Vláda někdy zbytečně rozdává, říká majitel Koh-i-nooru. Maláčová si podle něj plete minimální a zaručenou mzdu
Majitel a šéf holdingu Koh-i-noor Vlastislav Bříza
| foto: Petr Lundák, MAFRA
Premium
Rozhovor
Kdo je připravený, není překvapený. Dědečkovo motto, kterým se řídí majitel a šéf holdingu Koh-i-noor Vlastislav Bříza, podle něj platí i pro současnou koronavirovou krizi.
Lidovky.cz: Co říkáte zostřeným opatřením vlády?
Jsou racionální. Ale umocňují to, co se stalo na jaře – dnes to bude pro mnoho podnikatelů smrtící. Některá opatření jsou jen prodlužováním agonie určitých podnikatelských aktivit. A pak teprve dojde k selekci, která bohužel přijít musí. Pokud jde o vládní kompenzace, myslím si, že vláda někdy zbytečně rozdává. I když v téhle době rozlišit zrno od plev, tedy zjistit, kdo je na tom opravdu špatně a kdo ne, dost možná ani nejde. My také vlastníme hotely a restaurace. A ty jsou teď zavřené, je to nepříjemné...
Ale podle mne by se měla finanční pomoc rozdávat podle toho, kdo kolik odváděl na daních. Pokud jsem dřív neodváděl daně, jak jsem měl, kupoval si drahá auta, místo abych jezdil škodovkou a zbylé peníze si dal do prasátka a dnes natahuji ruku a říkám, koukejte mi dát? To je špatně.
Lidovky.cz: Využíváte vládní programy jako Antivirus či úvěrové programy Covid?
To ano. Využíváme Antivirus v naší strojírenské divizi, která vyrábí pro automotive. A v hotelích jej budeme využívat také. Nejhorší ale je, že si ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) dodneška plete, co je minimální mzda a minimální zaručená mzda. Přitom jí to z podnikatelů říkáme všichni. Minimální mzda mi nevadí. Tu u nás – snad kromě hotelů – nikdo nevyplácí. Ale je na ni navázána zaručená mzda.
Takže s každým zvýšením minimální mzdy musíme lidem přidávat podle tarifních tříd v zaručené mzdě. Některé profese jsou tak pro nás takřka k nezaplacení. Tady už jde o opravdu velké peníze. Minimální mzda se zvedat má, tady není o čem mluvit. Ale zaručená mzda, která přežívá ještě z komunismu, by se měla ihned zrušit.
Lidovky.cz: Takže kdyby vám někdo řekl, dejte teď vládě jeden požadavek a ona vám ho splní, bylo by to zrušení zaručené mzdy?
Je potřeba to udělat. Neodkladně. Nezaměstnanost se nepochybně zvýší, protože dnes se všichni houpou v sociální síti, která je nastavená docela příjemně. Ale druhá věc je, že ti lidé firmám chybějí. Zaručená mzda trhu práce škodí, snižuje jeho flexibilitu. To se ukazuje i v krizi.
Lidovky.cz: Co podle vás bude, až skončí vládní uzavření podniků z oboru služeb?
Skončí to tím, že řekneme: Utratili jsme hodně peněz, prodloužili jsme o to agonii některých podniků – a začínáme každý znova. Hotovo. Někdo nepřežije. A i ten, který přežije, bude začínat znovu. Protože myslet si, že lidé budou kupovat víc aut, je nesmysl. Teď jsem tady měl jednoho podnikatele a ten mi říká – vždy jsem si kupoval nové auto po čtyřech letech, teď ještě počkám. To je ta odložená spotřeba, které se bojí makroekonomové. A k tomu dnešní doba přináší ještě fenomény jako sdílení aut. Ale nejhorší je, že lidé začnou obecně šetřit, přestanou nakupovat všechno, snad s výjimkou potravin.
Lidovky.cz: Každá krize má své vítěze…
S tím naprostou souhlasím. Ale zvítězit může ten, kdo je připravený. Hodně platí zásada, kterou mě naučil děda. Když jsem byl malý, miloval jsem kůzlata. Chodil jsem kvůli nim dědovi krást pšenici. Jednou mě přistihl. A já mu říkám – co se děje, pšenice máš přece čtyři obrovské truhly. A on na to: Vlastíčku, pamatuj si, příští rok se nemusí urodit a já přespříští rok musím zasít.
A takhle to stoprocentně platí. A kdo tuhle zásadu nerespektoval a peníze, které vydělal, rozhazoval a neudělal si žádnou zásobu, na tom dnes bude špatně. Je moc hezké mít Covid III, půjčit si, stát mi za to bude ručit, ale je třeba říci, že to někdo bude muset splatit. Takže kdo neměl jakousi rezervu a myslel si, že když přežil první covidové kolo, bude v pohodě, se mýlil.
