Qashqai byl pro Nissan v roce 2006, kdy přišel na trh, doslova spásou. Této značce se s ním totiž podařilo nalézt prostor na trhu, který několik let před ním vyklidila Honda HR-V. Jde tedy o kompaktní automobil stojící na pomezí klasických hatchbacků a segmentu SUV. Terénní tradice značky Nissan, která je velmi bohatá, se ale v tomto automobilu přesto zachovává.
To platí zejména pro příjemnou pozici za volantem. Automobil totiž dokáže vyvolat dojem mnohem většího vozu. Sedadla jsou umístěna výše, než by člověk očekával, takže je vidět nejen kapota motoru, ale současně máte za volantem také dokonalý přehled o situaci v okolním provozu.
Současně s oživením tohoto modelu přibyla v loňském roce do nabídky také jeho prodloužená verze nazvaná příznačně +2. Toto spojení symbolizuje, že automobil získal kromě 13,5 centimetrů rozvoru a 21 centimetrů délky také dvojici sedadel do třetí řady. Ta jsou sklopná do podlahy, takže když je automobil v pětimístné konfiguraci, má zavazadlový prostor disponující objemem 450 litrů.
Určitá potíž je ale v praktickém využití třetí řady sedadel. I když posunete účelně řešená sedadla druhé řady až dopředu, stále si vzadu dospělý člověk nesedne. A když se to podaří, tak sedí schoulený v klubíčku a zaujímá polohu, v níž dlouho nevydrží.
Sedadla jsou vhodná tak maximálně pro děti do deseti let. Jistě se najde někdo, kdo třetí řadu sedadel využije, nicméně když tomu tak není, doporučuji zůstat u klasické „krátké“ verze.
Hned vysvětlím proč. I přes prodloužení karoserie se díky instalaci třetí řady sedadel zavazadlový prostor příliš nezvětšil – konkrétně přibral asi 10 procent původního objemu. Současně s větší délkou narostla také hmotnost vozu, a to o 128 kg. Zhoršila se tedy dynamika, zvýšila spotřeba, a to vše za cenu vyšší o 63 tisíc korun.
Také při jízdě je prodloužení vozu znát, protože automobil působí méně obratně než velice mrštné základní provedení. Napadá mě, že je možná škoda, že u modelu +2 je třetí řada standardem. Kdyby bylo možné objednat prodloužené provedení pouze v pětimístné konfiguraci, automobil by získal na prostoru pro náklad a cenový rozdíl by jistě nebyl tak velký.
Zajímavý pohon
Testovaný automobil byl nejvýše postavenou verzí celé modelové řady. Jde o dvoulitrový turbodiesel se slušným výkonem 150 koní, pohon všech kol a především samočinnou převodovku. Ačkoliv se to nezdá, tak tato kombinace není nabízena příliš často.
V Nissanu Qashqai+2 funguje příjemně a lze říci, že vhodně ladí s jeho usedlejším projevem daným větší hmotností. I přes použitý silný motor není dynamika tohoto vozu omračující, nicméně samočinná převodovka má šest rychlostních stupňů a dokáže se aktivně přizpůsobit jízdnímu stylu.
Pohon všech kol nabízí několik jízdních režimů. V nastavení Auto, tedy když připínal pohon zadní nápravy při prokluzu předních kol, však bylo znát, že v extrémních případech má poněkud delší reakční doby.
Díky možnosti pevného sepnutí centrálně umístěné lamelové spojky ale tento projev není při výletech mimo zpevněné silnice omezením. V těchto okamžicích se totiž automobil chová podobně jako se stálým 4x4.
Výbava míří vysoko
Testovaný automobil působil spíše poklidnějším dojmem. Se samočinnou převodovkou vhodně ladila velmi bohatá výbava nejvýše postavené verze. Ta sice zdvihla cenu ze 713 tisíc korun o dalších 105, nicméně dodala automobilu zajímavý charakter. Nechybí mu totiž xenonové světlomety, kožené čalounění s elektrickým ovládáním sedadel, audiosystém Bose, navigační systém nebo bezklíčkové odemykání a startování.
Díky tomu si za volantem tohoto automobilu se samočinnou převodovkou člověk připadal jako v mnohem luxusnějších velkých SUV. Sice se to může zdát jako drobnost, nicméně není mnoho takto pojatých a velkých automobilů, které dokážou tento pocit navodit.
