Už se vám to asi stalo. Jedete v autě, nijak zvlášť rychle, a najednou se v zatáčce, kterou jste předtím projeli snad tisíckrát, objeví odstavené auto, před nímž už nestihnete zastavit. Zkušený řidič stiskne naplno brzdový pedál a podle situace se bude snažit překážce vyhnout. Jakmile se mu to povede, ví, že není vyhráno, protože je potřeba automobil z krizové situace dostat zpět do svého pruhu.
Nezkušený řidič však často propadne dojmu, že jakmile minul překážku, má vyhráno. V tu chvíli ale na jeho auto stále působí síly nejrůznějších směrů a velikostí, které mohou, a často se tak skutečně stane, vyvolat smyk, respektive nekontrolovatelné chování vozu. Řidič, který si myslel, že situaci zvládl, se rázem ocitá v hodinách a stává se z něj pouhý pasažér. Pokud by však jeho automobil byl vybaven stabilizačním systémem, s největší pravděpodobností by celou situaci bez následků zvládl.
Stabilizační systém by totiž rozpoznal tendence k roztočení a zamezil by jim cíleným přibrzděním vnějšího předního kola a případně i dalšími zásahy do brzdové soustavy vozu. Automobil by se posléze pohyboval tím směrem, který mu ukazuje řidič natočením volantu. Jediným omezením by v tomto případě byly fyzikální zákony. Ty totiž stabilizační systémy překonat přirozeně nedokážou, ale díky tomu, že mohou ovládat brzdy jednotlivých kol samostatně (což samozřejmě není v moci řidiče), tak se jim mohou mnohem více přiblížit.
Nové jméno ESP zní ESC Pro stabilizační systémy se vžilo označení ESP (Electronic Stability Progr am), které zavedl zdaleka největší výrobce programu - společnost Bosch. Firma dodává ESP mnoha výrobcům a ti si ho označují po svém. Z tohoto důvodu se objevují zkratky jako DSC, VDC, DSTC či VSA, které ale v zásadě znamenají totéž.
Evropská komise začala v rámci své kampaně o zpopularizování stabilizačních systémů používat označení ESC (Electronic Stability Control), které by mělo označení tohoto systému v budoucnu sjednotit.
Stabilizační systém se v sériové produkci objevil v roce 1995 u značek Mercedes-Benz a Lexus. Od té doby se tato technologie stále rozšiřuje a samozřejmě i zlevňuje. Ukazuje se, že v roce 2006 bylo na celém světě tímto systémem vybaveno 26 procent nově registrov a n ý c h vozů. V prvním polol e t í loňského roku toto číslo stouplo dokonce na 47 procent (novější údaje zatím nejsou k dispozici). V celosvětovém měřítku vede v zavádění jednoznačně Evropa, kde bylo v roce 2006 vybaveno stabilizací 43 procent nově registrovaných vozů. V USA činil tento podíl 29 procent.
Čtyři tisíce lidí ročně by mohly žít
Vyšší úroveň aktivní bezpečnosti daná systémy ESC je nezpochybnitelná a až jejich masivnější rozšiřování umožnilo hlouběji zkoumat jejich přínos v reálném prostředí. Například Herbert Baum z Institutu dopravy při Univerzitě v Kolíně nad Rýnem spočítal, že kdyby byly všechny automobily v Evropě vybaveny stabilizačními systémy, zemřelo by ročně na evropských silnicích o čtyři tisíce lidí méně a o sto tisíc méně by jich bylo zraněno.
Evropské statistiky ukazují, že přibližně 40 procent nehod je způsobeno smykem, tedy ztrátou kontroly řidiče nad vozem. Předpokládá se však, že systémy ESC by tyto situace dokázaly z 80 procent řešit. Dopravní výzkum v Japonsku, Německu, Švédsku a Francii ukázal, že v případě osobních automobilů je v moci stabilizačních systémů snížit počet všech nehod o značných 30 až 50 procent. V případě těžších a hůře ovladatelných vozů SUV je toto číslo ještě větší - 50 až 70%.
