Zákazů pro auta s dieselem přibývá. Od začátku roku se v Evropě zvýšil počet emisních zón
Emisní zóny - ilustrační foto.
| foto: ČTK
Premium
Praha -
Nový rok opět zkomplikoval cesty autem po Evropě. Několik měst zavedlo nové emisní zóny, další se zpřísnily či rozšířily. Emisní nálepka nebo registrace auta je nově nutná v belgickém Gentu, španělské Barceloně, od tohoto týdne přibude i švédský Stockholm. Belgická města Brusel a Antverpy zpřísnila požadavky na auta a například ve francouzském Grenoblu se oblast, kde je starším vozům vjezd zakázán, výrazně rozšířila.
Změny ale ve výsledku ztěžují cestování všem, tedy i těm, kdo mají nové vozy. Situace je nepřehledná a řešení není snadné. Potíž je, že i vozy, které do oblastí mohou, musí mít většinou vylepenou ekologickou nálepku. Ta je prakticky v každé zemi jiná. Jinde zase musí být předem registrovány v systému daného města, jako třeba v belgickém Gentu. A například ve Španělsku není vůbec reálné auto s českou značkou do centra města dostat.
Pozor na pravidla a značení
Navíc pravidla nejsou zcela srozumitelná. Některé emisní zóny platí jen pro vozy nad 3,5 tuny (což je zatím například Rakousko, kde hrozí vysoké pokuty autobusům a nákladním vozům bez nálepky). Jednotlivé země i města mají také různé požadavky a jinou metodu rozdělování aut do kategorií. Značky upozorňující na vjezd je navíc snadné přehlédnout nebo nepochopit, jsou i oblasti, kde zcela chybějí, a řidič musí místní úpravu znát.
Trestem za jízdu bez označení vozidla emisním štítkem může být pro zahraničního řidiče jen výtka. Spoléhat na to ale nelze, může jít o tisíce i desítky tisíc korun. V západní Evropě proto platí, že je potřeba se před výletem či pracovní cestou připravit a zjistit si, zda v oblasti nějaké emisní zóny nejsou.
Získání potřebných nálepek ale stojí čas i peníze. V Česku jsou k mání buď korespondenčně, nebo na několika málo místech ve větších městech. Na zájemce míří i několik internetových obchodníků, kteří je prodávají s patřičnou přirážkou. Německý štítek je v Česku k dispozici na pobočkách společnosti Dekra nebo asistenční služby ABA za 300 až 350 korun, na internetu lze najít nabídky i za více než 500 korun. Vyřízení přímo v Německu na úřadě vyjde na pět eur.
Ti, kdo si povolení nevyřídí, pak musí se zónami počítat a naplánovat si, kde zaparkovat a jak se do cíle své cesty dostat.
Češi tak při cestách do evropských měst musí procházet jak seznamy těchto míst, tak konkrétní mapy s oblastmi s omezením vjezdu. Někde jde jen o historické centrum, kde je navíc prakticky nereálné pro turisty zaparkovat, a našinec tam tak spíše zabloudí (například kvůli pokynům navigace), než že by tam cíleně vjel.
Jiná situace je například v Mnichově, kde je vjezd omezen v celém širším centru města, či v Barceloně, kam se sice z Česka běžně autem nejezdí, ale půjčeným vozem z plážových letovisek již ano.
Zatímco ve většině zón platí omezení neustále, jinde záleží na denní době a také na aktuálním stavu ovzduší. To se může týkat těch, kdo autem vyrazí na autosalon do švýcarské Ženevy. V noci lze po centru jezdit i neoznačenými auty, přes den už je ale potřeba nálepka. Město pak každý den podle stavu ovzduší reguluje vjezd těch nejméně ekologických vozů, každý den mohou být pravidla jiná. Nálepku lze pořídit zatím pouze na tamním úřadě, případně použít francouzskou, která má stejnou platnost. Jízda bez ní (během dne) vyjde na 500 švýcarských franků (přes 11 tisíc korun).
Vjezd starším vozům v případě smogu může zakázat i Budapešť nebo řada francouzských a německých měst. Při takových cestách je dobré nejprve ověřit, zda tam takové omezení právě neplatí nebo nehrozí. I když k tomu dochází minimálně, je dobré se na takovou možnost připravit. Méně ekologické auto je pak nutné nechat na kraji města. Veřejná doprava bývá v takových případech zdarma.
Benzin lepší než nafta
Obecně platí, že starší auta s benzinovými motory mohou do více měst než stejně staré naftové vozy. Zatímco centra německých měst jsou otevřena například čtvrt století starým benzinovým feliciím, uzavřena jsou pro patnáct let staré naftové octavie, pokud neplní normu Euro 4. V belgických Antverpách už je dokonce u naftových aut nutná norma Euro 5, to znamená často auta stará méně než deset let.
V italské Boloni sice mezi benzinem a naftou nerozlišují, ale každý rok požadavky na auta zvyšují. Letos stačí plnění normy Euro 1, což platí pro téměř všechna provozuschopná auta. V roce 2025 bude ale nutné plnit už normu Euro 6. To v té době bude znamenat zákaz prakticky pro všechny vozy starší deseti let.
Emisní zóny zatím znamenají nutnost pořídit si nálepku a hlídat si podmínky jednotlivých oblastí a týkají se jen těch nejstarších vozů. Města ale ve vyhodnocování uvádějí, že díky opatření dochází k úbytku aut v ulicích, a zmiňují hlavně poklesy emisí prachových částic a oxidů dusíku. Tedy látek, se kterými mají problém starší naftové vozy – ty, na které regulace hlavně míří. V některých městech je ale možné si i pro starší auta pořídit dočasnou výjimku. Pro města to znamená milionové příjmy, zlepšení životního prostředí to ale nepřinese.
Problémy pak omezení vjezdu přináší řemeslníkům nebo stavebním dělníkům. Ti se staršími vozy se oblastem raději rovnou vyhýbají.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
