lihoviny
Tam je to 50:50, co se týče podílu prodeje mezi gastronomií a obchody. To, co se prodávalo a prodává v řetězcích, funguje. V gastronomii je logicky propad: jednak se jedná o destiláty, které jsou obecně dražší než jiné lihoviny, navíc jsou provozovny zavřené. A také v létě se destiláty pijí méně než v zimě. Ve Fleretu v podstatě čekáme, jak dopadne zimní sezona 2020 až 2021.
Lidovky.cz: Vlastníte i síť prodejen módního oblečení, kde jste na jaře nejspíš prodělali také. Teď se uzavření obchodů opakuje...
Na jaře se zavřely obchoďáky, takže nula. Ale pak při otevření v létě lidé vzali prodejny útokem. Mají děti, potřebovali pro ně nové boty, bundy... Fashion není jen o tom, že by se lidé chtěli oblékat draze nebo marnotratně utrácet, ale prostě oblečení potřebují. My jsme v tomhle během léta v podstatě dohnali jarní ztráty. Bylo vidět, že lidé se do obchoďáku nechodili procházet a jenom si zboží prohlížet, ale přišli ti, kteří chtěli něco nakoupit. Báli se covidu, tedy přišli, nakoupili a hned odešli.
Lidovky.cz: Máme tu stále přísnější vládní opatření proti šíření covidu a vinaře přitom brzy čeká každoroční největší marketingová akce – Svatomartinské víno. Jak to letos dopadne?
My jsme čtvrtým rokem největší výrobce a dodavatel Svatomartinských vín. Tento rok dodáme zhruba 350 až 370 tisíc lahví z celkem zhruba dvou milionů, které se každoročně s logem Svatomartinské prodají.
Lidovky.cz: Je to méně než loni?
Jen o trochu. Chybí tam v podstatě celá gastronomie. Funguje to tak, že s řetězci uzavíráte objednávky na dodání Svatomartinských vín už někdy koncem srpna. Podle toho se pak začíná sbírat úroda. Vinobraní tedy musíte podřídit výběru finálního produktu z těch hroznů.
Oproti tomu gastronomie je živější, flexibilnější. Máte sice také nějaké předobjednávky, ale finálně se uzavírají až v půlce října. A to nyní úplně vypadlo. Takže celé oslavy Svatomartinského vína se přesouvají do řetězců a nezávislých sítí prodejen, včetně třeba vietnamských večerek. Svatý Martin se bude letos slavit jen doma.
Vinař Tomáš Šupa
Lidovky.cz: Jak moc to poškodí prodeje?
Hodně špatné to bude pro malé a nejmenší vinaře, kteří se víc než ostatní potřebují prezentovat na venkovních oslavách a degustacích. Potřebují toho Martina, který přijede na bílém koni, potřebují vedle svého stánku i muziku... Po špatném jaru to vnímám jako obrovský problém.
Lidovky.cz: Je Svatomartinské víno jen marketing, nebo má i nějaký ekonomický přínos?
Obojí. Díky Svatomartinskému se dostanete rychle k penězům z letošní úrody. Když sklidíte hrozny na konci srpna a začátkem září, dostanete za ně už v listopadu a prosinci zaplaceno. Zatímco zbytek úrody si nachystáte v únoru příštího roku a prodáváte na degustacích, trzích a podobně až od jara. Což v letošním roce bylo zrušeno. Ročník 2019 byl nešťastný, protože jste ho nemohl pořádně lidem nikde ani odpromovat.
Lidovky.cz: Takže i celý letošek bude pro vinaře hodně špatný?
Pro ty, kdo jsou zaměření víc na gastronomii, je letošek katastrofou. My jsme na tom lépe, protože máme většinu odbytu přes velké obchodní sítě. Zatímco v gastronomii prodáváme stovky tisíc lahví, tak v maloobchodu miliony. Proto se nám pokles v gastru podařilo víc než kompenzovat v obchodech. Ale je to takový zdvižený prst – musíme na té gastronomii víc zapracovat, protože příště se může stát, že situace bude z nějakého důvodu obrácená.
Plocha vinohradů poprvé od roku 2011 klesla. Nejvíce se pěstuje Pálava a Ryzlink |
Lidovky.cz: Když je pro vás maloobchod tak zásadní, zlepšila se u nás kvalita vín, která velké obchodní řetězce nabízejí?
