Společnosti Alpine Bau se v červnu podařilo vysoudit zrušení podmínky veřejných tendrů na výstavbu silnic. Do té doby musely firmy prokázat, že dokážou na místo oprav nebo stavby dopravit čerstvý asfalt buď samy, nebo na základě smlouvy s blízkou obalovnou. Jinak mohly na tendr zapomenout.
„Osobně si myslím, že ta podmínka by se do soutěží dávat nemusela. Začalo to za ministra Řebíčka, kdy si velké firmy chtěly vyčistit pole od menších konkurentů. Je to neudržitelné a z hlediska trhu bych to neviděl jako nezbytnost,“ říká Petr Čížek v rozhovoru pro server Lidovky.cz.
Jak vnímáte pře, které vedou stavební firmy s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ohledně tohoto kontroverzního kritéria?
Je potřeba se na to dívat z několika stránek. Je to důsledek situace, která v současnosti panuje v silničním stavitelství – není práce. Zakázek oproti minulým letům hrozně ubylo a každá firma se pro sebe snaží něco urvat, aby přežila. Alpine protestovala proti tomu, jak se k ní někdo chová na Liberecku, protože tam nemá silné zázemí, je silná hlavně na Moravě, tam má svoje základny. Ale tam se chová úplně stejně, jako firmy na Liberecku. Klidně by se mohlo stát, že na Moravu přijde někdo cizí a bude protestovat úplně stejně jako Alpine.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kolik je vlastně v Česku výroben asfaltu? Je reálné se s takovými podniky dohodnout na dodávkách směsí na stavbu?
Obaloven je tu kolem stovky. Je to základní prvek, který silniční firma potřebuje. Vybudování takového podniku majitele stojí hrozné peníze. Obalovna vás vyjde na 80-100 milionů. Na jednu stranu je to pro firmu zlaté vejce a přináší zisky, pokud je zakázek málo, tak je to prokletí, protože fixní náklady jsou neskutečné. Kdo ji má, tak se snaží, aby sloužila hlavně jemu.
Jaký je podle vás hlavní problém při zakázkách na výstavbu silnic?
Přijde někdo, kdo neinvestuje a snaží se na silničním trhu přiživit. Mají pár lidí, jdou do soutěží a snaží se konkurovat tradičním firmám. Je běžné, že cenu "říznou" a vyhrají. Pak se ale snaží vydírat majitele obalovny, aby mu asfalt prodal. Je tu X takových případů. Zadavatel – tedy úřad – se nedívá, zda je cena reálná nebo ne. Stačí mu, že je nejnižší, aby neměl problémy s protikorupčními opatřeními. Pak se stane, že i investor volá do obaloven, aby jim vytrhly trn z paty.Nedávno nám třeba volal krajský úřad v Českých Budějovicích, protože zakázka měla zpoždění a my jsme ji museli za jinou firmu dodělat.
Právě proto tato asfaltová podmínka vznikla...
Podle mě už je přežitá. Spíš bych viděl rád, kdyby byla firma sankcionovaná, pokud se jí dodávky nepodaří zajistit. To si potom rozmyslí, zkoušet chodit do soutěží s tím, že potom budou druhé vydírat. Nevyplatilo by se jim to.
Firmy by teď mohly starší tendry napadnout. Neobáváte se, že by to ohrozilo výstavbu silnic?
Myslím si, že ne. Zakázek bylo totiž letos žalostně málo. Firmy nemají do září co dělat. To přemýšlíte, jestli zaměstnance propustíte ihned, nebo až za týden. Přijde ale listopad a všichni se mohou zbláznit. Objeví se peníze a najednou všichni za stavebními firmami běží. Děláme soboty a neděle za počasí, kdy to ani technologicky není optimální. Vidíte, jak se odklidí sníh, vyfrézuje se a položi se koberec – to jsou zvěrstva, ke kterým jsou silniční firmy nucené. Když namítnete, že to je proti technickým předpisům, tak investor odpoví, že to s radostí postaví někdo jiný. A všichni trnou hrůzou, jestli silnice vydrží, nebo ne.
Jaké jsou tedy hlavní třecí plochy mezi investorem-státem a stavebními firmami?
Jsou jich mraky. Hlavní problém je, že firmy potřebují kompetentního partnera. Někoho, kdo tomu rozumí a kdo je schopen kvalifikovaně rozhodnout. Aby se rozhodovalo odborně správně, rychle a nezpochybnitelně. Například tolik diskutované vícepráce – investor něco potřebuje ale pak to trvá tři měsíce, než se to přes všechny struktury projedná. To je katastrofa. U státního investora to je dost velký problém. Úspěšná stavba může fungovat, jen když zadavatel, zhotovitel a projektant spolupracují, snaží se věcně řešit technické problémy a neřeší je soudně. To rozhodně silnicím nepomáhá.
