Krátkodobé pronájmy jsme omezili, říká Ivana Tykač. Češi podle ní berou svůj domov jako intimní místo
Ivana Tykač
| foto: Anna Kovačič
Premium
Rozhovor
Více než sedmdesát procent podnikání Ivany Tykač je spojeno s nájemním bydlením. „Líbí se mi stavět projekty víceúčelového využití nejen pro bydlení, ale i s možností aktivně tam trávit volný čas, a tím pomoci vytvořit zajímavou komunitu lidí navzájem se obohacujících,“ říká v rozhovoru pro LN. Právě takový projekt nyní buduje v Praze 2.
LN: Ceny bytů hlavně v Praze v posledních letech extrémně rostly. Vliv na zdražování má i krátkodobé ubytování, v němž hodně podnikáte. Kvůli krátkodobým nájmům z trhu mizí byty, které by jinak mohly být pronajaty dlouhodobě. Jak na tento problém pohlížíte?
Dnes již neplatí, že v oblasti krátkodobých pronájmů hodně podnikám. S tímto typem podnikání je to složité. Na samém počátku mělo sdílené ubytování vytrhnout trn z paty přetíženým hotelům. Mezi lidmi bylo více peněz, uvolnilo se cestování, což souvisí s otevřením východního bloku, a lidi přitahovalo dobrodružství, které sdílené ubytování nabízelo.
Mladí lidé byli a jsou kosmopolitní, chtějí volně cestovat, poznávat a touží po zážitcích, ale nemají moc peněz. Sdílené ubytování pro ně bylo hrozně fajn. Vzpomeňte si na film Prázdniny, který byl natočen již v roce 2006, v němž se dvě slečny domluví a navzájem si vymění domy. Je to sexy a dobrodružné. Jenže postupem času se z dobrodružství stalo podnikání.
LN: Proč již tedy v oblasti krátkodobého pronajímání tolik nepodnikáte?
S tím, jak rostla popularita krátkodobých pronájmů, začalo být velmi obtížné sehnat personál, který je jazykově vybavený, časově flexibilní a ochotný se o jednotlivé byty starat na úrovni, kterou jsme my požadovali. Zhoršovalo se to od roku 2018. Když jsme chtěli udržet vysoký standard ubytování i služeb, enormně nám rostly náklady. V létě 2019 jsme se rozhodli, že krátkodobé pronájmy budeme poskytovat jen v našich rezidencích, v nichž nikdo jiný nebydlí.
Ještě před vypuknutím pandemie jsme tedy postupně přesouvali kapacity krátkodobých pronájmů z jednotlivých bytů do těchto rezidencí, které svým charakterem odpovídaly colivingu s možností využívání coworkingu a služeb s tím souvisejících. Ostatní byty jsme převedli na dlouhodobý pronájem.
LN: Je to budoucnost krátkodobého ubytování, poskytovat ho v domech, kde jsou pouze byty k tomu určené? Tím by odpadla kritika obyvatel domů, kteří si často stěžují na hluk a nepořádek.
Je pravdou, že na to si lidé hodně stěžovali. Já naprosto chápu, že bytový dům je pro jednotlivé vlastníky či dlouhodobé obyvatele jejich domovem, kam se vždy uchylují jako do oázy klidu a bezpečí, a to obzvláště v době pandemie, a že mají pocit, že sdílené ubytování jejich bezpečí narušuje. Proto jsme se vždy snažili bezpečnost zajistit. Ať už zřízením nonstop linky pro obyvatele domu, nebo zajištěním noční security služby a regulací co do počtu a struktury hostů. Jsem si zcela jistá, že v tomto směru byly naše předpisy nejpřísnější a nejkomplexnější v Praze.
Češi berou svůj domov opravdu jako intimní místo, kde hledají bezpečí. Obzvláště teď v době pandemie. Částečně je to ale dáno i českou mentalitou. Máme zkušenosti, že obyvatelé domu zavolali policii i do bytu, který pronajímáme dlouhodobě a kde například bydlí mladá žena, která v tu chvíli spala. Na jedné adrese zase sousedka bezdůvodně a opakovaně znečišťuje vstup do bytu našich dlouhodobých nájemců, kteří mají smlouvu na více než rok.
LN: Hrálo i toto roli ve vašem rozhodnutí krátkodobé pronájmy z velké části opustit?