Výrazně. Je to jednoduché: zlepšili se totiž zákazníci, jejich vnímání a vzdělání. Skvělou práci dělá také Státní zemědělská a potravinářská inspekce v Brně. A za třetí, strašně důležitá je práce obchodních řetězců, kde se prodá vína nejvíc. Ty si najaly sommeliéry, proškolily nákupčí, utratily spoustu peněz za edukaci svých zaměstnanců. Odborníci dohlížejí nad kvalitou už na prvopočátku, to znamená při nákupu a výběru produktů. Vyloženě špatné víno se dnes v řetězcích neobjevuje, je tam obrovský kvalitativní posun. V řetězcích si člověk dnes opravdu koupí kvalitní víno za velmi dobrou cenu.
Lidovky.cz: Nekoupí si tam ale nadále i hodně nekvalitní víno, různé „krabičáky“ a podobně?
Bavíme se o low cost krabičáku nebo přesněji tetra packu a PET lahvi, nejčastěji dvoulitrové. V krabici se prodává i stolní víno, tedy víno vyrobené stoprocentně z hroznů, ale toho je menšina. Větší část krabičáků připadá na podkategorii ovocného vína, v té se u nás prodá nejvíc. Ovocné víno se nejvíc dělá z koncentrátu, původ má v jablkách – tedy „jabčák“. A to je nejlevnější kategorie krabičáků. Když dneska někdo pije to nejlevnější, tak pije ovocné víno. Nepije révové, o kterém mluvím já. Hledá jen nejlevnější cestu k alkoholu. Mezi cenou ovocného a révového vína je dost podstatný rozdíl.
Lidovky.cz: A co se týče kvality?
Pokud je řeč o stolním vínu, tedy z hroznů, tak se bavíme nejčastěji o původu z Itálie, Španělska, zčásti z Maďarska. A tato vína se za posledních řekněme deset let výrazně zlepšila. Díky nadprodukci a masivním státním dotacím vína v Itálii a ve Španělsku se často do kategorie stolního dostanou i vína výrazně lepší kvality.
Lidovky.cz: Na velké vinaře se někdy lidé dívají skrz prsty, důvěřují spíš kvalitě vín od nejmenších vinařů. Jak se s tím vyrovnáváte?
Je pravda, že někdy se nahlíží na velké vinařské závody s kontroverzí, ale bez nich by u nás nebyla žádná vinná kultura. Z širšího pohledu menší vinaři nedokážou ovlivnit, jaký bude ráz krajiny na jižní Moravě tak, aby se vše zachovalo a fungovalo dál.
Neovlivní, kde budou vinice, jak budou kopce osázeny, jaké tam budou odrůdy. Malovinař vyrobí jen tolik, kolik prodá. To je málo, to ráz krajiny nezmění a viniční tratě nezachová. Neumožní nám ani původní odrůdy vracet do krajiny na místa, kde vinice historicky byly. Aby se vrátily, kam patří, a nerostla tam řepka…
Lidovky.cz: Opravdu si myslíte, že vinařský region povznese jedině vinařský velkopodnik?
Myslím to vážně. Velké vinařské podniky jsou opravdu jediným garantem, že krajina, co se týká vinohradů, výsadby a rekultivace, bude zachována. Na region má pozitivní vliv i to, že jsme jedním z největším zaměstnavatelů v kraji. Vykupujeme také množství hroznů od vinařů. Desítky jihomoravských malopěstitelů vinné révy se živí jenom tím, že pěstují víno a díky nám mají úrodu kam prodat a dostanou za ní zaplaceno.
Řeknu to trochu s nadsázkou, ale tím, že jen díky tomu, že konzumujete víno z řetězců, tak se pak můžete projet po vinicích na cyklostezce.
Lidovky.cz: Pivaři říkají unifikovaným pivům od velkých koncernů „europivo“. Nejsou vína, jimiž zásobujete řetězce, rovněž takové „eurovíno“?
Pivu moc nerozumím, takže si ho ani netroufnu komentovat. Ale k tomu vínu – my se musíme podřídit zákazníkům. Víno jim musí vyhovovat nejen vůní, chutí, ale i druhem. Důležitá je odrůda. To vše musí splňovat trendy, které jsou ve společnosti. Někdy to pak vypadá, že se jedná o nějaké unifikované výrobky, ale v podstatě je to unifikované jen tím, co zákazník žádá.