Tyto údaje mluví jasnou řečí, a tak se Evropská komise nebála vyhlásit program, jehož cílem je snížení počtu úmrtí na evropských silnicích o polovinu. S tím souvisí i již zmíněná kampaň „Choose ESC“ -zvol ESC (www.chooseesc.com), kterou podporuje například šéf Mezinárodní automobilové federace FIA Max Mosley.
Jak funguje ESC
Stabilizační systémy používají ke své činnosti několik čidel, z jejichž údajů systém vypočítává aktuální pohyb vozu. Jde o čidla rychlosti otáčení jednotlivých kol, rychlosti jízdy, podélného a příčného zrychlení nebo rychlosti otáčení vozu kolem svislé osy. Podle úhlu natočení volantu dostává systém ESC informaci o zamýšleném směru pohybu.
Jakmile dojde k odchylce mezi skutečností a požadavkem řidiče - tedy k nechtěnému chování, snaží se je ESC eliminovat. U běžných vozů k tomu používá cílené přibrzdění některého z kol, případně snížení výkonu motoru. Technologicky vyspělejší vozy navíc dovolují mírné korekční pohyby předních kol, případně změnu distribuce síly motoru mezi kola.
Stabilizační systémy se uvedou do chodu, jakmile nastartujete vůz. Při běžné jízdě o nich řidič neví a jejich činnost se projevuje pouze v extrémních situacích. Jejich účinek řidič zaznamená třemi projevy: blikáním oranžové kontrolky, „chroupavými“ zvuky z podvozku (moderní systémy jsou tiché) a stabilizací vozu. Systémy ESC lze většinou částečně nebo zcela vypnout pomocí samostatného tlačítka.
Stabilizační systémy prodělávají neustálý vývoj. Jejich reakce se nejen zrychlují, ale jsou také jemnější. Nejnovější trendy spočívají ve stále dokonalejší integraci systémů ESC mezi další elektronické jednotky vozu. U nejvyspělejších vozů se proto spíše než o samostatných stabilizačních systémech, jak je známe nyní, hovoří o komplexním řízení stability.
V každém případě nelze jinak než stabilizační systémy doporučit. Za příplatek 15 až 20 tisíc korun (od vozů střední třídy jsou většinou standardní výbavou) dokáží přinést mnohem více bezpečí než například autorádio nebo litá kola za stejné peníze.
Nezkušený řidič však často propadne dojmu, že jakmile minul překážku, má vyhráno. V tu chvíli ale na jeho auto stále působí síly nejrůznějších směrů a velikostí, které mohou, a často se tak skutečně stane, vyvolat smyk, respektive nekontrolovatelné chování vozu. Řidič, který si myslel, že situaci zvládl, se rázem ocitá v hodinách a stává se z něj pouhý pasažér. Pokud by však jeho automobil byl vybaven stabilizačním systémem, s největší pravděpodobností by celou situaci bez následků zvládl.
| Funkce ESC |
|
Součástí každého systému ESC jsou následující funkce: Další funkce vyspělejších ESC |
Nové jméno ESP zní ESC Pro stabilizační systémy se vžilo označení ESP (Electronic Stability Progr am), které zavedl zdaleka největší výrobce programu - společnost Bosch. Firma dodává ESP mnoha výrobcům a ti si ho označují po svém. Z tohoto důvodu se objevují zkratky jako DSC, VDC, DSTC či VSA, které ale v zásadě znamenají totéž.
Evropská komise začala v rámci své kampaně o zpopularizování stabilizačních systémů používat označení ESC (Electronic Stability Control), které by mělo označení tohoto systému v budoucnu sjednotit.