Mezilidské vztahy jsou velmi komplikované, obzvlášť ty sousedské. Vůbec neříkám, že se nikdy nikdo z našich nájemníků nechoval nevhodně. A nechci si zde hrát na oběť. Ale každá mince má dvě strany. V určitou chvíli jsem si řekla, že vyšší yield (procentní výnos – pozn. red.) z krátkodobých pronájmů mi za to nestojí. Navíc řídím i obecně prospěšnou společnost Women for Women, kterou jsme před lety založili s manželem, a tudíž vím, jak je pro matky s dětmi těžké sehnat byt a pak bydlet někde, kde je hluk a nepořádek. Celé krátkodobé pronajímání se zvrtlo. Také si myslím, že pandemie mění naše myšlení, zájmy i potřeby – a to vše se promítne i do tohoto odvětví.
IVANA TYKAČ (53)■ Je podnikatelkou na realitním trhu. Zabývá se hlavně nájemním bydlením a menšími developerskými projekty s luxusními byty. ■ S manželem, miliardářem Pavlem Tykačem má obecně prospěšnou společnost Women for Women pomáhající lidem v krizové situaci. ■ V roce 2018 přispěli manželé Tykačovi univerzitě v Oxfordu více než milionem liber, díky čemuž zde může pokračovat výuka češtiny a bohemistiky příštích dvacet let. |
LN: A jak?
Už nebudeme chtít tolik času trávit v práci. Přijmeme mentalitu dnešních třicátníků, pro něž je důležitý volný čas. Nepotřebují bydlet v blízkosti kanceláře, protože se dnes pracovní záležitosti řeší především online, a k bydlení tedy preferují lokalitu, kde je dostupné to, co chtějí dělat. Například pobývat venku, v přírodě, u sportovišť…
Mezi lidmi bude také v důsledku pandemie méně peněz a budou víc zvažovat, kam vycestují. To se samozřejmě dotkne i Prahy. Lidé budou mít také větší obavy, aby se nenakazili, a možná si řeknou, že je pro ně lepší hotel, protože ten je pro ně stále institucí, která, aby mohla existovat, musí striktně dodržovat hygienické normy a jiné předpisy.
LN: Podstatná část vašeho podnikání je zaměřena na nájemní bydlení. Vidíte v něm budoucnost?
Nájemní bydlení jsme nabízeli vždy. Líbí se mi stavět projekty víceúčelového využití nejen pro bydlení, ale i s možností aktivně tam trávit volný čas, a tím pomoci vytvořit zajímavou komunitu lidí, navzájem se obohacujících. Teď se o to snažíme v projektu Lidé z JP v Praze 2, který je zaměřen na mladé lidi a který odstartuje v létě. Projekt nabídne malé nájemní byty s coworkingovým centrem a lezeckou stěnou. Nájemníci budou mít k dispozici sklepy na kola a myčku na kola, prádelnu, recepci a další služby.
LN: Kolik to bude stát?
Nájemné bude odstupňováno podle toho, jaké služby si nájemník k bydlení objedná. Samozřejmě čím víc služeb, tím vyšší cena.
LN: Nájemní byty pomáháte zajistit také samoživitelům. Jak tento projekt funguje?
Projekt jsme spustili před dvěma lety a nazvali jsme ho Adoptuj Marii. Dnes se program jmenuje Kauce na bydlení a je součástí projektu Bydlím, tedy jsem. Jde o nevratnou kauci pro samoživitele, kteří nemají možnost si ze svého platu kauci na bydlení ušetřit. Pomáháme jim nejen finančně, ale snažíme se jim pomoci i byt vyhledat a zasmluvnit. Momentálně v době pandemie je situace samoživitelů, ve většině případů žen, velmi složitá. Aby samoživitelky uživily sebe a své děti, měly dříve i více zaměstnání. Nyní vzhledem k restrikcím vyvolaným pandemií často o tyto možnosti přišly, a tudíž nejsou schopny platit nájemné. Jsou nuceny bydlení vyměnit za levnější nebo končí v azylových domech, které jsou přeplněné… Za poslední dva měsíce se nám nashromáždilo 85 žádostí, které jsme schválili. Problémem je, že 65 žadatelek, i když mají připravenou kauci, nájemní byt dodnes nesehnalo. Dostupné bydlení lidem chybí, situace je prostě alarmující.
LN: Lze říci, že někde je to horší?
Vždy to bylo nejhorší v Praze. Dnes se ale situace změnila a nejhorší je v okresních městech, kde je často zanedbaná sociální politika a kde prakticky nejsou volné nájemní byty. Komplikuje to i fakt, že ne každý majitel je ochoten pronajmout byt samoživitelům.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