Ale členství v klubu vítězů bude záležet i na komoditě, v jaké adept podniká – třeba výroba potravin nebo zdravotnického materiálu. A jsem přesvědčený, že vítězem bude i výroba pro automobilový průmysl. I když automotive obecně začalo jít dolů už loni a covid to umocnil, takže dostalo velikánskou ránu.
Lidovky.cz: Říkal jste, že některé podniky padnou. Koho postihne ta selekce?
Dopady, které bude covid mít, budou záležet na typu komodity, respektive na segmentu ekonomiky, ale i na teritoriu. Takové České Budějovice, naše domovské město, by neměly být moc postiženy, protože tady nejsou automobilky a jejich dodavatelé, automobilový průmysl. Nýbrž spíše spotřební průmysl, který má jakž takž šanci přežít. Je tady Bosch, který je napojen na Německo, čili i tady může nastat pokles doprovázený nezaměstnaností, ale nebude to nic fatálního.
Naopak dopady třeba na Ostravsku, v Rožnově pod Radhoštěm a okolí budou poměrně velké, nechci říci fatální.
Ušetřeni toho zůstanou státní úředníci, kteří přežívají a přežijí, ale jim platí stát, který si na to půjčuje a tiskne peníze. Já naproti tomu musím mít každý měsíc 80 milionů na výplaty...
Lidovky.cz: A pokud jde o odvětví? Váš holding má široký záběr...
Výroba tužek dělá asi 35 procent tržeb celého holdingu. Mimoděk jsem teď během covidové krize získal poznatek, kterému bych i přes svůj věk nevěřil: tužky zasáhl turistický ruch. V prodejnách, které máme v Praze, Kutné Hoře a Českém Krumlově, nám šly tržby na deset procent. Třeba krámek, co mám v Praze v ulici Na Příkopě, míval tržby milion měsíčně a dnes udělá 80 tisíc. Takže jen v tužkách jsme v prvním pololetí přišli o 40 milionů.
Tužky totiž hodně kupují cizinci. To se podepsalo na domácím trhu, kam dodáváme 20 procent produkce, zbytek jde do světa. Ale i tam došlo ke snížení poptávky. Naštěstí – v uvozovkách – to odchytl nárazník v podobě Ukrajinců nebo dalších zahraničních agenturních pracovníků, s nimiž jsme se museli rozloučit.
Pokud jde o hotely, i tady platí teritorialita. Dva naše horské hotely na tom byly dobře a na podzimní měsíce jsme je měli mít i dost obsazené, zarezervovali si je atleti pro svá soustředění. Ale teď do toho padla ta vládní nařízení…
Naše strojírenská divize sestává ze závodů v Poličce, Rožnově a Brně. Měli jsme tam asi tisíc lidí, dnes jich máme 800. Výroba šla totiž na jaře oproti loňskému roku dolů o 18 až 28 procent. Na určitou dobu se zastavila Škodovka, takže od nás přestali brát a my jsme nevěděli, co s lidmi. Ale dnes je objednávek dost a lidé nám naopak zase chybějí.
Lidovky.cz: A co prodejny Koh-i-noor? Máte je i v relativně nevýznamných městech…
Dnes máme sto prodejen plus 30 prodejen, které přímo nenesou náš název. Takže teď máme doma 300 prodavaček. A jen za ty dva jarní měsíce, kdy byly obchody zavřené, nám to přineslo ztrátu 20 milionů. A do minusu nás to teď kvůli novému zavření potáhne znova. Máme také e-shopy a ty jedou velmi dobře. Takže teď stojím před rozhodnutím, zda některé kamenné obchody zavřít, nebo ne.
Není to tak jednoduché. Ani v těch, jak říkáte, relativně nevýznamných městech. Příklad: Havlíčkův Brod (okresní město v Kraji Vysočina s asi 25 tisíci obyvateli – pozn. red.). Ten zrovna tak špatně nevypadá. Lidé totiž přestali tolik jezdit do obchodních center a kupují tužky u nás. A jsem přesvědčený, že prodejny budou i nadále potřeba. I když jak doba postupuje, lidé se stále více učí nakupovat na internetu, dokonce i módu. Jenže tužky na tom budou lépe než oblečení, protože je to emocionální věc. Když jdete koupit pastelky, jdete s rodinou, je to zážitek.
Lidovky.cz: Vaší výrobě zdravotnického materiálu se ale určitě daří…
Tady jedeme, máme nejlepší výsledky, jaké jsme doposud měli. Dodáváme třeba pro operace kolen, očí, dodáváme pipety a podobně. Ale je to díky vývozu. My třeba vyvážíme sto milionů pipet ročně do Británie; to je obrovské množství. Pro představu – v Česku se jich spotřebuje milion. Jenže je tu brexit, který není vyřešený, takže uvidíme, co bude.
