‚Bez očkování na palubu nesmíte.’ Šéf australských aerolinek mění přepravní podmínky |
Lidovky.cz: Jako dopravní pilot jste létal 15 let a ve vzduchu jste strávil téměř 8 tisíc hodin. Jaké to pro vás je, být zpátky na zemi?
Několik krizí v letectví už jsem zažil a o práci pilota nepřišel poprvé, takže mě to tak nezaskočilo. Roku 2008 během hypoteční krize se mě dotkla vlna masivního propouštění v ČSA, kde jsem svoji kariéru začínal. Koronavirová krize a její důsledky v letectví mají hořkou příchuť, zároveň je to ale i výzva, která mě posouvá jiným směrem, člověk se z toho nesmí sesypat, pořád musí koukat dopředu. Nevěřím tomu, že by současná krize znamenala pro letectví nějakou zásadní destrukci.
Lidovky.cz: Zatím jste se tedy rozhodl využít čas bez práce pro pomoc v mladoboleslavském domě seniorů, kde koronavirus zasáhl nejen klienty, ale postupně vyřazoval také veškerý personál. Jak jste se k tomu dostal?
*Zkušenosti s dobrovolnou činností mám už z časů, kdy jsem létal u ČSA. Dopravní piloti mají jeden luxus – mívají volno i během všedních dnů, takže jsem tehdy šel a zaťukal na dveře Jedličkova ústavu. Tam jsem pak rok učil děti na prvním stupni s velmi silným postižením. Takže už tehdy se zrodila ta myšlenka, že finanční pomoc je sice žádoucí a dobrá, ale někdy je pro mě trochu sterilní.
Chtěl jsem proto přispět svým časem a rukama. Tahle myšlenka mě vlastně vedla i teď, kdy jsem se přihlásil k Českému červenému kříži na kurz moderního ošetřovatelství v praxi. Ale stejně až skutečná praxe ukáže, jak velké bloky v sobě máte...
  |
Lidovky.cz: Šel jste do toho s vědomím, že se budete starat o nakažené koronavirem?
Ano, ale překvapením pro mě bylo, že je tam nakažených asi 80 procent klientů, takže v izolaci je kompletně celý dům. I když všichni používáme ochranné pomůcky, kontaktu se nevyhneme. Než jsem nastoupil, samozřejmě se mi honily hlavou různé myšlenky. Ale když už dojde na tu pomoc a vy se do té práce ponoříte, ten strach z vás spadne. Uvědomíte si, proč tam jste. Každý týden mám pět dvanáctihodinových směn, což je dost náročné, přesto se tam každý den těším a doufám, že tam najdu stejný počet klientů jako naposledy. Ta nemocnost ale už naštěstí postupně opadá.
Bohužel má tato situace i druhotný efekt – kvůli nucené izolaci zejména starší lidé psychicky i fyzicky velmi chátrají. I když máme mobilní technologie, nestačí to. Pro seniory je to jen nějaká mluvící krabička, oni by svoje vnoučata chtěli skutečně vidět. Teď se ale nemohou scházet ani mezi sebou v domově.
Lidovky.cz: Jaká je tedy vaše náplň práce?
Dobrovolníci tam dělají všechno, od hygieny přes pomoc s jídlem až po snahu trochu seniory s minimálním sociálním kontaktem povzbudit. Na to ale příliš času nezbývá – sociální zařízení se rychle změnilo v léčebnu dlouhodobě nemocných...
Lidovky.cz: Co je na tom nejtěžší?
Asi právě ta nevyhnutelnost, že stačí pár měsíců nebo týdnů, aby pandemie především na starších lidech zanechala nevratné škody. Schází steskem, diskomfortem, ztrácí chuť do dalšího života. Ti lidé už nebudou jako dřív.
Lidovky.cz: Našel jste už po příchodu do práce nějakou postel prázdnou?
Hodněkrát. Ať už z důvodu hospitalizace, nebo proto, že život toho člověka skončil. Většina lidí se tam ale uzdravila, přičemž není pravidlem, že následky onemocnění a izolace nepřinesou další zdravotní komplikace.
