Mírný pokles však jen klame. Ve skutečnosti je Česko nadále mezi státy s největší hustotou benzinek, podle některých názorů dokonce hned druhé za Řeckem.
Celkový počet sice klesl oproti konci roku 2014 o tři, ale to neznamená, že by majitelé tři čerpací stanice zavřeli. Podle zprávy ministerstva průmyslu a obchodu je to způsobeno přesunem části neveřejných benzinek (v uzavřených areálech zemědělců, dopravců a dalších firem) do kategorie provozních nádrží a z evidence čerpacích stanic tedy vypadly.
Autobazary dál stáčí tachometry. Proč se nedozvíte, které to jsou? |
„Pokles celkového počtu čerpacích stanic za sledované období byl z větší části způsoben zrušením evidence značného počtu neveřejných čerpacích stanic,“ uvádí zpráva ministerstvo.
Zároveň ale v celkovém počtu viditelně (meziročně o 52 na 3844) přibylo benzinek, které nabízejí nejrůznější pohonné hmoty široké veřejnosti. V tomto přírůstku jde z větší části také o přesun z kategorie neveřejných – jejich majitelé začali dodávat paliva nejen vlastním vozům (těm nákladním a traktorům), ale i prodávat dalším zájemcům.
Veřejných čerpacích stanic, které vznikly nově na zelené louce, je jen několik – otevřely je firmy, jako jsou Shell nebo Benzina.
V Česku vzhledem k síti 55 tisíc kilometrů silnic tak vychází jedna veřejná čerpací stanice na každý čtrnáctý kilometr. A nadále také platí, že na sto čtverečních kilometrů vychází zhruba pět čerpacích stanic.
Průměr celé Evropy je nižší. Z toho plyne i další srovnání: jedna evropská benzinka prodá – oproti jedné české – zhruba dvojnásobné množství pohonných hmot. Úměrně tomu jsou tedy u nás i nižší výdělky prodejců.
Přesto se ale málokdy stane, že majitel kvůli finanční ztrátě čerpací stanici definitivně zavře. I v jejich takto husté síti se vždy najde někdo, kdo benzinku v úpadku za výhodnou cenu koupí a provozuje dál. Přibývají i nízkonákladové stanice bez obsluhy na principu výdejních automatů.
Riziko pro řidiče
Podle lidí z petrolejářské branže je problém hlavně u poloveřejných benzinek, které sice také patří do areálu dopravců, zemědělců a dalších firem, ale současně nabízejí pohonné hmoty – z naprosté většiny jde o sólo nabídku nafty – i některým jiným smluvně dohodnutým partnerům, případně místním lidem v okolí.
Počet těchto čerpacích stanic s „vymezeným přístupem“ je v porovnání s celkovým množstvím malý (loni 637 ze 7010), ale na rozdíl od mnohem početnějších čistě veřejných a čistě neveřejných raketově narůstá. Od roku 2010 více než dvojnásobně.
Tankujeme za ceny, v něž nikdo nedoufal. Lépe už nebude, říká šéf petrolejářů |
Oproti tomu se za posledních pět let počty veřejných a neveřejných čerpacích stanic změnily jen v řádu jednotek procent.
„Poloveřejné pumpy se snaží získat místo na veřejném trhu, zároveň ale platí, že společně s těmi neveřejnými nejsou tolik pod dohledem kontrol obchodní inspekce, jako jsou pumpy veřejné. Riziko prodeje nekvalitních nebo nezdaněných paliv je tedy vyšší,“ říká Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, která sdružuje největší prodejce a distributory pohonných hmot u nás.