Alkohol, únava, vysoká rychlost. Prázdniny si na českých silnicích vybírají svou daň, každý rok zemře přes 100 lidí |
„Při těchto nehodách bylo v uplynulém roce usmrceno deset osob, těžce zraněno 45 a lehce zraněno dalších 612,“ vylíčil LN Jindřich Frič, ředitel Centra dopravního výzkumu (CDV). „V průměru tak každý týden odjel viník od nehody s fatálními následky na životě či zdraví,“ shrnul.
To jsou ale jen šetřené havárie, většina nehod policistům hlášena není. „Jde o vrcholek ledovce. Skutečná čísla budou až čtyřnásobně vyšší,“ popsal LN Roman Budský z expertní platformy Vize 0. Podle odhadů poskytne pomoc cestujícím v nabouraném autě jeden český řidič z deseti.
Pokuta, body i vězení
U rakouské silnice I. třídy panuje dobrá viditelnost. Za její krajnicí, v místě, kde lze bez problému zastavit, stojí na boku převrácené auto, mírně se z něj kouří. Nedaleko leží člověk, na první pohled zraněný a v bezvědomý. Ačkoliv je čas dopravní špičky, trvá šest minut, než poblíž zastaví první projíždějící řidič. Zraněného naštěstí představuje maskovaný figurant, který je součástí speciálního testu tamního autoklubu a policie. Experiment z léta 2011 ovšem poukázal na znepokojivou skutečnost – pokud by šlo skutečně o život, pomoc nemusí přijít včas.
Z celkem 246 vozidel, která za měřenou dobu projela kolem nastražené havárie, jich zastavilo pouze 38. Neochotu pomoci tedy projevilo přibližně 85 procent řidičů. Loni v červnu provedla takovou fingovanou dopravní nehodu i německá policie. Podle jejího vyjádření se rozhodlo nezastavit dokonce až devadesát procent šoférů.
V Česku podobný pokus prozatím neproběhl, ani se v blízké době nechystá. Podle brněnského (CDV) ovšem tato čísla odrážejí i realitu na zdejších silnicích. „Statisticky se to těžko počítá a dokládá. Vycházíme z mnoha rešerší a poznatků. Kdybychom ale přesnější čísla měli, blížili bychom se k těmto hodnotám,“ řekl LN Pavel Řezáč, ředitel Divize dopravních technologií a lidského faktoru CDV.
Povinností každého šoféra přitom je první pomoc poskytnout, vyžádá-li si to situace. V řadě případů tím za asistence operátora tísňové linky mohou zachránit lidský život, případně zmírnit následky zranění. Než po několika minutách dorazí záchranáři, může být již pozdě.
Tomu, kdo se k havárii neprodleně nevrátí či od ní ujede, naopak hrozí mnohatisícová pokuta a udělení až sedmi trestných bodů. Pakliže řidič daný přestupek spáchá dvakrát či vícekrát za rok, mohou mu úřady uložit zákaz řízení až na půl roku. V krajních případech, kdy je dotyčný v ohrožení zdraví, se dokonce může jednat i o trestný čin, s nímž je spojený až pětiletý pobyt za mřížemi.
Chybí velkorysost a nadhled
Příčin, proč je nespočet motoristů v kritických chvílích lhostejných vůči ostatním účastníkům provozu, může být několik. Podle dopravní psycholožky Jitky Šebové Šafaříkové je lze rozdělit do dvou skupin – na situační faktory, jako je například šok či nevhodnost místa pro zastavení, a na osobnostní důvody, mezi něž se řadí třeba špatné zkušenosti dotyčného, jeho naprostá nevědomost, nezralost spoluúčastnit se výjimečné situace nebo negativní charakterový profil.
Doprava v okolí Adršpachu.
„Tyto projevy jedinců nás často mohou provázet kdekoli a kdykoli. Netečným lidem, kteří mají rádi jen své blaho ve všech svých životních rolích, je pojem někomu pomoci bohužel hodně cizí,“ přiblížila LN Šafaříková.
Zmíněná negativa jsou podle jejích slov dány dědičnými dispozicemi, rodinnými vztahy, komunikací a životními cíli. „U těchto lidí také funguje jako omluva i zdůvodnění vlastních práv a lidských hodnot, dále sociální anonymita a dojem, že to někdo udělá za ně,“ dodala psycholožka.
Podle dopravního experta Romana Budského je potřeba „kultivovat tuzemské silnice“, tedy zlepšit vzájemné chování účastníků provozu. „Měla by se na ně vrátit velkorysost, nadhled, snaha vyjít druhému vstříc, když se dostane do problému,“ nastínil.
Kolony v Praze po uzavření tunelu Blanka.
Sám prý pamatuje léta, kdy bylo na dálnici běžně možné vídat motoristy, jak si navzájem pomáhají – ať už třeba při výměně kola či nedostatku pohonných hmot. „Tyto doby už jsou ale bohužel pryč,“ dodal.
Kromě ustavičného apelování a zpřísnění legislativy však činovníci nemají žádné účinné mechanismy, jak negativní bilanci ovlivnit. „Lidé si musí uvědomit, že nežijí ve své bublině a měli by reagovat na to, co vidí kolem sebe,“ sdělil LN šéf Besipu Tomáš Neřold.
Experiment Mareš
Pokusy na řidičích, které proběhly v uplynulých letech v sousedních zemích, podle něj v Česku sice momentálně nejsou plánovány, do budoucna je ale nevylučuje. „Pokud by na něco takového došlo, bylo by třeba zohlednit, aby proběhl zejména bezpečně a vůči řidičům férově, nebyla to tak past,“ uvedl Neřold.
Krutý žert, nebo geniální marketing? Kazma prý opět udeřil, obětí se měl stát Leoš Mareš |
Za jediný experiment tohoto druhu, realizovaný však pouze na jedné osobě, tak lze u nás považovat počínání internetového producenta a vtípkaře Kamila „Kazmy“ Bartoška. Ten koncem loňského dubna nastražil havárii na moderátora Leoše Mareše.
Dopravní nehoda (ilustrační foto)
Vše odstartovala Marešova sázka s kolegy, že celý měsíc bude jezdit pouze trabantem. Pokud nikoliv, věnuje své bílé Ferrari tomu, kdo jej přistihne, jak sedí v jiném autě. Tak se ostatně stalo ve chvíli, kdy chtěl moderátor při nastražené havárii pomoct „zraněnému“ muži. Tím měl prohrát sázku a darovat Kazmovi svůj luxusní vůz.
Později, když jeho praktiky označil za podlé, přišel Bartošek s vysvětlením, že šlo o osvětovou kampaň 1 z 10 týkající se právě nestavení u dopravních nehod, na níž spolupracoval s Besipem a Ministerstvem dopravy.
