Elektrický pohon pro osobní vozy může mít rozmanité podoby. Z dnešního hlediska mají největší šanci na úspěch již vyráběné hybridní systémy, které kombinují spalovací motor s elektromotorem.
Toto spojení umožňuje využít přednosti obou druhů pohonu, potlačit jejich nedostatky a zpětně využívat k pohonu kinetickou energii vozidla, která u běžných vozů přichází během brzdění a zpomalování vniveč. Hybridní pohon vystačí s relativně malou sadou akumulátorů, která sice zvyšuje cenu vozidla, nikoli však zásadním způsobem.
Existuje několik druhů hybridních systémů a některé automobilky nyní pracují na hybridních vozech, které budou mít větší kapacitu akumulátorů s možností vnějšího dobíjení. S těmito vozy sice bude možné překonávat větší vzdálenosti pouze na elektřinu, budou však výrazně dražší.
Jakýmsi přechodem mezi hybridními vozy a čistými elektromobily jsou elektromotorem poháněné automobily, které mají na palubě středně velkou sadu akumulátorů pro každodenní jízdy po městě (dojezd cca 60 km) a pro cestování na delší vzdálenosti jsou vybaveny malým spalovacím motorem, který prostřednictvím generátoru vyrábí hnací elektřinu.
Výroba elektrické energie přímo na palubě vozidla probíhá také u vozidel s palivovými články, v nichž se stručně řečeno slučuje vodík s kyslíkem za vzniku vody a elektrického proudu. Na první pohled to tedy vypadá jako geniální ekologický pohon, skutečnost ovšem tak růžová není. Vodík je velmi nepraktickou látkou pro skladování a také se musí z něčeho vyrobit. Dnes se získává především z fosilních paliv
V současné době proto mnozí doufají v klasický elektromobil, který elektřinu pro svůj pohon získává zdlouhavě přímo z elektrické sítě. Stejně jako vždy, tak i zde jsou Achillovou patou akumulátory. Kromě jejich značných rozměrů a nemalé hmotnosti brání jejich většímu rozšíření malá kapacita, vysoké výrobní náklady, dlouhé dobíjení a problémy se zajištěním stálé výkonnosti za různých podmínek a během celé životnosti automobilu.
Navíc, výroba elektřiny není zcela ekologicky čistá. Bezpochyby ale je politicky stabilnější.
Toto spojení umožňuje využít přednosti obou druhů pohonu, potlačit jejich nedostatky a zpětně využívat k pohonu kinetickou energii vozidla, která u běžných vozů přichází během brzdění a zpomalování vniveč. Hybridní pohon vystačí s relativně malou sadou akumulátorů, která sice zvyšuje cenu vozidla, nikoli však zásadním způsobem.
Existuje několik druhů hybridních systémů a některé automobilky nyní pracují na hybridních vozech, které budou mít větší kapacitu akumulátorů s možností vnějšího dobíjení. S těmito vozy sice bude možné překonávat větší vzdálenosti pouze na elektřinu, budou však výrazně dražší.
Jakýmsi přechodem mezi hybridními vozy a čistými elektromobily jsou elektromotorem poháněné automobily, které mají na palubě středně velkou sadu akumulátorů pro každodenní jízdy po městě (dojezd cca 60 km) a pro cestování na delší vzdálenosti jsou vybaveny malým spalovacím motorem, který prostřednictvím generátoru vyrábí hnací elektřinu.
Výroba elektrické energie přímo na palubě vozidla probíhá také u vozidel s palivovými články, v nichž se stručně řečeno slučuje vodík s kyslíkem za vzniku vody a elektrického proudu. Na první pohled to tedy vypadá jako geniální ekologický pohon, skutečnost ovšem tak růžová není. Vodík je velmi nepraktickou látkou pro skladování a také se musí z něčeho vyrobit. Dnes se získává především z fosilních paliv
V současné době proto mnozí doufají v klasický elektromobil, který elektřinu pro svůj pohon získává zdlouhavě přímo z elektrické sítě. Stejně jako vždy, tak i zde jsou Achillovou patou akumulátory. Kromě jejich značných rozměrů a nemalé hmotnosti brání jejich většímu rozšíření malá kapacita, vysoké výrobní náklady, dlouhé dobíjení a problémy se zajištěním stálé výkonnosti za různých podmínek a během celé životnosti automobilu.
Navíc, výroba elektřiny není zcela ekologicky čistá. Bezpochyby ale je politicky stabilnější.