Stále si ale říkám, jestli někdo bude ochoten zaplatit takovou cenu za dvojici malých sedadel umístěných v zavazadlovém prostoru. Já bych rozhodně volil standardní krátký model, který je obratnější a dokáže při jízdě více potěšit.
To platí zejména pro příjemnou pozici za volantem. Automobil totiž dokáže vyvolat dojem mnohem většího vozu. Sedadla jsou umístěna výše, než by člověk očekával, takže je vidět nejen kapota motoru, ale současně máte za volantem také dokonalý přehled o situaci v okolním provozu.
Současně s oživením tohoto modelu přibyla v loňském roce do nabídky také jeho prodloužená verze nazvaná příznačně +2. Toto spojení symbolizuje, že automobil získal kromě 13,5 centimetrů rozvoru a 21 centimetrů délky také dvojici sedadel do třetí řady. Ta jsou sklopná do podlahy, takže když je automobil v pětimístné konfiguraci, má zavazadlový prostor disponující objemem 450 litrů.
Určitá potíž je ale v praktickém využití třetí řady sedadel. I když posunete účelně řešená sedadla druhé řady až dopředu, stále si vzadu dospělý člověk nesedne. A když se to podaří, tak sedí schoulený v klubíčku a zaujímá polohu, v níž dlouho nevydrží.
Sedadla jsou vhodná tak maximálně pro děti do deseti let. Jistě se najde někdo, kdo třetí řadu sedadel využije, nicméně když tomu tak není, doporučuji zůstat u klasické „krátké“ verze.
Hned vysvětlím proč. I přes prodloužení karoserie se díky instalaci třetí řady sedadel zavazadlový prostor příliš nezvětšil – konkrétně přibral asi 10 procent původního objemu. Současně s větší délkou narostla také hmotnost vozu, a to o 128 kg. Zhoršila se tedy dynamika, zvýšila spotřeba, a to vše za cenu vyšší o 63 tisíc korun.
Také při jízdě je prodloužení vozu znát, protože automobil působí méně obratně než velice mrštné základní provedení. Napadá mě, že je možná škoda, že u modelu +2 je třetí řada standardem. Kdyby bylo možné objednat prodloužené provedení pouze v pětimístné konfiguraci, automobil by získal na prostoru pro náklad a cenový rozdíl by jistě nebyl tak velký.
Zajímavý pohon
Testovaný automobil byl nejvýše postavenou verzí celé modelové řady. Jde o dvoulitrový turbodiesel se slušným výkonem 150 koní, pohon všech kol a především samočinnou převodovku. Ačkoliv se to nezdá, tak tato kombinace není nabízena příliš často.
V Nissanu Qashqai+2 funguje příjemně a lze říci, že vhodně ladí s jeho usedlejším projevem daným větší hmotností. I přes použitý silný motor není dynamika tohoto vozu omračující, nicméně samočinná převodovka má šest rychlostních stupňů a dokáže se aktivně přizpůsobit jízdnímu stylu.
Pohon všech kol nabízí několik jízdních režimů. V nastavení Auto, tedy když připínal pohon zadní nápravy při prokluzu předních kol, však bylo znát, že v extrémních případech má poněkud delší reakční doby.
Díky možnosti pevného sepnutí centrálně umístěné lamelové spojky ale tento projev není při výletech mimo zpevněné silnice omezením. V těchto okamžicích se totiž automobil chová podobně jako se stálým 4x4.
Výbava míří vysoko
Testovaný automobil působil spíše poklidnějším dojmem. Se samočinnou převodovkou vhodně ladila velmi bohatá výbava nejvýše postavené verze. Ta sice zdvihla cenu ze 713 tisíc korun o dalších 105, nicméně dodala automobilu zajímavý charakter. Nechybí mu totiž xenonové světlomety, kožené čalounění s elektrickým ovládáním sedadel, audiosystém Bose, navigační systém nebo bezklíčkové odemykání a startování.
Díky tomu si za volantem tohoto automobilu se samočinnou převodovkou člověk připadal jako v mnohem luxusnějších velkých SUV. Sice se to může zdát jako drobnost, nicméně není mnoho takto pojatých a velkých automobilů, které dokážou tento pocit navodit.
Stále si ale říkám, jestli někdo bude ochoten zaplatit takovou cenu za dvojici malých sedadel umístěných v zavazadlovém prostoru. Já bych rozhodně volil standardní krátký model, který je obratnější a dokáže při jízdě více potěšit.