Když se několikatunový kolos snáší shůry a najednou se celý rozklepe, cestující uvnitř začínají myslet na nejhorší. Pilot ale musí zachovat chladnou hlavu a přistávací manévr důkladně promyslet. Letadlo je totiž v okamžiku dosednutí nejzranitelnější.
Když se silný vítr opře do trupu nebo křídel, dokáže si s letadlem pohrát jako s papírovým drakem. Potíže přináší vítr čelní i zadní, největší hrozbu však představuje proudění od boku.
Na nedávno zveřejněné kompilaci dechberoucích záběrů přistávajících letadel na birminghamském letišti během letošní zimy můžete vidět pět pokusů. Na druhý pokus se odvážili dosednout na zem jen dva piloti. Tři lety byly nakonec přesměrovány na letiště v Edingburghu.
Jak má pilot v případě silného větru postupovat? Letoun nejdříve natočí proti směru větru, k přistávací dráze se tak přibližují bokem takzvaně v traverzu. Úhel vybočení, které přechází do přechodového oblouku, je závislý na síle bočního větru.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Po provedení přechodového oblouku s letounem vybočeným proti směru větru je nutné letoun srovnat jeho podélnou osou do směru osy dráhy. Pokud bychom toto neudělali, letadlo dosedne v traverzu a hrozí nebezpečí poškození podvozku. Do fáze, kdy provádíme vyrovnání a výdrž, musí být již letoun srovnaný. Vzhledem k tomu, že na něj ale dál působí snos bočním větrem, tento vymezíme náklonem letadla proti větru,“ popsal techniku přistání zkušený instruktor Vítězslav Nováček.
První se při takovém manévru země dotkne zadní podvozkové kolo na návětrné straně, následuje závětrná strana a nakonec dosedne příďový podvozek. „Ani dosednutím celého podvozku přistání nekončí a při dojezdu letadla řídíme nejen jeho směr, ale necháme vychýlenou řídící páku proti směru větru,“ zakončuje lekci Nováček.
