U běžného člověka, který si jde koupit Renault Mégane, Citroën C4 nebo třeba Kiu cee`d bych tomu možná i rozuměl, protože při pohledu do technických údajů se zobrazené výkony, spotřeby a já nevím co všechno ostatní liší v řádech desetin, takže se na první pohled mohou tato auta zdát stejná. Jejich jediným odlišujícím prvkem se tak může zdát právě vzhled.
Zajímavé, a možná i trochu znepokojující ale je, že hodnocení auta podle vzhledu slýchám stále častěji také na novinářských prezentacích, kde jsou lidé, kteří s novými auty jezdí, hodnotí je a své zkušenosti předávají v různých médiích dál. Dodnes si pamatuji slova odsouzení, která se svrhla třeba na Subaru Impreza s karoserií hatchback, Toyotu Avensis nebo Škodu Roomster, a to přesto, že tato auta jsou v tom, co nabízejí, mimořádně povedená.
Abych řekl pravdu, moc tomu nerozumím. Když se mě někdo zeptá, jak se mi to které auto líbí ještě předtím, než se s ním svezu, tak řeknu, že nevím. Pozoruji totiž na sobě, že subjektivní hodnocení krásy nedokážu hodnotit po čistě estetické stránce – tak jako to umí mnoho z kolegů.
Já na auta kolem sebe koukám jako na mozaiku složenou z funkce, chování i designu. Když zůstaneme u aut, tak je mi třeba jedno, jestli má nějaké auto na boku prolis, který je odsuzován pro svůj špatný tvar. Když zajistí, že v dešti mám čistá boční okna, tak je v pořádku. Když má naopak nějaké údajně ošklivé auto s divným zadkem vynikající jízdní vlastnosti – potom je mi od srdce jedno, jak to auto vypadá.
Stejné to mám ale také naopak. Když má nějaké auto zdánlivě líbivou tvářičku a po kontaktu s ním zjistím, že má chatrný podvozek, líné, hlučné a žravé motory, tak se mi prostě a jednoduše kvůli svému tvaru líbit nezačne.
Často se říká, že moderní auta jsou vlastně všechna dobrá, a tak kromě ceny a výbavy je právě vzhled jejich největším rozlišujícím faktorem. Já s tím ale nesouhlasím, mé zkušenosti totiž říkají, že stále existují auta špatná, dobrá a lepší. A věřte, že ne podle toho, jak rozšafně vypadají.
Zajímavé, a možná i trochu znepokojující ale je, že hodnocení auta podle vzhledu slýchám stále častěji také na novinářských prezentacích, kde jsou lidé, kteří s novými auty jezdí, hodnotí je a své zkušenosti předávají v různých médiích dál. Dodnes si pamatuji slova odsouzení, která se svrhla třeba na Subaru Impreza s karoserií hatchback, Toyotu Avensis nebo Škodu Roomster, a to přesto, že tato auta jsou v tom, co nabízejí, mimořádně povedená.
Abych řekl pravdu, moc tomu nerozumím. Když se mě někdo zeptá, jak se mi to které auto líbí ještě předtím, než se s ním svezu, tak řeknu, že nevím. Pozoruji totiž na sobě, že subjektivní hodnocení krásy nedokážu hodnotit po čistě estetické stránce – tak jako to umí mnoho z kolegů.
Já na auta kolem sebe koukám jako na mozaiku složenou z funkce, chování i designu. Když zůstaneme u aut, tak je mi třeba jedno, jestli má nějaké auto na boku prolis, který je odsuzován pro svůj špatný tvar. Když zajistí, že v dešti mám čistá boční okna, tak je v pořádku. Když má naopak nějaké údajně ošklivé auto s divným zadkem vynikající jízdní vlastnosti – potom je mi od srdce jedno, jak to auto vypadá.
Stejné to mám ale také naopak. Když má nějaké auto zdánlivě líbivou tvářičku a po kontaktu s ním zjistím, že má chatrný podvozek, líné, hlučné a žravé motory, tak se mi prostě a jednoduše kvůli svému tvaru líbit nezačne.
Často se říká, že moderní auta jsou vlastně všechna dobrá, a tak kromě ceny a výbavy je právě vzhled jejich největším rozlišujícím faktorem. Já s tím ale nesouhlasím, mé zkušenosti totiž říkají, že stále existují auta špatná, dobrá a lepší. A věřte, že ne podle toho, jak rozšafně vypadají.