Ještě dodám, že se stále mluví o tom, jak je třeba podporovat české výrobce. Zvlášť od jara, kdy naši podnikatelskou sféru začala přiškrcovat vládní opatření proti koronaviru. Ale vůbec to neplatí. A když ano, tak jen chvilku. Ve smyslu přísloví sejde z očí, sejde z mysli.
Lidovky.cz: Jak to myslíte?
Příklad: my vyrábíme kapací soupravy. Jdeme s nimi – půl roku po masivních prohlášeních o nutnosti podpory českým podnikům – do výběrových řízení a naše kapačky jsou o pouhých deset haléřů dražší, než má konkurence. A nemocnice si to klidně koupí od Poláků anebo z Číny. Já chápu, že když je někdo výrazně dražší, tak ho nevyberou. Ale my jsme byli dražší nepatrně a přitom si nikdo neuvědomuje, že zde odvádíme daně a sociální pojištění. A to je přece z pohledu státu výhodnější.
Lidovky.cz: V návaznosti na tu agonii, kterou jste zmínil, tady nepochybně bude k mání spousta podniků za dobrou cenu...
My jsme teď koupili v Poličce od Američanů továrnu, která má 1,7 hektaru plochu. Slyšíte dobře – 1,7 hektaru. To je obrovská plocha. A máme ji prázdnou. Asi před třemi čtyřmi lety do Poličky přišli Američané a investovali do té fabriky zhruba miliardu korun. Chtěli tam dělat pro celý svět vyfukovací lisy. Ale pak přišlo rozhodnutí, že ne. A teď to tady prostě zrušili. Takže jsme tu halu ve vztahu k její pořizovací ceně získali za relativně slušné peníze. A teď tam začnu sestěhovávat naše strojírenské kapacity a hledat pro ně zakázky. A věřím, že z toho nakonec vyjdu posílen.
Když je krize, tak se nestáhnu. Nechovám se jako banky. Banky mají roztažený deštník, když je sluníčko, když prší, tak ho stáhnou. Takže já si teď říkám – ano, je to výzva.
Lidovky.cz: Jak podle vás bude vypadat ekonomika v další etapě?
Odhaduji, že se letos ekonomika propadne o zhruba 12 procent. A bohužel přijde druhotná platební neschopnost. Takže se vrátíme někam, kde jsme byli – když to přeženu – někdy v 90. letech. Dneska bude ta druhotná platební neschopnost veliká a vymáhání pohledávek je velice složité. Proto mluvím o té agonii, ta nás nemine.
Lidovky.cz: V 90. letech byla druhotná platební neschopnost naprosto neřešitelným problémem a brzdou všeho. Myslíte, že dnes už jsou legislativa a instituce na lepší úrovni, aby cesta k řešení byla efektivnější?
Podívejte se, jak jsou zavalené soudy, jak se dlouho řeší problém společnosti Arca Investment. Všechny žaloby, které na ni lidé podali, jsou kvůli koronaviru odloženy. Někteří lidé tam dali třeba šest či osm milionů, protože si mysleli, že se jim tam ty peníze zhodnotí daleko lépe než u seriózní banky. Justice to všechno stíhat nebude, je to všechno strašně složité. Nikdo na to nebyl připravený, aby to šlo rychle.
Nevím, co se po koroně stane. Služby dostanou takovou ránu, že se z toho budou muset dostávat... A k tomu do všech našich činností ještě proniká pojem ekologie. Ten nás omezuje a přináší také náklady. A malá ukázka ekologie v praxi: dřevěné trámy se nařežou v Americe, odvezou do Číny, tam se z toho vyrobí prkénka. Ta putují málem kolem celého světa do Hamburku, odtud k nám. Já z toho vyrobím tužku a tu pak prodám třeba do Japonska. A teď si představte ty kouřící lodě!
Ekologické přístupy jsou v pořádku, ale vše má mít nějakou hlavu a patu. Třeba ten nesmysl, co udělala EU – tady byly stovky odborníků na spalovací motory. Dohnat ve spalovacích motorech Evropu je pro Číňany vždy velmi složité. A my si klidně řekneme: Ne, budeme dělat baterie. A to nikdo neví, co v budoucnu zvítězí, zda baterky, nebo vodík. Ale budeme dělat baterie, kde Čína je pomalu mnohem dál než Evropa...
Lidovky.cz: Jaké poznatky či zkušenosti vám přinesla krize v letech 2008 až 2009?
Mně to potvrdilo jednu věc. A to pravdivost hesla mého dědy, že člověk musí myslet na zadní kolečka.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
