České autoškoly pokulhávají. ‚Testy zamrzly ve stylu A, B, C. V zahraničí mají zkoušky interaktivní‘

LN: Souhlasíte s tím, aby na začínající šoféry bylo nahlíženo přísnějším metrem, tedy aby byl zaveden takzvaný řidičák na zkoušku?
Záleží v jakém pojetí. Jestli mají začínající řidiči na začátku dostat polovinu bodů, tak určitě ne (ministerstvo dopravy v novele navrhuje, aby čerství řidiči měli během prvních dvou let k dispozici pouze 6 bodů, místo klasických 12, pozn. red.). To akorát znamená, že dostanou menší šanci, vybodují se a chvíli poté, co dostali řidičák, zase nebudou rok řídit. My naopak potřebujeme s řidiči více pracovat.

Čtvrtinu nehod způsobí šoféři ve věku 18 až 24 let. Ani to nebývá krátce poté, co získají řidičák, to jsou ještě chvíli ostražití. Později už si ale myslí, že to mají v ruce, padá jejich obezřetnost a vznikají problémy, protože přeceňují své síly. Vzorem by měl být rakouský model, kde motoristé během prvního roku musejí projít další výukou – koučinkem, vyšetřením u psychologa, jízdami na polygonu. Až pak se dostávají do provozu s plnohodnotným průkazem.

LN: Co brání tomu, aby všemi odborníky vzývaný rakouský model byl u nás zaveden?
Když něco takového navrhnete, uložíte všem žákům povinnost jít na polygon. Jednak jich u nás tolik není, aby to pobralo kapacitu žadatelů, jednak to autoškolu prodraží a ministerstvo bude muset obhájit, proč výuka bude stát občana více peněz. Umíme si představit veškeré sofistikované programy, čím vším by se dalo projít, ale je to i otázkou ekonomiky, ne pouze bezpečnosti.

LN: Psychologové tvrdí, že člověk osobnostně vyzrává nejdříve ve 23 letech, mnohdy i později. Je dle vás správné, že řidičské oprávnění lze získat v 18 letech?
Vyzrálost přichází s věkem, u každého je to jiné. Na druhou stranu plnoletý je člověk od 18 let a říkat mu, že není zodpovědný řídit, by asi nebylo adekvátní. Na místě je to ve chvíli, kdy řídí autobus, a tím pádem nese zodpovědnost za další osoby. Tam také je hranice ve 24 letech. Já bych viděl spíše tendenci tuto hranici snižovat. Příkladem budiž opět Rakousko, které umožňuje řídit od 17 let pod dohledem rodičů. Dotyčný najezdí za rok dva, tři tisíce kilometrů a pak skládá zkoušku. A žádný rodič nechce, aby jeho dítě udělalo na silnici něco špatně.

LN: Jsou současné testy v autoškolách nastaveny dobře?
Úplně ideálně nastaveny nejsou. Často je to hodně o slovíčkaření. Zájmem nikoho přitom není žáka nachytat, jestli odpověděl češtinářsky správně. Testy trochu zamrzly ve stylu A, B, C. V zahraničí se v tomto směru hodně rozšířil takzvaný hazard perception (vnímání nebezpečí, pozn. red.), interaktivní test, obvykle videoukázka, animace, na niž musejí zkoušení reagovat. Žáci si tak všímají podnětů, jestli kolem není někdo, koho by mohl svým rozhodnutím ohrozit. Toto by se v blízké budoucnosti mělo změnit i u nás.

LN: Proměnilo se v posledních letech chování žáků v autoškole?
Co se výrazně změnilo, že žáci dnes nejsou tolik technicky zaměřeni. Dříve, byť se to nesmělo, než přišli do autoškoly, jezdili na vesnici, na poli a částečně něco uměli. Dnes přijdou a neumějí nic, což ale není vyloženě špatně, v podstatě by to tak mělo být.