Lidovky.cz: Nějaký příklad?
Některé odrůdy nejsou u zákazníků žádané, ale to neznamená, že jsou špatné. Třeba Ryzlink rýnský – není špatný, ale není teď žádaný. Žebříčku obliby vévodí v první řadě bílé odrůdy. A z nich nejvíc Pálava, Rulanda šedá, Tramín nebo Muškát moravský. To jsou chutě většiny lidí, kteří si kupují víno. A pravidla maloobchodu jsou neúprosná, nemůžu nabízet něco, co lidi nekupují.
Všechny řetězce samozřejmě mají část regálu vyhrazenou pro malé vinaře a výjimečná vína. Ale po dvou letech to pak vždycky končí neúspěchem. Bohužel. Protože ceny těchto menšinových produktů jsou vyšší a tato vína ocení spíš znalci. Jenže takových je mezi zákazníky většiny obchodů jen malý zlomek...
Lidovky.cz: Takže zákazníci preferují bílé víno. A co dál?
Měl by tam být trochu vyšší obsah cukrů – i když to lidi neradi slyší. Když přijedou k nám do vinařství a já se zeptám, co pijí, odpoví, že suché bílé víno. Tak jim ho nalejeme a oni řeknou, že to se jim trošku nelíbí, jestli nemáme nějaké jiné. Jakmile dostanou sladší, jsou spokojeni...
Lidovky.cz: Nově nabízíte víno i v PET lahvích. Co vás k tomu vedlo?
To je tak: mezi odběrateli v gastru máme i zákazníky, kteří mají ještě třeba aquapark, wellness nebo chatu s ubytováním, kam musejí víno vynášet, nebo mají kemp u vody pro vodáky a bojí se střepů. Nebo váhy skla. Udělali jsme tedy projekt na PET lahev, která vypadá a má obsah jako skleněná, a zkusili jsme, jestli o ni bude zájem. Mluvím o odrůdovém vínu v PET lahvi, to není nějaké podřadné pití, co se pije rovnou z lahve. A byl to obrovský úspěch. Dnes prodáváme 160 tisíc takových lahví ročně. To je opravdu hodně.
Lidovky.cz: Padá tím tabu, že PET je pro víno nevhodný obal?
Určitě. Někdo může mít vůči PET obalu výhrady. Ale když ho před vás položím na stůl, tak to na první pohled nerozeznáte od skla. A taky jsme nechtěli, aby nám dodavatel vozil PET lahve, u kterých by se po čase ukázal nějaký kvalitativní problém. Tak si je z proforem vyrábíme sami, máme nad jejich kvalitou kontrolu. I ta zátka je jinak konstruovaná než u klasických PET lahví.
Lidovky.cz: Zhruba dvě třetiny vína, které se u nás spotřebuje, pochází ze zahraničí. Proč tolik?
Protože máme větší spotřebu, než máme výsadbu vinic. Pokud bychom vyslyšeli falešné proroky, kteří hlásají, ať pijeme jen domácí vína, znamenalo by to, že bychom se nenapili všichni. Výsadby není víc, protože zkrátka nemůžeme vysazovat, jak chceme. Jsou za tím jak směrnice Evropské unie, tak i ekonomické možnosti českých podniků. Proto jen 30 procent prodaného vína u nás pochází z domácích zdrojů, zbylých 70 je dovoz.
Lidovky.cz: Práce zdejších vinařů má tradici, víno je jejich chlouba, ale neznamená třetinová saturace trhu, že prostě vinařskou zemí nejsme?
Já bych řekl, že jsme vinařská země spotřebou.
Lidovky.cz: Spotřeba na obyvatele u nás ale také není zrovna nejvyšší v porovnání třeba s Německem nebo s Francií...
Ale jsme pořád na špici pelotonu. Spotřeba v České republice je někde kolem 20 až 21 litrů na osobu ročně. Je to historická věc, která tady, zejména na jižní Moravě, byla od nepaměti podporovaná. Skoro všichni tady vinařstvím žijí. Tisíce lidí jsou tu na vínu, vinicích, na té půdě závislí. Třeba už víno sami nevyrábí, ale pěstují hrozny. Anebo víno vyrábí z hroznů, které od druhých tady vykupují. Neumíme si představit, že bychom tu žili bez vína.
