Jak říkají zkušení instruktoři autoškol, nejbezpečnější je jízda na automobilovém trenažéru. Ale v něm se člověk moc daleko nedostane, a tak je třeba vrhnout se do městské i okreskové džungle, do konfrontace s ostatními řidiči. Jenže na silnicích není bezpečno.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podle statistik Světové zdravotnické organizace na světě každoročně zemře při dopravních nehodách zhruba 1,24 milionu lidí a dalších 50 milionů z nich vyjde se zraněním, které v mnoha případech končí trvalým postižením. Jak roky přibývají, tato nelichotivá čísla jsou čímdál strašidelnější. Podle prognózy stejné organizace se bude úmrtnost na silnicích nadále zvyšovat a roku 2020 vystoupá na zhruba 1,9 milionu obětí za rok.
Počet nehod u nás klesá
Vyhlídky to nejsou moc dobré, ale situace na českých, potažmo evropských silnicích se naštěstí přímo netýkají. Zhruba 90 procent smrtelných nehod se totiž stane v zemích, které mají nízkou či střední životní úroveň; naopak na starém kontinentu počet fatálních nehod klesá.
U nás se nejvíce bourá v obcích, kde je provoz nejhustší. Havárie většinou nebývají smrtelné, protože se stávají v nižších rychlostech. Třemi ze čtyř viníků jsou muži a nejnebezpečnější jsou ti do třiceti let. Nevybouření jedinci, kteří s autem dostali novou možnost seberealizace. Na nehodách se tato úzká, avšak velmi "akční" věková skupina podílí asi 21 procenty.
Řízení v genech
Průměrný řidič pomyslného smrtícího auta, který je v drtivé většině i viníkem nehody, je podle globální statistiky starý 15 až 44 let. Celosvětově mají 77 procent nehod s fatálním následkem na svědomí muži. Čím je to způsobeno? Jsou opravdu muži horší než ženy, které si za své řidičské "schopnosti" a nešikovnost vysloužily nespočet narážek a vtipů? Odpověď je třeba hledat ve vývojových odlišnostech obou pohlaví.
Muži jsou přirozeně dominantní, takže o své místo na světě bojují, často podvědomě. Díky genetické výbavě jezdí sebejistěji, většinou mají nad auty větší kontrolu. Ale když nabourají, stojí to za to... V dávných dobách při shánění potravy potřebovali muži-lovci dobrou orientaci na dálku, proto, jak uvádí František Vyskočil z Přírodovědecké fakulty UK v článku publikovaném v časopisu Vesmír, mají lépe vyvinuté takzvané "tunelové vidění", schopnost periferního vidění je u nich naopak slabší.
Dojede i bez mapy
"Dobrá orientace v prostoru a odhad vzdálenosti jsou selekční výhodou, dnešním projevem je dobré couvání a parkování auta," uvádí Vyskočil. Mimochodem: díky zakódované prostorové orientaci muž dojede bez problémů ke vzdálenému cíli, aniž by musel použít navigaci, ale často těžko hledá třeba mobilní telefon, který se povaluje na stole mezi několika dalšími předměty.
Všechny výzkumy na toto téma se shodují v tom, že muži řídí většinou lépe než ženy, ale méně zodpovědně. Proto jsou ve výsledku nebezpečnější. Psycholog Karel Havlík ve své knize Psychologie pro řidiče napsal, že muži bývají zručnějšími, ale často také agresivnějšími řidiči. Navíc se rádi předvádějí. Ženy neřeší, že je předjelo horší auto, nemají potřebu si s někým vyřizovat účty či dokazovat svoji domnělou pozici či práva a více respektují dopravní předpisy," uvádí Havlík.
Ženský versus mužský mozek
Naopak nepříjemné situace ženy více prožívají, stejně jako nelichotivé poznámky svých protějšků, a v kritických situacích jsou více řízeny emocemi. Mají i další nectnosti. Občas zmatkují, neumí parkovat (to kvůli špatné prostorové orientaci), jsou nerozhodné. Ani to ale neplatí paušálně. "Asi 15–20 % mužů má ženský mozek a asi 10 % žen má mozek mužský," všiml si František Vyskočil.
To může vysvětlovat, proč se některé řidičky chovají na silnicích agresivněji než jejich protějšky a naopak proč někteří muži prostě jezdí špatně. Psychologové navíc zjistili, že vrozené dispozice může zesilovat či zeslabovat výchova. Jinak řečeno: bude-li dcera z otcových úst na adresu matky donekonečna slýchat, že ženské za volant nepatří, ponese si ve svém nitru tuto informaci i v dospělosti, což ji ve výsledku může za volantem značně znejistit.
Jiná kultura, jiný mrav
Česká republika patří mezi země s nižší nehodovostí, zvláště v porovnání s Asií nebo Afrikou, kde není výjimkou i čtyřicet mrtvých na sto tisíc obyvatel ročně (u nás je to 7,6). V řadě afrických a asijských zemích neexistuje ani povinné ručení, takže pojišťovny nedisponují statistikami.
