Vadilo mu sekání trávy ze sousedních zahrad, vzpomíná architekt Pleskot na Kellnerovu lidskou tvář
Vila ve Vraném nad Vltavou od Josefa Pleskota pro Petra Kellnera.
| foto: Lidové noviny
Premium
Rozhovor
Praha -
Mezi klienty Josefa Pleskota, jednoho z našich nejuznávanějších architektů, patřil i Petr Kellner. Pleskot pro něho navrhl vilu ve Vraném nad Vltavou. Dům z betonu, železa a dřeva se dostal do učebnic architektury a získal několik cen, včetně čestného uznání v soutěži Grand Prix architektů 1995.
Podle Pleskota chtěl Kellner jednoduché věci. „Prostě otočit kohoutkem a teče voda. Bylo mi to hrozně sympatické,“ vzpomíná na svého někdejšího klienta v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Lidovky.cz: Jaké byly počátky vaší spolupráce s Petrem Kellnerem?
Naše spolupráce se datuje na počátek 90. let. Petr Kellner měl představu, že si postaví svůj rodinný dům. Vybral si místo. Mně se ale nezdálo, že by tam mohl dlouho vydržet. Je nutné říci, že tyto plány spadají do doby, kdy si asi ještě neuměl představit, že bude jednou tak bohatým člověkem. Zvolil si místo v přírodním kontextu, který si zamiloval. Moc se mu líbily výhledy, cesta podél Vltavy kolem Břežanského údolí. Jenže pozemek se nacházel uprostřed chatové kolonie a bylo jasné, že mu neposkytne patřičnou intimitu. Pozemek byl malý, a navíc obklopený sousedy.
Lidovky.cz: Vila přesto stojí.
Ano, vila je postavená. To místo je naprosto fantastické. Horizonty, které jsou odtamtud vidět, jsou naprosto skvostné a jedinečné. Pozemek byl malý na to, aby na něm mohla vyrůst vila, která zaručuje patřičné soukromí. Tehdy jsem říkával: „Vy, pane Kellnere, potřebujete pozemek, kde od vstupní brány pojedete tak pět minut nějakou lesní cestou, abyste se dostal ke svému obydlí.“ Ve Vraném to ale tak nebylo. Vstup do domu byl deset kroků za uliční čárou.
Lidovky.cz: Takže jste ho ale nakonec nepřesvědčil.
Já myslím, že přesvědčil, protože později si skutečně něco podobného vybral. U toho jsem ale já nebyl. Tehdy, když se plánovala vila ve Vraném, opravdu nevěděl, že bude tak bohatý a bude si moci dovolit luxus zámečku nebo vily uprostřed lesů.
Lidovky.cz: Žil Petr Kellner ve vile ve Vraném?
Jen krátce. Pak zjistil, že když se vrací na víkendy domů, okolo jsou chataři, kteří sekají trávníky, a ze všech stran je slyšet sekačky. V tom nemohl odpočívat. Během týdne, kdy tam bylo ticho, byl na cestách, takže si to neužil.
Lidovky.cz: O Petru Kellnerovi se říkalo, že byl velmi plachým člověkem. Máte takovou zkušenost?
Scházel jsem se s ním nad projektem a měl jsem možnost pronikat trochu do jeho duše. V době naší spolupráce byl skutečně člověkem velmi plachým, řekl bych, že to ústilo až do nějaké skromnosti. Opravdu si vzpomínám na mnoho našich soukromých diskusí o tom, zda si místo ve Vraném vybral správně, zda mu z hlediska geopatogenních zón bude konvenovat. Bavili jsme se mnohokrát o politice v tom smyslu, že by v ní měli být lidé zajištění a tudíž nekorupční. Hovořili jsme také o designu.
Lidovky.cz: Měl nějaké speciální požadavky k návrhu vily?
Probírali jsme, do jaké míry má být jeho vila vybavena designovým nábytkem. Měl zvláštní inspirativní postřehy. Říkal mi, abych do vily nenavrhoval něco, co ho vyvede z míry. Tedy například koupelnové baterie, které reagují jinak, než jsme zvyklí. Prostě otočit kohoutkem a teče voda. Je možné, že časem změnil pohled na tyto věci. Tehdy se ale projevoval tímto způsobem a mně to bylo hrozně sympatické. Navíc měl rád stejné materiály jako já. Nenalítl na prvoplánový rozmach ve stavebnictví, který nastal začátkem 90. let. Šel cestou přírodních materiálů. Preferoval dřevo, rezavějící ocel či beton.
Lidovky.cz: Spolupracovali jste ještě na nějakém jiném projektu?
Ta spolupráce ve Vraném byla jediná. Pak jsem měl možnost asi po patnácti letech být s Petrem Kellnerem ve stejné porotě na jeden z jeho investičních záměrů na Pankráci. Tuším, že tam jsme se viděli naposledy. Je to tak před zhruba deseti patnácti lety.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