LN: Čím si to vysvětlujete?
Dříve byly děti schopné dát si na podvozek od kočárku prkna, udělat z něj motokáru a jezdit z kopce dolů. Dneska sedí u počítače. Je to stejné, jako jestli umíte vylézt na strom a jestli to zvládnete s prstem na tabletu. Není neobvyklé, že k nám přijde do autoškoly na motorku někdo, kdo neumí jezdit na kole.

‚Řidičák‘ na zkoušku pro nezkušené šoféry? Nejzrůdnější návrh, tvrdí šéf autoškol

LN: Jsou dnešní žáci méně učenliví?
Jsou v pozici, že se nechtějí příliš vzdělávat. Berou to tak, že si kupují kartičku, kterou si navíc nárokují, když si zaplatili. Řidičák ale nemá být nároková věc, má jej dostat ten, kdo výuku zvládne. Zároveň je žákům jedno, jak kurzy probíhají, co jim dají. I když jsou nespokojení, vydrží tam právě kvůli kartičce. Přitom by měli požadovat službu a sami chtít dostat to, za co si zaplatili. A pokud je to bohužel nenaučí učitel, měli by se zajímat sami, případně najít někoho jiného. Jenže takhle to v autoškolách bohužel nyní nemáme.

LN: Předpokládám, že ještě více se snížil zájem o techniku.
Z auta se stal spotřebič a z nás uživatelé. Přijdeme, zmáčkneme tlačítko a jedeme. Neznáme ale principy, proč se něco děje. K čemu je spojka při nastartování, co zapříčiní a tak dále. Kdybych to měl přirovnat k pračce, také mě příliš nezajímá, jak přesně funguje. Potřebuji vědět, že se musí zavřít dvířka, zmáčknout určité tlačítko a vypadne mi čisté prádlo. Jenže pračka pere sama, zatímco auto řídí člověk. A ten když nechápe základní principy, neví, proč se některé věci dějou, a to s sebou nese rizika. Vysvětlí-li se žákům, že v autě je motor, převodovka, spojka, kola a proč tam takto jsou, dojde jim to a budou se i chovat jinak v rámci provozu.

LN: Naučí se nakonec řídit každý, nebo jsou tací, kteří pro to nemají vlohy?
Kolega vždy říkal, že ne každý pták umí létat a ne každý člověk může řídit. Ne že bychom přímo řekli, že někdo za volant nepatří, ale rozhodně je to minimálně o délce vzdělávání. Někomu bude trvat hrozně dlouho a nikdy nebude dobrým řidičem. Bude uživatelem, který bude vědět, že má zmáčknout spojku, přeřadit a pustit ji, ale nikdy nebude správně vnímat motor.

LN: Jakých největších nešvarů se řidiči dopouštějí?
Jezdí na hranici svého limitu, mnohdy i za ní, a pak už nemají prostor pro to, aby s krizovou situací něco udělali. Ani nechci říkat, jestli to je rychlost, nepozornost či používání mobilního telefonu. Každý člověk je individuální a měl by si uvědomovat vlastní schopnosti. Umím si představit, že někomu jde řízení lépe a umí při tom zvládat více věcí. Tím ale nechci říct, že by za jízdy měl telefonovat. Spíš, že u těch, kteří si to tolik neuvědomují, riziko roste ještě více.

LN: Na co se autoškoly zaměřují více než dříve?
Největší pokrok udělala technologie – výkon motoru, brzdy. A s tím dotyční musí umět pracovat. Přirovnávám to na motorce. Když si vezmu takovou, která bude mít 20 koní, tak mi otočení plynu zajistí 20 koní. Když vezmu motorku, kde mám 180 koní, tak při stejném pohybu dostanu 180. Je to tedy o citu. Řidiči ho musí mít sakra dobrý, aby nepřidal více než chce. Častěji je tak seznamujeme s moderní technologií.

Rovněž je učíme se prakticky připravit na situace, s nimiž se na silnici mohou setkat, a to projektem start driving (řízení pro začátečníky, pozn. red.). Žáci už na začátku projdou kurzem, kde si na polygonu vyzkoušejí, jaké to je dostat smyk a jak na něj reagovat, aby viděli, že to není úplně sranda. Když se totiž do této situace dostanou až na silnici, manipulační prostor nemají.