Světová automobilová federace FIA už před katastrofální situací na tamních silnicích varovala. "Je to způsobeno řadou faktorů, mimo jiné neopatrností k sobě i k druhým. Miliony řidičů tam jezdí na motorkách, ale prakticky nikdo z nich nepoužívá helmu, také se jen málokterý řidič v autech poutá," prohlásil šéf FIA Jean Todt. V řeči čísel to pak znamená, že devět z deseti mrtvých při nehodách připadá v celosvětových statistikách právě na rozvojové země.
Mnohde je situace otřesná – silnice jsou nekvalitní, špatně značené a setkání se zvířaty obvyklé. Řidiči si navíc nedělají hlavu s pravidly, semafory nebo pruhy na silnici.
Na prázdninách pozor
V některých zemích sedají za volant opilí a vozy bývají v katastrofálním technickém stavu, opravované na koleni místními kutily. Kdo si třeba na exotické dovolené chce půjčit vůz, měl by to mít na paměti a řídit s maximální opatrností.
Na hrůzostrašné nehodovosti v některých arabských zemích nemá podíl jen tamní dopravní chaos, ale i víra. V tradičních muslimských oblastech jezdí ti nejpobožnější tak, že si často koledují o život. Riskují s přesvědčením, že vše je vůle Alláhova. Je tu i další fenomén, kterým jsou nové trhy v Asii, především Číně. S lepšící se finanční situací si tu stále více lidí může pořídit auto. A protože se učí jezdit v chaosu a zmatku, způsob řízení tomu přizpůsobí.
Rozdílné schopnosti řidičů různých koutů světa lze jednoduše obhájit jejich úspěchy v motoristickém sportu. Jako příklad poslouží závody formule 1, za jejichž volanty se dostanou jen ti nejlepší. Prvním černochem, který se dostal do F1, byl Američan "Willy" Theodor Ribbs, který v roce 1986 jako první Afroameričan řídil monopost Brabham. Ale jen při testování na portugalském okruhu Estoril, dále se nedostal. Za nejúspěšnějšího černého pilota bývá mylně považován vynikající talent Lewis Hamilton, mistr světa 2008. Ve skutečnosti je to míšenec.
Ani Asiaté nikdy nedosáhli vrcholných příček. Nejúspěšnější asijský jezdec v historii F1, Japonec Takuma Sato, má za svou kariéru na kontě osmé místo v sezoně 2004. Japonci se málokdy v historii vrcholné formule dostali na bodované umístění, spíše jsou známí svými nehodami, protože jezdí jak o život. Mají však obrovskou vůli a píli na sobě pracovat. Právě Japonci jsou mistry v disciplíně driftování, tedy kontrolované, až chirurgicky přesné jízdě přetáčivými smyky ve vysokých rychlostech, která vznikla v sedmdesátých letech minulého století.
Pozor na Ostravu
Jak jsou na tom čeští řidiči? Za první tři čtvrtletí letošního roku na tuzemských silnicích zemřelo 436 osob, což je nejméně od roku 1970, kdy zde jezdil zlomek současného počtu aut. Není kraj jako kraj. Kteří řidiči jsou nejhorší? Pojišťovna ČSOB od roku 2008 vypočítává statistiku, hodnotící podíl nehod zaviněných jejich řidiči na každých 100 pojištěných aut.
Za první letošní pololetí jich bylo nejvíce v Ostravě, kde 11,5 procenta řidičů zavinilo nehodu. Druhé místo obsadila Praha s podílem 9,84 procenta. Opatrnost se vyplatí také ve Zlíně a v severních Čechách, naopak nejlépe dopadl Rychnov nad Kněžnou. Na statistice má samozřejmě podíl hustota dopravy. V menších obcích se řidiči nemusejí potýkat třeba s tramvajemi nebo složitými křižovatkami.
Za nehody můžou krátké sukně?
A jsou tu i další podněty. Je to možná jen teorie, ale když se oteplí a ženy začnou nosit krátké sukně, nehodovost v obcích se zvyšuje. Také v letošním květnu vzrostl počet nehod z dubnových 6240 na 7389 v květnu. Obecně se v teplejších měsících bourá více, což dokazuje i statistika Policejního prezidia.
Jak to bývá se vším, i pro řízení má někdo talent, auto cítí a ovládá s přirozenou samozřejmostí a jiný je na tom opačně. Ani ten však není ztracen. I největší nešika má šanci schopnosti za volantem zlepšit. Stačí investovat od patnácti stovek až po zhruba čtyři tisícovky do kurzu bezpečné jízdy, takzvané "školy smyku". Zde si řidič vyzkouší auto ovládat v situacích, do kterých by se na silnici dostat nechtěl, ovšem na kluzné fólii v bezpečí polygonu a s radami instruktora. Pozná fyziku na vlastní kůži.
Může zjistit i to, že hůře řídí už kvůli tomu, že si v autě neumí najít správnou řidičskou pozici a špatně drží volant, což jsou věci v krizových situacích zásadní. Stačí se podívat do kolemjedoucích aut. Je s podivem, kolik řidičů drží volant na jeho vrcholu, který jim nemůže dát žádné informace, a kdyby se nechtěně dostali do situace, kdy se budou muset něčemu vyhnout, ruce jim přestanou stačit. Kurzy jsou obzvláště vhodné pro mladé řidiče, kterým narostlo sebevědomí a začali se chovat riskantně.
