Lidovky.cz

Favorit byla ‚Mission Impossible‘, říká jeho stvořitel. Chyby se stát nesměly

Ekonomika

  6:00
MLADÁ BOLESLAV - Otec a syn Hrdličkové, to jsou představitelé dvou generací špičkových inženýrů v českém autoprůmyslu. Jeden jej probudil, druhý se stará o to, aby motor české ekonomiky nevyhasl. Obrazně i doslova. Petr Hrdlička je otcem Škody Favorit, jeho syn Martin dnes ve Škodovce šéfuje vývoji motorů a podvozkových skupin. Spolu v rozhovoru pro magazín Index LN podávají jasný výklad toho, jakou změnou automobilový svět za posledních třicet let prošel.

Dvě generace rodiny Hrdličkových. Otec Petr byl šéfkonstruktérem Škody, jeho syn Martin dnes v téže firmě vede vývoj motorů a podvozkových skupin. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Škoda Favorit oslaví 16. září 30 let od svého oficiálního představení veřejnosti. Kromě zkoumání toho, jak se skutečně český autoprůmysl změnil, jsme si také promluvili s přímými představiteli této změny.

Slavný Ital měl smůlu. Design Favorita diktovaly možnosti českého výrobce světel

Dnes je Česko automobilovou velmocí, ale nebýt Škody Favorit a jejího šéfkonstruktéra Petra Hrdličky, mohlo být vše úplně jinak. Právě jeho dítě, které vzniklo v rekordním čase pouhého 2,5 roku, probudilo tehdejší český autoprůmysl. Šlo o první skutečně moderní vůz s koncepcí “vše vpředu” v tehdejším socialistickém bloku.

Právě skutečnost, že Škoda dovedla vůz zkonstruovat i v těžkých podmínkách tehdejšího plánovaného hospodářství vzbudila po revoluci zájem koncernu Volkswagen o českou automobilku.

Index LN: Jak probíhal před více než třiceti lety vývoj Škody Favorit?
Hrdlička st.: V listopadu 1982 vyšlo vládní usnesení, že se má vyrábět nové auto. Dlouho se nedělo nic, až pak v březnu následujícího roku přišla delegace do Ústavu pro výzkum motorových vozidel, aby mě vyzvali, že se toho mám ujmout. Vymínil jsem si tehdy několik podmínek. Jednak jsem chtěl, aby byl vyměněn šéf partaje ve Škodě, se kterým jsem nedokázal vyjít. Byl to lump. Vyřešili to tehdy tak, že celé jeho oddělení převedli jinam. Pak jsem také chtěl, aby se mnou šli mí blízcí spolupracovníci inženýři Kužel a Nepomucký.

Podmínky byly velmi obtížné, bylo stanoveno, že do polovice roku 1984 se má vydat závazná dokumentace. Jinak řečeno, všechno se muselo povést napoprvé, protože na předělání nebyl čas.

Index LN vychází v pondělí 11. září.

Index LN: To musel být obrovský stres.
Hrdlička st.: Když se rozhodlo o tom, že se bude vyrábět Favorit, mělo celé vedení škodovky nahnáno, protože to byla opravdu Mission Impossible. Vezměte si, že když se rodil Karoq, tak bylo vytvořeno 200 prototypů. Což je naprosto správné, protože je musíte zkoušet jak v Arizoně, tak někde v tropech, poušti, či za polárním kruhem. Já měl tehdy sedm prototypů. A byly vyrobené, až když jsem veškerou dokumentaci odevzdal a už se s tím nedalo nic dělat. Když jsme dělali bariérovou nárazovou zkoušku, tak jsem se klepal, protože kdyby se nepovedla, tak se můžeme jít oběsit. Protože nic už se předělat nedalo.

Index LN: Jaký byl rozdíl mezi Favoritem a předchozími škodovkami?
Hrdlička st.: Když jsem dostal za úkol vyvíjet Favorita, uvědomil jsem si jednu důležitou věc. Obrovským nedostatkem Škody 120 bylo, že se z ní s výjimkou Rapida nedalo nic udělat. Bylo to za socialismu všude stejné. Automobilky nebyly automobilkami, ale továrnami na auta. Liaz vyráběl Liaz, Tatra produkovala Tatru 815 a z obchodního hlediska to bylo samozřejmě všechno špatně. Dealeři aut, to jsou bohatí obchodníci, kteří se musí nějak reprezentovat, nemohou jezdit ve Škodě 120. A my jsme jim neměli co nabídnout.

Favorit 30 let

Víte, za socialismu je problém vyrábět, za kapitalismu je problémem prodávat. Když chcete dealera uživit, musíte mu nabídnout alespoň tři typy aut. Proto jsme se rozhodli vyvinout všechny typy nového auta současně. Hlavní designér Bertoneho Marc Deschamps měl udělat všechny verze a já mu řekl, aby udělal stejné zadní dveře hatchbacku a kombi. Moc se mu nechtělo, ale nakonec souhlasil. Já věděl, proč to chci. Kdyby ty dveře byly každé jiné, tak se to auto vůbec nemůže narodit. Chybělo by nám nářadí, vždyť i tak jsme museli nakupovat nářadí až v Japonsku a Portugalsku, protože se nestíhalo vyrábět.

Index LN: Co bylo nejtěžší dohodnout s dodavateli?
Hrdlička st.: Někdy to nebylo tak těžké, pomohlo, že jsme se obrátili svazácké organizace ve všech dodavatelských závodech a řekli jsme jim, že si musí dát práci pro nás jako socialistický závazek. Objevily se ale i potíže. Potřebovali jsme předělat topení, které se tehdy vyrábělo v Autobrzdách Rakovník, což je dnes společnost Valeo. A ti topenáři nám řekli, že nám žádné jiné topení nedodají. Správně má být topení montovatelné zevnitř auta, my jsme ho ale měli montované z motorového prostoru. Nemohli jsme tam tím pádem udělat přepážku, která zamezí pronikání hluku od motoru do kabiny. Byl to jeden z kompromisů, který jsme museli spolknout.

Celý rozhovor s otcem a synem Hrdličkovými najdete v magazínu Index LN, který vychází 11. září společně s Lidovými novinami.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.