Stabilizační systém se v sériové produkci objevil v roce 1995 u značek Mercedes-Benz a Lexus. Od té doby se tato technologie stále rozšiřuje a samozřejmě i zlevňuje. Ukazuje se, že v roce 2006 bylo na celém světě tímto systémem vybaveno 26 procent nově registrov a n ý c h vozů. V prvním polol e t í loňského roku toto číslo stouplo dokonce na 47 procent (novější údaje zatím nejsou k dispozici). V celosvětovém měřítku vede v zavádění jednoznačně Evropa, kde bylo v roce 2006 vybaveno stabilizací 43 procent nově registrovaných vozů. V USA činil tento podíl 29 procent.
Čtyři tisíce lidí ročně by mohly žít
Vyšší úroveň aktivní bezpečnosti daná systémy ESC je nezpochybnitelná a až jejich masivnější rozšiřování umožnilo hlouběji zkoumat jejich přínos v reálném prostředí. Například Herbert Baum z Institutu dopravy při Univerzitě v Kolíně nad Rýnem spočítal, že kdyby byly všechny automobily v Evropě vybaveny stabilizačními systémy, zemřelo by ročně na evropských silnicích o čtyři tisíce lidí méně a o sto tisíc méně by jich bylo zraněno.
Evropské statistiky ukazují, že přibližně 40 procent nehod je způsobeno smykem, tedy ztrátou kontroly řidiče nad vozem. Předpokládá se však, že systémy ESC by tyto situace dokázaly z 80 procent řešit. Dopravní výzkum v Japonsku, Německu, Švédsku a Francii ukázal, že v případě osobních automobilů je v moci stabilizačních systémů snížit počet všech nehod o značných 30 až 50 procent. V případě těžších a hůře ovladatelných vozů SUV je toto číslo ještě větší - 50 až 70%.
Tyto údaje mluví jasnou řečí, a tak se Evropská komise nebála vyhlásit program, jehož cílem je snížení počtu úmrtí na evropských silnicích o polovinu. S tím souvisí i již zmíněná kampaň „Choose ESC“ -zvol ESC (www.chooseesc.com), kterou podporuje například šéf Mezinárodní automobilové federace FIA Max Mosley.
Jak funguje ESC
Stabilizační systémy používají ke své činnosti několik čidel, z jejichž údajů systém vypočítává aktuální pohyb vozu. Jde o čidla rychlosti otáčení jednotlivých kol, rychlosti jízdy, podélného a příčného zrychlení nebo rychlosti otáčení vozu kolem svislé osy. Podle úhlu natočení volantu dostává systém ESC informaci o zamýšleném směru pohybu.
Jakmile dojde k odchylce mezi skutečností a požadavkem řidiče - tedy k nechtěnému chování, snaží se je ESC eliminovat. U běžných vozů k tomu používá cílené přibrzdění některého z kol, případně snížení výkonu motoru. Technologicky vyspělejší vozy navíc dovolují mírné korekční pohyby předních kol, případně změnu distribuce síly motoru mezi kola.
Stabilizační systémy se uvedou do chodu, jakmile nastartujete vůz. Při běžné jízdě o nich řidič neví a jejich činnost se projevuje pouze v extrémních situacích. Jejich účinek řidič zaznamená třemi projevy: blikáním oranžové kontrolky, „chroupavými“ zvuky z podvozku (moderní systémy jsou tiché) a stabilizací vozu. Systémy ESC lze většinou částečně nebo zcela vypnout pomocí samostatného tlačítka.
Stabilizační systémy prodělávají neustálý vývoj. Jejich reakce se nejen zrychlují, ale jsou také jemnější. Nejnovější trendy spočívají ve stále dokonalejší integraci systémů ESC mezi další elektronické jednotky vozu. U nejvyspělejších vozů se proto spíše než o samostatných stabilizačních systémech, jak je známe nyní, hovoří o komplexním řízení stability.
V každém případě nelze jinak než stabilizační systémy doporučit. Za příplatek 15 až 20 tisíc korun (od vozů střední třídy jsou většinou standardní výbavou) dokáží přinést mnohem více bezpečí než například autorádio nebo litá kola za stejné peníze.