Můj muž má dneska narozeniny. Slaví je v domově seniorů, s babičkama a dědečkama, který přebaluje a krmí. Všichni jsou COVID positive, stejně jako personál, kterej je doma v izolaci a tak to zachraňují i dobrovolníci vyškolený Červeným křížem. Třeba právě Radek. Každej den vstává ve 4 ráno, aby v 6 mohl začít svoji dvanáctku a večer mi vyprávět, jak má každý obyvatel domova v posteli plyšáka, jsou jako děti, nechápou, proč se všichni kolem nich najednou oblíkají do mimozemske...jch obleků, jak se zlepšuje a má největší radost, když ho někdo pochválí, obdivuje ty, co to dělají celý život, jak každou cestu do ”práce” doufá, že žádnou z postelí nenajde prázdnou. A já mu vždycky říkám, jak jsem na něj děsně pyšná. Jsem. O to víc mu přeju - kromě zdraví a aby to se mnou ještě nějakej čas vydržel -, aby se brzy mohl zase na svět dívat ze vzduchu, v tý hezký letecký uniformě, co jsem mu nechala ušít k narozeninám před několika lety, hlásit take off a kontrolovat všechny ty přístroje a mačkat tlačítka, kterým vůbec nerozumím. To totiž miluje nejvíc a vždycky bude, žádná jiná věc to nenahradí, i když je tak moc smysluplná jako pomoc starým lidem. Nesháníte někdo pilota? Tenhle má nalítáno tisíce hodin nejen v Boeingu 737 a srdce velký jako mrakodrap. ❤️
Lidovky.cz: Až krize pomine, plánujete návrat k létání?
Samozřejmě, tohle zaměstnaní je můj životní sen a věc, již umím nejlépe. Zatím je ale situace složitá, takže najít volná místa je za současné situace téměř nereálné. Propouštějí i nejsilnější dopravci jako například Emirates nebo třeba Oman Air, pro něž jsem také létal. Počet lidí, kteří přišli v letectví o práci, bude ještě kulminovat.
Smutná bilance Boeingu. Kvůli průšvihu s letouny MAX se zařadil na žebříček nejdražších korporátních přešlapů |
Zásadní pro další nabírání bude také cenotvorba, společnosti budou pravděpodobně z úsporných důvodů upřednostňovat lidi s méně zkušenostmi. Není výjimkou, že druzí piloti, kteří potřebují letové hodiny, pracují u nízkonákladových společností za tisíc či 1500 eur (v průměru 32 tisíc korun). V některých asijských společnostech si za možnost nasbírat letové hodiny začátečníci dokonce platí.
Lidovky.cz: Kdy si myslíte, že se jako zkušený pilot budete moci ke své práci reálně vrátit?
Já doufám, že už příští rok. Prognózy zatím říkají, že by se letectví mohlo dostat na loňský stav v roce 2023 nebo 2024, ale myslím, že už příští rok s tím, jak se budou uvolňovat opatření, budou ty požadavky na revitalizaci letectví silné. Letadla, která jsou na zemi, jsou teď nejdražším dopravním prostředkem na světě a společnosti se je budou snažit je dostat do vzduchu co nejdříve.
Lidovky.cz: Létal jste z Prahy, Ománu i Kanárských ostrovů. Kam byste chtěl směřovat dál?
Těsně před krizí jsem měl nápad, že bych se zkusil ucházet o práci v Rize u airBaltic, mají zajímavou firemní kulturu a obecně kultura pobaltských zemí mě láká. Ale to se teď bavíme o ideálním případě.
Lidovky.cz: Dokážete si představit, že už byste se k pilotování vrátit nemohl?
Ano i ne. Člověk by měl být samozřejmě natolik silný na to, aby si dokázal představit, že bude dělat i něco jiného, ale na druhou stranu jde o můj klukovský sen a chtěl bych u něj zůstat.
