Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Když auto potřebujete, ale nechcete. Sdílení začíná vydělávat

Ekonomika

  7:00
BRNO - Parta brněnských nadšenců se rozhodla vyzkoušet v Česku systém sdílení aut. Po pomalejším rozjezdu nyní jejich firma Autonapůl provozuje více než třicítku vozů a letos poprvé plánuje vytvořit zisk.

Carsharingovou firmu Autonapůl založili Stanislav Kutáček (vlevo) a Michal Šimoník. foto: Marie Stránská, MAFRA

Auto dodnes pro velkou část populace neznamená jen dopravní prostředek, ale i vyjádření společenského postavení. Přesto se v Česku najde skupina lidí, kteří o tento symbol nestojí a potřebují se jen dostat z bodu A do bodu B.

Řešením pro ně může být takzvaný carsharing neboli sdílení aut, známé v některých zemích již desítky let. Parta brněnských nadšenců se tento způsob dopravy rozhodla před několika lety vyzkoušet i u nás.

Lyžování v Česku: byznys na vodě. Chybí přírodní sníh a lyžaři

Společnost Autonapůl vznikla v roce 2003 v Brně a nyní působí ve čtyřech dalších městech – Praze, Plzni, Ostravě a Liberci. Nabízí sdílení více než 30 osobních automobilů, přičemž do konce roku by to mělo být přibližně 38 aut.

Nehledě na to, že dnes má již přes tři sta padesát klientů – sdílníků, jak se jim ve firmě říká –, jde stále o firmu, která se drží základní myšlenky: pomoci lidem k autu s nižšími náklady, ulehčit městské dopravě a zároveň ulevit životním prostředí.

„Na počátku jsme to chtěli jen vyzkoušet a pomoci sobě k autu, aniž bychom ho museli kupovat. Jednak proto, že jsme bydleli v místě s dobrou dopravní obslužností, ale svou roli sehrály i ‚zelené‘ důvody. Auto jsme potřebovali jen minimálně,“ vysvětluje Stanislav Kutáček, zakladatel firmy Autonapůl a předseda Asociace českého carsharingu.

Pomalý start

Na trhu je služba sice již dvanáct let, avšak dlouhou dobu šlo jen o záležitost pro pár ekologicky laděných nadšenců. Původně se dohodly tři rodiny a založily sdružení. Postupně pár lidí přibylo, ale až do roku 2009 se o dvě auta dělilo asi jen deset rodin.

„Teprve postupně se nám podařilo pozměnit i vnímání členů, že aby to fungovalo, musí být firma v nějakém zisku. Toho bychom měli dosáhnout poprvé za naši historii až letos,“ říká zakladatel firmy, jejíž obrat se letos zdvojnásobil na čtyři miliony korun.

Carsharingovou firmu Autonapůl založili Stanislav Kutáček a Michal Šimoník (na...

Rychleji expandovat začal podnik v roce 2009, kdy dosavadních deset členů řeklo o službě svým kamarádům, popřípadě se občas ozval někdo z venku.

„To byl začátek našeho geometrického růstu. Tehdy se ukázalo, že lidé mají o službu zájem. Zároveň u nás začal převažovat názor, že pokud chceme, aby naše enviromentální motivace měla dopad, například ve smyslu úbytku aut ve městech, je potřeba to dělat ve velkém,“ vysvětluje Kutáček.

Přestože je to zatím málo, ušetří služba ve městech asi 300 parkovacích míst. Pro srovnání: v Brně je dnes registrováno asi 167 tisíc aut.

Potenciál služby a jí podobných – v Česku fungují například společnosti Car4Way a AJO – je ale celkem velký a zatím nevyčerpaný. Největší problém spočívá v tom, že lidé v Česku službu příliš neznají. Konzervativnější odhad množství možných zákazníků hovoří asi o 50 tisících lidí. Například v sousedním Německu či ve Švýcarsku využívá carsharingu asi procento tamní populace.

Problém s klíčky

Aby mohl podnik začít růst, musel se vypořádat se zásadním problémem – předáváním klíčků od auta. Zatímco v deseti lidech nebyl problém se domluvit, ve chvíli, kdy v projektu figurovala už stovka lidí, přestával být dosavadní systém funkční.

„Již tehdy jsme věděli, že potřebujeme profesionální systém, který v zahraničí běžně fungoval. Loni v dubnu jsme jej spustili,“ říká Kutáček o technologickém milníku, který firmě pomohl se profesionalizovat. Dnes si tak stačí na internetu jen auto rezervovat. Pokud je volné, nic nebrání klientovi s ním ihned začít jezdit.

Elektřina dál rychle zlevňuje. Domácnosti po Novém roce ušetří stovky korun

Jakmile má sdílník rezervaci na daný čas, zjistí v systému díky navigaci GPS, kde se auto nachází. Klient má přitom povinnost zaparkovat v předem dané oblasti, aby ten, kdo si vůz půjčuje jako další, měl k němu blízko.

Systém funguje jednoduše – stačí přijít k autu a přiložit čipovou kartu ke čtečce za čelním sklem. Jakmile vůz zákazníka identifikuje a ověří si, že na něj má v danou chvíli nárok, odemknou se dveře a odblokuje imobilizér. Klíčky jsou připraveny v přihrádce spolujezdce. Když výpůjčka skončí a zákazník vrátí auto do vymezené zóny, vůz se zamkne, odešle na server svoji polohu pro další uživatele.

„Systému jsme interně říkali technologický práh, který musíme překonat. Teprve jeho zavedení nám umožnilo firmu dále rozvíjet. Investice vyšla na několik stovek tisíc korun. Do toho se počítají náklady na software, komunikační zařízení, čipové karty a sledovací zařízení. Vybavit jedno auto vyjde asi na 800 eur (22 tisíc korun),“ vypočítává Kutáček.

Zařízení lze namontovat téměř do všech vozů. Problémem je, že automobilky nezveřejňují komunikační protokoly palubních počítačů a řídicích jednotek. Bylo proto třeba se domluvit s jednou švýcarskou firmou, která se carsharingem zabývá 20 let a systémem pokus-omyl si kódy vyčetla.

Zájem o malé kombíky

Autonapůl má v nabídce auta od těch nejmenších, konkrétně Škodu CitiGo, až po sedmimístný Opel Zafira. „Důležitý je pro nás poměr výkon-cena. Proto máme poměrně dost fabií ve variantě kombi, o které je díky nízké výpůjční ceně velký zájem,“ vysvětluje Michal Šimoník, který se k projektu přidal v roce 2008 a dnes firmu řídí na plný úvazek.

Jeden vůz najezdí v průměru 20 tisíc kilometrů ročně. Služby už využívají dokonce i firmy a živnostníci. V Liberci pak mezi zákazníky patří i tamní zoo.

Cena se skládá z poplatku za rezervaci, který podle typu auta začíná na 12 korunách za hodinu, a z částky za ujetou vzdálenost, kdy kilometr vyjde od 3,9 koruny. Je v ní zahrnuto vše pod podmínkou vrátit auto v pořádku alespoň s půlkou nádrže.

Carsharingovou firmu Autonapůl založili Stanislav Kutáček (vpravo) a Michal...
Carsharingovou firmu Autonapůl založili Stanislav Kutáček a Michal Šimoník (na...

Stejně jako na počátku je Autonapůl dodnes komunitním projektem. Například když se pořizují nová auta, nejdou zástupci carsharingové firmy pro úvěr do banky či leasingové společnosti, ale půjčují si na nákup přímo od sdílníků. I pro ty je to výhodnější než mít peníze na účtu v bance.

„Už na začátku, když jsme to dělali jen pro sebe, jsme se na nákup auta složili. Toho využíváme i teď, kdy jsme se rozrostli. Ukázalo se, že jde o velmi dobrý způsob, jak financovat nákup nových aut,“ říká Stanislav Kutáček.

Teď na podzim firma potřebovala získat 2,8 milionu korun na nákup vozového parku. „Oslovili jsme klienty, jestli nám nechtějí půjčit. Bereme přitom kvůli administrativě jen půjčky vyšší než 50 tisíc. Za to jim nabízíme, že ve čtvrtletních splátkách uhradíme ročně navíc pět procent. Všechno je samozřejmě ošetřeno smluvně. Dokonce vyšší než požadovanou částku jsme sehnali za deset dní,“ dodává Kutáček.

Se zákazníky pak vedení společnosti řeší i další věci, například výběr a nákup vozů. O ledasčem vypovídá i právní forma firmy – družstvo.

„Začínali jsme jako sdružení a nebylo úplně myslitelné převést firmu na s. r. o. Navíc družstvo je v české legislativě velmi flexibilní a umožňuje si nastavit firmu v rozsahu od sdružení až po akciovku,“ vysvětluje Kutáček.

Dnes má družstvo 13 spolumajitelů-družstevníků, o chod se stará tříčlenné představenstvo.

I marketing je atypický – spoléhá jen na ústní reklamu. Podle Šimoníka byl letos o službu dokonce takový zájem, že představenstvo jakýkoliv marketing zakázalo. Důvodem bylo, že rychlý nárůst sdílníků hraničil s kapacitou jak zaměstnanců a dobrovolníků, kteří se na jejím provozu podílejí, tak samotné flotily aut.

Zatímco dnes Autonapůl registruje tři stovky uživatelů, před rokem jich byla asi jen polovina.

„V carsharingu platí, že na jedno auto může být jen určitý počet zákazníků. Dnes je to asi deset až dvanáct smluv na auto. A na jednu smlouvu připadají dva až čtyři lidé. Našich služeb tak využívá do tisícovky lidí,“ říká Šimoník.

Brzy i elektromobil

Využitelnost aut se pohybuje mezi 30 až 50 procenty. Pokud by se tedy spočítal průměr, kdy jsou auta vypůjčena, vycházelo by to na osm až dvanáct hodin denně. Padesát procent je přitom podle Šimoníka ze zahraničních zkušeností limitní hodnota, kterou prakticky nelze překročit.

Flotilu Autonapůl zatím tvoří jen vozy s benzinovými motory. Zástupci firmy připouštějí, že už z povahy služby s nimi jezdí spíše méně zkušení řidiči či jsou auta využívána k přepravě na kratší vzdálenosti. Zanedlouho by ale mohli klienti služby v Brně začít řídit i elektromobil Peugeot iOn.

„Dokonce jsme zvažovali, že si pronajmeme model Tesla S, který nám nabízel jeden jeho brněnský majitel. Když jsme ale spočítali zápůjční cenu, která se odvíjí od ceny auta, což je asi 2,2 milionu korun, dospěli jsme k tomu, že je to rizikové a drahé. Pronájem na den by vycházel na 3000 korun. Při desetiprocentní spoluúčasti pak naskáčou obrovské náklady na opravu při případné nehodě. Budeme mít ale Peugeot iOn, jehož zůstatková cena, od které budeme odvíjet nájem, je 200 tisíc. Takže elektromobil vyzkoušíme,“ říká Kutáček.

Zároveň ale upozorňuje, že firma zatím nechce provozovat nabíjecí stanice. Cílem do budoucna je být v deseti největších českých městech. Například od nového roku k nynějším pěti městům, kde Autonapůl působí, přibude ještě Hradec Králové a Pardubice.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.